Machine Gun Kelly začal na piedestalu. Doslova. Začátek jeho vystoupení na vrcholku pyramidy postavené nad bicími, kterou vyměnil za loňský vrtulník, byl rozpačitý. Skamarádit se s publikem a navázat vztah i opačně dalo nejprve trochu zabrat. Už v rapové novince "Pressure", jejíž klip pak pustil ještě jednou při poněkud uspěchaném konci, se ale vydal pozdravit první řady a hned následující proslov se přiznal, že mu není úplně komfortně. Chtělo se mu totiž čůrat.

"Srát na to!" zahulákal, a zatímco pódium rozsvítily plameny, on se dal do pop-punkové "Maybe", v níž mu hostuje Oli Sykes. Nejlepší kamarád Coreyho Taylora, Connora McDavida, G-Eazyho a Eminema se nikdy netajil tím, že bere drogy, ostatně říká to i přímo ve svém životopisném filmu "Life In Pink", který vřele doporučujeme, pokud ho chcete alespoň trošku pochopit. A podívejte se na něj tím spíš, pokud vás u jména MGK jako první napadnou jeho krvavé obřady s Megan Fox.

Mimochodem, měla to být údajně právě půvabná kytaristka Sophie Lloyd z jeho kapely, s níž měl podle některých bulvárních zdrojů svou Megan podvést. Ta to však naprosto rezolutně odmítla, což potvrdil i její dlouholetý přítel. Nejnovější zprávou z jeho milostného života je skutečnost, že se vztah s herečkou z posledních dobrých "Transformers" snaží zase slepit.

Tak či tak, to kytarové sólo, které spolu s Justinem Lyonem dala na konci hymny "I Think I'm Okay", bylo dechberoucí. A skvěle jako obvykle zafungoval hit "Emo Girl" i vzpomínka na to, jak zpíval "před pěti šesti lety v Praze se zlomenou rukou". Nebo takto - že to byla Praha, si myslel on, protože těch show u nás už odehrál spoustu, ve skutečnosti ale narážel na svůj set právě tady na letišti, kde se ukázal už v roce 2016 na Hip Hop Kempu (R.I.P.).

Ono to s tím jeho povídáním mezi písněmi vůbec bylo docela podivné. Přímo na pódiu si potáhl z jointa, který nejspíš ten den nebyl jeho první, a jelikož měl před vystoupením dost času na kamaráda Mod Suna a Call Me Karizmu, dá se asi očekávat, že v zákulisí nechlemtali jenom Poděbradku. Nebyl tedy tak úplně v kondici a v přímém srovnání se staršími koncerty na našem území i v zahraničí nelze s jistotou prohlásit, že by právě tentokrát byl vůbec nejlepší. Výzva k publiku, aby jako jeden člověk začalo pískat, budiž zářnou ukázkou.

Na druhou stranu pořád platí, že svou kariéru tlačí dopředu jako TGV, a pokud jste ho viděli živě na jeho loňském turné, musíte minimálně smeknout za to, že jeho letošní show je úplně jiná. Složení skladeb se mění s každým vystoupením, stage design je zase úplně jinde, a dokonce i takové detaily, jako jsou nalakované nehty, mění barvu vždycky tak, aby ladily s jeho outfitem. Jinými slovy - je jen velmi málo umělců, na které dává smysl chodit opakovaně při každé příležitosti s vědomím, že vždy dostanete něco nového, a právě tohle otec čtrnáctileté dcery Emmy zvládá jako málokdo. I proto je tak úspěšný.

A samozřejmě, když už za to Colson Baker vzal a se svou skvělou doprovodnou kapelou rozjel třeba "Bloody Valentine", při které vyzval fanoušky k tomu, aby si lezli po zádech, a následně přidal mnohé další vypalovačky, byl jeho výkon skvělý a publikum ho v něm rádo podpořilo. A to i včetně Mod Suna, který si na boku pódia euforicky zapařil třeba na "Forget Me Too".

Pozitivní také bylo, že i ti, kteří ho nesnáší nebo je jim jedno, a tak by na jeho koncert nezašli, měli díky dramaturgii festivalu možnost jasně vidět, že na něm zkrátka něco je. A tento vzdělávací přesah nikdy není radno podceňovat.

Třiatřicetiletý rodák z Clevelandu tedy přinejmenším znovu zařídil, aby se o něm znovu vášnivě diskutovalo. A i v tom spočívá role headlinera.