Divokej Bill - Teď už víme, kde je sever

26.06.2023 16:10 - Hana Bukáčková | foto: Ondřej Pýcha

"Na začátku natáčení každý nový desky je ticho. Nejlepší období je, když je album hotový, povede se a už to jen jede," říká kapela Divokej Bill, která slaví čtvrtstoletí svojí existence osmou řadovkou "Bazilišek". K novinkám nám více řekli frontman Vašek Bláha, houslista Adam Karlík a kytarista Roman Procházka.
Divokej Bill
© archiv kapely
I po čtvrtstoletí díky nové řadovce ukazujete, že máte energie na rozdávání a nápadů plnou hlavu, jak zpíváte v úvodním songu "Běžící pás". Opravdu se nestalo, že by bylo období, kdy tomu tak nebylo?

Vašek: Je to jako se vším. Někdy to odsejpá, jindy se to vleče. Ale my patříme spíš k těm, co jim to trvá. Je nás mnoho, dlouhá doba, než si vše sedne. Máme osm studiových desek. První dvě byly hned, protože jsme měli připravený písničky, aniž jsme vlastně čekali, že nějaký alba vůbec budou. Pak přišlo rozčarování, protože pecky došly a chtěla se po nás deska co dva roky, takže to byl sprint, na kterej jsme jako mladí zobani kývli. No, a teď už víme, kde je sever, tak to děláme tak, jak nám to sedí.

V písni zpíváte, že po vás lidi chtěj' novou desku hned. Ta ovšem vychází po sedmi letech. Proč po takové době, když tedy máte hodně nápadů? Na druhou stranu mi to trochu připomíná, jak Ewa Farna nazpívala "Mám boky jako skříň" a tím vytrhla slova z úst všem hejtrům...

Vašek: Ono je třeba si uvědomit, že to není žádnej závod. Kapela by měla dělat desky, až když má co říct, a ne vydávat jen tak, aby něco bylo. Lidi to stejně poznají. Rozdělanejch nápadů je vždy hromada, problém je dorazit je do konce ku spokojenosti všech. Stejně se to nikdy úplně nepovede, ale alespoň to dotlačit co nejdál. Na začátku natáčení každý nový desky je ticho... a pak je milion situací, který je třeba pořešit, to není jen tak.

Divokej Bill
© Ondřej Pýcha
Osmá studiovka, čtvrtá v pořadí natáčená v SONU. Bylo něco jinak, co se týče příprav, nebo vše bylo jako obvykle a šlo to jako po másle?

Vašek: Nikdy to není jako po másle. Bylo na ni víc času, protože covid a tak. Docela jsme zkoušeli a dělali demáče, taky jsme měli po dlouhý době víc písní, než bylo potřeba, takže bylo z čeho vybírat. Mít takhle početnou kapelu je někdy super a jindy zase vopruz. Jak už jsem říkal, je potřeba se prokousat hromadou dohadování, názorů, pohledů na věc. Většina českejch kapel jsou jeden dva vedoucí, ti to všechno rozhodujou (protože samozřejmě došli k tomu, že se to vše hrozně zjednoduší) a ostatní jsou jen nájemní muzikanti, kteří drží hubu. Ale my jsme spolu celej život a chceme, aby to tak bylo i dál, a tak je potřeba tím procházet spolu. Nejlepší období je, když je album hotový, povede se a už to jen jede. Úspěch má mnoho otců.

Divokej Bill

Divokej Bill je česká folk-rocková formace z Úval v okrese Praha-východ, založená zpěvákem Václavem Bláhou v roce 1998. Letos tedy slaví čtvrtstoletí existence. Oslavy muzikanti podpořili vydáním osmého studiového alba "Bazilišek", venkovním koncertním turné, které bude čítat 25 zastávek napříč republikou, a 19. ledna 2024 se vrátí do pražské O2 areny. Skupina je oblíbená pro svůj typický zvuk spojený s banjem, houslemi a tahací harmonikou. Na svém kontě má hity "Znamení", "Plakala", "Malování", Čmelák". V roce 2006 obsadila první místo v anketě Český slavík jako Kapela roku a víceméně si udržuje popularitu na stejné linii stále.

