Od našeho posledního setkání se doslova změnil celý svět. Co se za ty tři roky proměnilo ve vašem životě, kromě samozřejmých věcí, jako je omezení kontaktů, živých shows a cestování?

Tenkrát jsem tu odehrál svou předposlední show před začátkem lockdownu. Je zvláštní si to takhle zpětně uvědomit. Za tu dobu se spousta věcí změnila. Dokončil jsem desku se Sub Focusem a vydal své vlastní album. Strávil jsem spoustu času tvorbou nové hudby, ale také si po tolika letech nepřetržitého hraní pořádně odpočinul. Dobil jsem baterky, a když je zase všechno lepší, cítím benefity, které jsem odloučením od svého předchozího života získal.

Bylo těžko vrátit se z dlouhého klidu doma zpátky do hektického uměleckého života?

Bylo až neuvěřitelné, jak rychle se všechno vrátilo do starých kolejí. Přijde mi, že se lidé umějí skvěle adaptovat na prostředí, ve kterém žijí,, a i tak na mě působil návrat na stage. Loni byla mezi lidmi ještě stále cítit silná nervozita, ale letos už se všichni na akcích znovu objímají a podávají si ruce. Je skvělé být zpátky. Opravdu si užívám, že mohu znovu jezdit po shows i že jsem znovu v Praze.

Do Česka se vracíte poměrně pravidelně...

A hrozně rád. Je tu jedna z nejsilnějších fanouškovských základen žánru drum and bass na světě a rozhodně si myslím, že je to díky Let It Rollu. Dnes už sice existuje na světě řada dnb festivalů, LIR ale vždy bude ten původní. Pamatuju si, když jsem v začátcích kariéry poprvé na tuto akci přijel. Tenkrát se konala mezi dvěma jezery a já si areál i samotný festival okamžitě zamiloval a baví mě se sem vracet. Kolikrát jsem se i bavil s fanoušky z různých zemí, třeba z Nového Zélandu, a ti mi řekli, že jeden z hlavních důvodů, proč jeli do Česka, je právě tento festival. Zároveň mě baví, že se v backstage vždycky setkám se spoustou kamarádů hudebníků.

Který rok jste vlastně hrál na Let It Roll poprvé?

Mám dojem, že jsem na něm poprvé hrál v roce 2010. Prvně jsem na LIR přijel v roce 2009, takže už je to docela dlouhá doba. Vracím se sem už čtrnáct let, to je šílený!

I přesto, že má drum and bass v Česku silnou základnu, jako žánr je tu stále braný jako underground. Kde ve světě vnímáte, že je dnb nejsilnější?

Pravděpodobně v Británii, odkud původně pochází. Nejvíc teď ve Spojeném království letí subžánr Jump Up drum and bass, který je opravdu populární i v Belgii. Přijde mi zajímavé, jak se v různých částech světa střídá oblíbenost subžánrů dnb. V Británii se teď na vlně drum and bassu snaží taky svézt opravdu hodně popových umělců. Občas mi ale přijde, že si neuvědomují, jak silná scéna a kultura se za žánrem skrývá. Upřímně si myslím, že drum and bass má snad nejsilnější scénu ze všech žánrů a hlavně má srdce.

Když už jste zmínil fanoušky právě z Nového Zélandu, tak potom, co odjedete pár dalších festivalů, vás letos čeká novozélandské turné.

Ano a je to šílené. Jako support se mnou jede mladý nadějný talent Disrupta a přidá se k nám i místní DJ, jinak jsem ale v podstatě hlavní tváří turné já. Všechny zastávky máme v obřích arénách a přijde mi naprosto neuvěřitelné a úžasné, jak velké shows budeme dělat. Jen to podporuje fakt, jak velký a oblíbený drum and bass je.

Vyprodávat obří arény musí být vedle zábavy i spousta tlaku. Jak se s ním zvládáte vypořádávat?

Ono to zní náročně, ale pro mě jde hlavně o to, že tvořím hudbu, která se mnou lidi spojuje. Miluju dělat hudbu a do své tvorby vkládám spoustu emocí. Nevydávám hudbu jen proto, abych vydal něco nového. Předtím, než ho vydám, si vytvářím emoční vazbu ke každému singlu a mám dojem, že to lidé, kteří mají mou hudbu rádi a poslouchají ji, cítí. Prostřednictvím své tvorby si vytvářím vztah se svými posluchači. Už tvořím pěkných pár let a vytváření těchto spojení s lidmi mě naplňuje.

