Stereophonics je jednoslovním pojmenováním Kellyho Jonese a skupiny doprovodných muzikantů. Společně nahráli čtvrtou řadovou desku s dlouhým názvem "You Gotta Go There To Come Back". Minulá deska měla taky dlouhý název, ale byla o něco lepší než aktuální, na kterou se s námi nyní můžete podívat v recenzi.
6/10
Stereophonics - You Gotta Go There To Come Back
Celkový čas: 59:05
Skladby: Help Me (She's Out Of Her Mind), Maybe Tomorrow, Madame Helga, You Stole My Money Honey, Getaway, Climbing The Wall, Jealousy, I'm Alright (You Gotta Go There To Come Back), Nothing Precious At All, Rainbows And Pots Of Gold, I Miss You Now, High As The Ceiling, Since I Told You It's Over
Vydavatel: BMG
V úvodním textu povedeného bookletu alba "You Gotta Go There To Come Back" vysvětluje zpěvák, kytarista a výhradní autor
Kelly Jones, jak nové písně
Stereophonics vznikaly. Bylo to v průběhu dvou let na koncertní šňůře i mimo ní, Kelly pak nahrál demáče ve Fulhamu, aby pak ke konci minulého roku se skupinou stvořil výsledný tvar desky. Každá skladba si vyžádala prý jen jeden den nahrávání a finální verze obsahují mnohé ze zmíněných demosnímků. To vysvětluje, proč je zvuk zejména rychlejších písní tak zdrsnělý a živý, zbytečně nepulírovaný studiovými vymoženostmi a založený na hlučných kytarách.
Sound desky je její nejlepší stránkou, ovšem po celou hrací dobu se příliš nemění, prospělo by asi více pestrosti, třeba jako dechy v pohodové "Climbing The Wall". A to musíme připočíst charakteristický Kellyho chraplák, který mnohým může po delší době lézt na nervy - ne v každé písni se svým hlasem pracuje a zjemňuje jej jako v "Getaway" (jež mimochodem svým úvodním motivem přivolá vzpomínku na největší hit minulé desky "Have A Nice Day"). Pomalé skladby jsou si navzájem velmi podobné, několikrát jsem při poslechu zažil pocit déja vu - a to není dobré.
Kelly ovšem dokáže napsat pěknou britpopovou melodii, kterou by mu mohl závidět i
Noel Gallagher (je to píseň "You Stole My Money Honey" s velmi příjemnou atmosférou) nebo vykreslit melancholickou náladu ("Maybe Tomorrow") i pořádně přitlačit, což tedy značně překvapuje u "Madame Helga", jež byla vybrána jako pilotní singl. S postupující dobou si ale posluchač uvědomuje, že nápady z úvodu alba se pohříchu opakují. Za zmínku stojí jednoduchý chytlavý klavírní motiv v "Nothing Precious At All", ten se hned tak nedá vyhnat z mysli.
Nakonec si myslím, že minulá deska "Just Enough Education To Perform" byla lepší než "You Gotta Go There To Come Back", i když názvy mají stejně dlouhatánské. Pár slušných písní se najde, aktuální album není špatné, ale zdaleka nedonutí posluchače nekontrolovaně spadnout na zadnici. Taková dobrá kapela na předskakování
Rolling Stones, jak tomu letos na pár štacích Licks Tour v Evropě bylo.