Prý jste chtěli, aby výsledek prostě zněl víc, jako když hrajete naživo. Co myslíte, povedlo se?

Vašek: Určitě, nahráli jsme, co jsme dali dohromady ve zkušebně, tak jako na prvních deskách a pak společně se zvukařem a vlastně i producentem Adamem Karlíkem ještě doplnili o nějaký ty studiový tríčky - to jsme nemohli odolat, ale základ jsme my.

Žijete pro bigbít, jak na to odkazujete v "Nostalgii"?

Vašek: No, každej pro to svý, někdo pro bigbít, jinej pro country, ale podstata je stejná - pro muziku, pro radost. Já osobně vidím ve výrazu bigbít pořád tu revoltu jak zamlada, svobodu, volnej prostor pro tvoření, pro to lidem něco sdělit a to bude skvělý asi napořád.

Song je takovým ohlédnutím za celou vaší kariérou. Opěvujete v něm začátky včetně rodných Úval, které se díky vám proslavily. Na vás se mi líbí, že jste zůstali úvalští. Přestěhovat do Prahy vás nikdy nelákalo?

Vašek: Víte, kde leží Úvaly: přejdete krásnej Klánovickej les a je tam cedule začátek Prahy, vlakem jste v centru za 25 minut. Nejlepší místo pro založení kapely, která potřebuje cestovat všemi směry. Máš velkoměsto za zády a i všechny výhody malého města. Za našeho mládí to byla vlastně ještě vesnice, ještě lepší. A k té podpoře, ta tam byla vždycky, je to vzájemný, moc si toho vážíme!!!!

Všimla jsem si, že na pár rozhovorů Vašek vynesl tričko s názvem úvalského pivovaru. Sami na koncerty máte coby sponzora jiný, větší pivovar. Vaše skupina je hospodského ražení. Co udělat spolupráci s úvalským pivovarem a nechat vyrobit pivní speciál Divokýho Billa?

Vašek: Samozřejmě nás to už napadlo a jednou k tomu určitě dojde!!!! Jsem hrdým akcionářem pivovaru Libertas, pivo máme špičkový!!!! Když přišli kluci s nápadem, že postaví v Úvalech pivovar, chtěl jsem být samozřejmě u toho. Jsem takovej ambasador, jak se tomu, myslím, říká. Rád bych o tom napsal písničku, něco jako hymnu, ale zatím se mi moc nedaří. Už jsem měl tisíc rozdělaných nápadů, ale pořád to není ono. Doufám, že se mi to povede k pátému výročí otevření našich pivovarských vrat. Sázím na to, že termím je nejlepší múza.

Divokej Bill
© Ondřej Pýcha
V songu "Svoboda" zpíváte, že "Svoboda je nejvíc". Máte to tak i ve tvorbě, nebo vám do ní někdo v minulosti mluvil?

Vašek: Do všeho ti neustále někdo mluví - co je vhodný a co není vhodný, co je málo, co už zase moc. Párkrát jsme tomu podlehli a nechali za sebou věci, se kterými nejsme vlastně dodnes spokojeni. Určitě musíš naslouchat poznatkům a radám ostatních, ale finále musí bejt podle tebe. Někdy jsou rádci dobří, jindy špatní.

Skladbu otevírají a zavírají Vaškovy dcery. Jdou vaše děti ve vašich šlépějích?

Vašek: Holky jsou šikovný, zatím je baví všechno, netlačím je žádným směrem. Vlastně ani moc nechci, aby dělaly muziku, ono to není vždy úplná výhra. Uvidíme, kam je život prskne.

Na novince je i dozvuk pandemie. V písni "Svět" se těšíte, až se svět uzdraví a bude se žít zas normálně. Celou kolekcí ale prostupuje myšlenka vytratit se do klidu, zdrhnout od uspěchané doby. To bylo asi jediné pomyslné plus z doby covidové. Člověk řešil jiné priority než honbu za penězi nebo kariérou. Vnímáte to taky tak?