Vkládat tolik emocí do své tvorby ale musí být zároveň i vyčerpávající. Nestalo se vám, že byste měl kreativní blok?

Míval jsem je a bývalo to s nimi hodně špatné, ale už je nemám, protože mám v životě spoustu věcí, které vzbuzují mou vášeň. Můj label Sleepless Music, tvorba nahrávek s dalšími umělci a nebo má vlastní tvorba. Zjistil jsem, že když dělám jen jednu věc, není to dost proto, abych cítil konstantní inspiraci a vášeň pro to, co dělám. Když máte v životě jen jednu věc, na které vám záleží, pokud se vám nebude dařit, zničí vás a vaše mentální zdraví. Proto si myslím, že je důležité mít v životě víc věcí, které ve vás vzbuzují vášeň.

Kdy se vám podařilo tento životní balanc objevit? Bylo to díky vynucené izolaci?

Rozhodně. Cítím, že jsem svůj životní balanc našel v lockdownu 2020. Vzal mi toho tolik z představ běžného života, že jsem díky tomu začal rozpoznávat, co kromě jezdění po světě a hraní skutečně miluju. Zbožňuju čas ve svém studiu, ježdění na kole, čas se svou rodinou a přáteli. Miluju vytvářet prostředí, ve kterém se mají ostatní dobře a baví se. Srovnal jsem si priority v hlavě a od toho se odpíchnul dál. Řídit se podle mých nově uvědomělých priorit je skvělé.

Co si na různorodosti vašich hudebních aktivit nejvíce užíváte?

Určitě pomáhání dalších umělcům při jejich tvorbě a dávání feedbacku. Spousta umělců si myslí, že všechno ví sami nejlíp. Podle mě je ale velice důležité mít kolem sebe lidi, kteří vám upřímně poradí, které části nového singlu jsou silné, které by naopak potřebovaly vyhodit nebo zrychlit. Mít kolem sebe talentované lidi zároveň neustále posouvá vaše vlastní hranice. Když pomáhám ostatním vypilovávat jejich skladby, motivuje mě to i k práci na mé vlastní tvorbě.

Jak si vybíráte umělce, se kterými spolupracujete? Určitě máte na sociálních sítích plnou schránku nabídek od začínajících umělců, kteří by s vámi chtěli pracovat.

Konstantně hledám nové talenty. Když slyším někoho, kdo mě zaujme, chci s ním spolupracovat a nezajímá mě, jestli je to někdo známý, nebo začínající umělec. Velice pečlivě si vybírám, s kým spolupracuji, a nezajímá mě, jestli jsou slavní, ale to, co dokážou.

Vybíráte si sám i umělce, se kterými pracujete v rámci vašeho labelu?

Mám kolem sebe velice šikovný tým, se kterým spolupracuji už přes deset let. Všichni milujeme hudbu a chtěli jsme dát dohromady label, který pod sebe vezme pár umělců, které respektujeme a se kterými se kamarádíme. Jsem opravdu spokojený s tím, že můžeme pomáhat v kariéře talentovaným jménům, jako je Subsonic, Krakota nebo zmiňovaný Disrupta, který se mnou pojede na turné na Zéland.

A jaké máte s labelem další plány? V Británii již organizujete eventy, co třeba váš vlastní festival?

Postupně se učím, že je jen určitý počet věcí, které člověk zvládne dělat pořádně. Jakmile se vaše aktivity roztříští až do moc směrů, je těžké jim dávat dostatek energie, aby se posouvaly plánovaným směrem. Takže se v této chvíli plánuji soustředit pouze na svou hudbu a label. Děláme sice nějaké shows, ale nechceme jich dělat moc. Chceme se soustředit jen na pár speciálních akcí ročně a vytvářet silnou platformu pro pár umělců, abychom jim mohli pomoci stát se tím, čím se stát mají.

A co chystáte dál vy sám?

Velice brzy oznámím více informací o svém novém albu. Už je to rok od vydání mé poslední desky "Cognition", a tak cítím, že je perfektní čas vydat novou hudbu.

Autorkou rozhovoru je Kristina Kratochvilová