Jak s odstupem dvaceti let vzpomínáte na dobu před téměř čtvrtstoletím, kdy vyšel debut Illustratosphere?

S úsměvem... Ne, teď vážně: vzpomínám na ni se smíšenými pocity. Určitě jsem rád, že deska vůbec vznikla. Mám ji spojenou s jednou z nejzajímavějších spoluprací a obdobím mého života. Na druhou stranu vycházela v době, kdy už bylo jasné, že spolu nemůžeme pokračovat dál. Vydání první desky Illustratosphere provázely velice silné porodní bolesti.

Jak ten projekt Illustratosphere vlastně začal? Co vás svedlo dohromady?

Začal asi tím, že Dan dostal nabídku na sólové album u Sony Music a oslovil mě, jestli bych mu s ním pomohl a postaral se o produkci. Tehdy jsme spolu trávili poměrně dost času. Měli jsme za sebou společně natočené jednorázové projekty jako Die el. Eleffant!?, Sexy Dancers, hráli jsme spolu i v J.A.R.

Ve všech zmíněných kapelách se o produkci staral Roman (Holý - pozn. aut.) a představa, že to celé mám dát sám, byla pro mě v té době celkem děsivá. Přizvali jsme proto ještě Filipa Jelínka a producentské trio bylo pohromadě. S Filipem jsem se znal už daleko dříve, z kapely Pavla Větrovce ml., ke kterému jsme šli nakonec celé album nahrát a smíchat. Tím byly základní stavební kameny Illustratosphere položeny. Pak se hledala rytmika. Ta se ustálila na Robert Balzar Triu. Přínos právě tohoto tria byl pro tu desku a budoucí vývoj Dana jako interpreta myslím dost zásadní.

Bylo už od začátku jasné hudební směřování i zvuková krajina nahrávky?

Vůbec ne, bylo to opravdové hledání, které se neustále proměňovalo. Intenzivní příprava demáčů trvala asi rok a pak se řešilo, kdo to natočí. Další rok se hledal tvar společně s Robertem, Standou Máchou a Jirkou Slavíčkem. Na desce byli také hosté: perkuse, smyčce, sbory. Některá aranžmá byla už jasná, než jsme šli točit. Myslím dokonce, že smyčce do písně "Předpokládám" už Filip měl. Pak se šlo na tři etapy do studia, právě za Pavlem Větrovcem ml. Dokonce i ve studiu jsme několikrát přetáčeli základy do právě vzniklých aranží. Ta deska se vlastně nedala dodělat. (úsměv)

Je něco, co byste s odstupem třiadvaceti let na albu změnil?

Ano, určitě jsou tam maličkosti, které bych opravil. Například v písni "Původně paví" bych v jedné stopce ztlumil floor tom tak o tři decibely, nebo v "Pánví" bych na některých místech zesílil piano, někde ztlumil baskytaru. (smích) Ale jedna zásadní změna tam je a za tu jsem opravdu rád.

Po prvotině se vaše cesty, pokud se nemýlím, od Illustrastophere oddělily a vrátil jste se až na zatím poslední řadovku "Kráska a zvířený prach". Co vás k tomuto odchodu a opětovnému návratu vedlo?

Cesty nás svedly poněkud dříve, vrátil jsem se zhruba půl roku před vydáním alba "Maratonika", na kterém jsme po letech zase spolupracovali. Je to už asi jedenáct let, co jsem zpět. Naopak při spolupráci na albu "Kráska a zvířený prach" se naše cesty zase málem rozdělily.

Postaral jste se o remaster prvních dvou studiovek Illustratopsphere, na jedné jste se přímo podílel, na druhé nikoliv. Byl i díky tomu při remasteringu mezi nahrávkami nějaký rozdíl?

Ano, rozhodně byl. Debut byl téměř nezmasterovaný, a tím pádem tam byl větší prostor pro v podstatě nový mastering. U druhé desky jsem musel být opatrnější - jednak jsem chyběl u zrodu, jednak už tam byl menší prostor pro zbrusu nový master. Bylo tam ještě jedno velké úskalí, které se týkalo basů a které kluci pojali hodně zeširoka. S tím by mohl být problém při přehrávání vinylu. Naštěstí jsou technologie, kterými se to podařilo vyřešit. Myslím, že se to povedlo, mám z toho radost.

Dají se nějak shrnout úpravy, kterými obě alba před novým vydáním prošla?

Díky době, kdy obě řadovky vyšly, a díky velmi střízlivému masteringu byl velký prostor dostat písně více k sobě. V podstatě se dá říct, že tento remastering je první mastering, a to u obou desek. Obecně platí, že dokončování alb ve většině případů provází tlak na termín odevzdání, a pak zbývá málo času na poslech finální nahrávky po masteringu. Tím dochází k nechtěným chybám, proto odstup dvaceti let není vůbec špatný na to s nadhledem odevzdat vycizelovanou finální verzi. (úsměv)

Jak se dá fungovat v tak nevázané bandě, jako jsou J.A.R.?

Čím dál tím hůř. (úsměv)

A jak si vlastně stojí chystaná deska J.A.R.? Už se o ní nějakou dobu mluví. Co můžeme čekat?

Už ji mám od Romana smíchanou a dokončil jsem mastering. Na začátku května jsem ji odevzdával do výroby. Kdy vyjde, nevím, ale předpokládám, že už brzy.

Coby muzikant, producent či studiový inženýr jste se podílel na poměrně široké škále projektů. Na který vzpomínáte nejraději? A je nějaký, na který byste naopak radši zapomněl?

Něčím mě baví vlastně všechny ty první, na ty vzpomínám rád, z kapel a interpretů, které asi nikdo nezná, to byli například Provozní dílna, Wite Lucy, Honzíkova Cesta, Out take, Suubaru, Stability, Baterky a z těch asi známějších, tedy těch, co vydali alespoň jedno album, J.A.R., Die el. Eleffant!?, Sexy Dancers, Illustratosphere, N.O.D., Kashmir 941, František Kop, Roman Holý, Monkey Business, 7krát3, Bert & Friends, Tara Fuki, Jana Lota, Dorota Barová, Aneta Langerová, Celeste Buckingham, Miriam Kaiser, Peter Lipa, Zuzana Mikulcová, Lash & Gray, Rakovický, Raven, Ostrak mode, Doma Ensemble, Muf, ... a tak dál, je toho opravdu hodně, proto asi ta únava... Nebo to bude jarem, jo, to bude to jaro. (úsměv)

Který projekt vás momentálně nejvíce zaměstnává a jaké jsou vaše další plány?

Momentálně končíme turné s Illustratosphere, další vystoupení máme v létě. A také mě čeká pár koncertů s J.A.R. Zaměstnává mě to velmi, hrajeme téměř denně a hlavně v obou případech nový repertoár. Pak dokončuji mix a master novinky kapely The Bladderstones. Kromě spousty singlů také master J.A.R. a znovuzrozené alternativní kapely BOO.

Novinkou je mix alba kytarového tria Waking Vision. Na to se těším poměrně hodně, ještě ale není úplně jisté, jestli to dopadne. Pak mě čeká nahrát kytary do písně Oldovi Ryparovi a následně natočit další klip. A moje další plány? Nechám se unášet osudem, časem, prostorem, vesmírem... Plány se stále proměňují, uvidíme, kudy se budou ubírat.

A máte ještě nějaký, třeba profesní, sen?

Jeden osobní bych měl. Chtěl bych dotáhnout do konce minimálně jeden vinyl Die el. Eleffant!? ke 33. výročí naší "Elephantology?!", když už nám to CD tak hezky praská. A pak? Nevím, děj se vůle boží.