Vašek: Přesně tak, to bylo na tom snad jediné trochu dobré, my jsme to období vytěsnili z hlav, nechceme se k tomu už vracet a nechceme, aby se to někdy vrátilo. I když ta písnička možná vypadá, že je o tomhle, je spíš tak nějak obecnější, těch hrozeb a problémů je hromada.

Rádiová verze skladby "Lahůdky" je o minutu kratší než albová a uslyšíme zde hrát i jednoho z vašich hostů Unique Quartet. Proč tomu tak je? Rozhlasoví dramaturgové berou songy jen do určité stopáže?

Vašek: Nevím, to byla spíš otázka domluvy, nějakýho kompromisu. Obě verze jsou super, takže jsme s tím neměli problém. Jsou věci, kterým nerozumíte, a ony se nějak stanou. Unique Quartet nám "Lahůdky" navoněli smyčcema, byla nádhera sledovat opravdový mistry profíky při nahrávání.

Koho dalšího z hostů můžeme ještě na čerstvé studiovce slyšet?

Vašek: V pár peckách zapíská můj táta, v písni "Bazilišek" hraje na trumpetu kamarád z chalupy Nobby Dobson z kapely China Shop Bull, sem tam něco Adam Karlík a Milan Cimfe ze Sona a to je asi vše. Měli jsme, jako vždy, plány na mnoho hostů. Ale jako vždy bylo málo času. Příště se, jako vždy, určitě polepšíme.

Divokej Bill
© archiv kapely
Hodně mě baví "Temný král", song k pohádce "Princezna zakletá v čase II". Je to vaše první specialita na zakázku? Autorem a hlavním zpěvákem je tentokrát kytarista Roman Procházka a nutno říct, že mu to sedlo na výbornou. Jak došlo ke spolupráci? Nepřišla na tento popud další nabídka na nějaký kousek do filmu?

Roman: Děkujeme, původně jsme řešili s Petrem Kubíkem a Lukášem Paříkem natáčení klipu pro naši kapelu a bylo to v době, kdy kluci točili "Princeznu". Tehdy z jejich strany přišel dotaz na píseň do scény v hospodě. Měli jsme na to necelých čtrnáct dní, tak jsme rádi, že se to líbí. A je možné, že bude další pokračování s pohádkou.

Možná v obdobném duchu (scifi, odjinud…) je i nezvykle barevně laděný vizuál, na vás trochu netradiční. Kde jste hledali inspiraci? A kdo je autorem této až komiksové parády?

Adam: S nápadem komiksu nebo street artu přišel Roman. Řešil to s naším grafikem Danem Herrmanen a on nás nakontaktoval na kreslíře Vojtu Velického, který takto ztvárnil našeho Baziliška. Moc se nám to líbí a myslím si, že je to pěkná záležitost. Těším se na LP, kde to bude ve větším formátu. V tomto duchu budeme mít i projekce na našem turné.

Letos nemáte v plánu žádný festival. Není to škoda?

Adam: Festivaly letos nehrajeme. Je to záměr. Když máme novou desku, vždy ji (nebo alespoň část) chceme předvést na našich koncertech. Na open airu nemá kapela tolik prostoru, aby mohla hrát šest sedm písní z nového alba. Festivaly si užijeme napřesrok.

Během léta odehrajete tematicky 25 vystoupení, na každém z nich prý zazní 25 songů. Je něco méně hraného, co si dáte po letech naživo?

Adam: Zrovna jsme doladili playlist a máme připraveno třicet písní pro dvouhodinový koncert. Asi sedm pecek z nové desky, klipovky i starší pecky, které jsme dlouho nehráli a potom zase asi dlouho hrát nebudeme vzhledem k omezenému času na festivalech. Proto si to nenechte ujít! (úsměv)

Vrcholem má být koncert v O2 areně, kde se objevíte po pěti letech. Chystáte nějakou specialitku?

