Na vydání alba "Broken By Desire To Be Heavenly Sent" jsem se už dlouhou dobu těšil. Hlavně proto, že debut "Divinely Uninspired to a Hellish Extent" byl prostě mou srdeční záležitostí, ačkoliv jsem v té době vlastně neřešil, kdo Lewis Capaldi je. Fanoušci mohli během čekání sledovat autora i na sociálních sítích, kde je velmi aktivní. Bavit se mohli třeba u jeho vtipných videí na TikToku, kde si člověk jen těžko spojí rozjařeného a sarkastického mladíka s někým, kdo je schopný psát srdceryvné písně o bolestech lásky a života. Možná právě tento kontrast z něj dělá tak osobitého hudebníka.

Hlubší pohled do umělcova nitra nám mohl poskytnout netflixový dokument "How I'm Feeling Now", ve kterém se mimo jiné dozvíme i o jeho vnitřních bojích s psychickým i fyzickým zdravím. Není to totiž dlouho, co mu byl diagnostikován Tourettův syndrom. Toto onemocnění se projevuje především fyzickými tiky, které nelze příliš ovládat.

"Nejhorší na tom je, že se mi to děje, když jsem nadšený. Děje se mi to, když jsem ve stresu, děje se mi to, když jsem šťastný. Stává se to pořád. Některé dny je to víc bolestivé, jiné dny méně. Vypadá to mnohem hůř, než jaké to je. Občas je to ovšem dost nepříjemné.... ale přichází to a odchází," vyjádřil se zpěvák k tikům, kterých si začali všímat i diváci na koncertech.

Teď nám ale po téměř čtyřech letech po vydání prvotiny nabízí dvanáct nových skladeb. A některé z nich už máme možnost znát. "Forget Me" je venku od září minulého roku a stejně jako mnohé další songy i tento pojednává o vyrovnávání se s rozchodem a opuštěním. Přesto se na tento kousek dá hezky zanotovat a zatančit.

Následovala prosincová "Pointless", která se hodně snažila hrát na city, ale alespoň v mém případě příliš nezafungovala. V kombinaci s citlivě natočeným videem o útrapách matky samoživitelky, která zůstala na výchovu dětí sama, funguje píseň mnohem lépe. Na první poslech mě ale výrazně neoslovila.

Letos v březnu vyšla "How I'm Feeling Now", poklidná kytarová záležitost, která je subjektivně lepší než předešlé dvě, a i přes své pomalé tempo není nudná. Lehce kousavě pojednává o trápení, hledání štěstí a smyslu života, s čímž se v nějakém bodě života dokáže ztotožnit asi každý.

Největší pecku ale vydal Lewis bezpochyby v dubnu. Když mi ze sluchátek do uší řval refrén "Wish You The Best", nejednou se mi z toho nepříjemně svíralo hrdlo. A klip o osmdesátiletém pošťákovi, který zemře a zanechá po sobě stařičkého psa, rozněžní podle mě úplně všechny.

Neobvyklou změnou v kontextu celé kolekce je pak "Heavenly Kind Of State Of Mind", která má i přes pochmurný text příjemný energický náboj. Zmínit musím ještě videoklip k "Haven't You Ever Been In Love Before?" vyprávějící dojemný příběh výrobce plyšových hraček pro děti trpící různými hendikepy.

Přestože se ve stejném duchu nese i zbytek nahrávky, jako celek rozhodně není k zahození a fanoušky nezklame. V psaní posmutnělých balad o lásce totiž zpěvák vyniká. Přináší nám tak přesně to, co jsme si od něj mohli přát. A svou upřímnou zpovědí vlastně i něco navíc.

Během psaní a natáčení alba "Broken By Desire To Be Heavenly Sent" se vedle pandemie potýkal hlavně se zhoršujícím se psychickým zdravím. Dle jeho slov jde o důsledek stresu, který denně zažívá kvůli své kariéře a tvorbě. "Pár panických atak, Tourettův syndrom a další věci zvládnu, ale pokud to dojde do bodu, kdy se zhorším po psychické stránce a přestanu se o sebe v tomto ohledu starat, myslím, že to bude bod, kdy si řeknu: 'Už to prostě nebudu dělat,' " říká. Nezbývá než doufat, že se muzikantovi bude dařit i v osobním životě a ještě dlouho nás bude dojímat svými texty a zvučným hlasem.