Adam: Určitě. Od velké scény přes projekce až po další věci. Zatím nebudeme nic prozrazovat, vše ladíme.

Roman: Ale už teď můžeme slíbit, že to bude úplně jiné, než co uvidí lidi v rámci letní tour.

Tehdy byla překvapením fiktivní rumunská formace Drum-bun. Jaké je to dělat si sobě předkapelu?

Adam: Dělat si předkapelu bylo super. Nikdy předtím jsme neměli takto velký koncert, takže jsme se krásně naladili na publikum, částečně jsme si to osahali a uklidnili se. Potom jsme tam jako DB nastoupili a od první pecky nám to sedlo a byla to velká bomba.

Divokej Bill
© Ondřej Pýcha
Na jaké opravdové předskakování rádi vzpomínáte?

Adam: My jsme měli na začátku velké štěstí. Vzal nás Žlutý pes ve svém nejslavnějším období. Byla to pro nás velká škola. Moc jsme si to užívali. Osobně rád vzpomínám na Frantu Kotvu, strašně boží a hodnej člověk! Další velká škola byly turné s Levellers, to byla také krása. Jeli jsme s nimi koncerty po Evropě a velké turné v Británii.

Adam a Roman ve skupině řeší management. Přebírá Adam zkušenosti od manželky Lídy alias Dydly, která dělá totéž pro Vypsanou fiXu?

Adam: S Lídou doma práci neřešíme. Jak jsme v tom oba, radši se bavíme o něčem jiném. (úsměv) Pro mě je pracovně parťák Roman, spolu řešíme všechno. Jelikož děláme naší kapele kompletní servis, objem práce je obrovský. Jsem rád, že jsme na to dva a klape nám to. Dokážeme si vyhovět a zastoupit se. Jsem za to rád. V jednom by se to dělalo hodně špatně. Jsme i dobří kámoši, což je výhoda!

Není tajné, že si Vašek každým rokem kupuje novou kytaru. Vzpomeneš si, Vašku, která byla první a v kolika letech jsi začal hrát? A co ostatní? Máte taky podobnou úchylku?

Vašek: Začal jsem hrát asi v osmi letech a první kytara byla dětská španělka.

Adam: U houslí je to složitější. Málokdy se k tobě dostane nějaký pěkný kousek, ale pár houslí mám.

Roman: Jsme muzikanti, takže kupovat si nástroje je podle mě to nejlepší, mám kytary, mikrofony, aparáty. Když jdeš do studia, je dobré mít velkou paletu zvuků a možností.

Vašek vyznává lásku i ke "Dvěma kolům". Tvůj sen je objet celý svět, jak naznačuješ i v písni. Jezdíš sám, nebo s partou lidí? Napadla tě nějaká skladba, když jsi jel na motorce, nebo máš naopak v hlavě prázdno a nad ničím v ten moment nepřemýšlíš?

Vašek: Jo, já už Svět objel - s velkým S, ten rybník na jihu. (úsměv) Na motorce se snažím myslet hlavně na motorku, občas se mi to ale nepovede, a tak sebou seknu. To samozřejmě jen na motorce do bahna, někde na polní cestě - v silničním provozu, jsem nejzodpovědnější ze všech. Tam jde o život, to je v tý písničce taky.

Je mi sympatické, že Vašek je jedináček (stejně jako já) a jeho touhou bylo mít skupinu jako náhradu za chybějící sourozence. Je Divokej Bill dostatečnou náhradou?

Vašek: Mě vždycky štvalo být jedináček, a tak jsem si to vždy kompenzoval tím, že jsem zakládal kapely, pokud možno mnohočlenné. (úsměv) Musím říct že se to nakonec docela vyplatilo a jsem moc spokojenej, díky. Kapele vděčím za mnohé. Teď mám tři dcerky, a aby jim a nám nebylo smutno, hraju jim doma na ty moje kytary a těším se na turné 25 let Divokýho Billa. Mějte se všichni krásně a přijďte se mrknout.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY