Jak napsat recenzi na krásnou a přirozenou desku, která je synonymem pro slova pokora, přirozenost a opravdovost? Jak to udělat, abych ty vzácné a posvátné pocity, které poslech alba vyvolává, neponičil přílišným nadšením nebo tlačením na pilu? Tedy něčím, co je té nahrávce cizí a co k ní nepatří. A tak pln respektu hledám správná slova a snažím se držet trochu zpátky. Třeba se to povede.

"Laila tov" totiž není vybroušeným a šperkařem dokonale opracovaným drahým kamenem, který nese auru drahocennosti, luxusu a dokonalosti. Možná dokonce snobství. Je to spíš někde z hlíny uplácaný talisman, který vyzařuje lásku, radost a vlastně obyčejnou přirozenost jeho tvůrců. Nese v sobě jejich pocity, jejich příběhy a odhodlání. A to vše mu dodává auru jakési lidské sounáležitosti, přátelství i vzájemné pokory a respektu.

Marie Puttnerová není žádnou začátečnicí. Na tuzemské scéně se pohybuje už řadu let, určitě ji znáte z některé z Jablkoní nebo ze Zvířete jménem Podzim. Teď ale debutuje sama za sebe. Svou první sólovku nahrála v triu společně s Martinem Novákem a Petrem Uvirou, duši té desce vdechnul Eddie Stevens, který ji produkoval a nahrál klávesové nástroje, v některých písních se objevuje pár dalších hostů. Autorsky se na albu, samozřejmě kromě zpěvačky, podíleli třeba Vlasta Třešňák nebo Jakub König, jsou zde zhudebněné básně Jana Zahradníčka i lidové motivy.

Spojení laila tov pochází z hebrejštiny a znamená dobrou noc. Je to píseň o vztahu dcery a mámy. Zpívá ji Marie Magdalena své malé Sáře, která byla dle jedné z legend dcerou Ježíše, ten ale neplatil alimenty. Je to jeden z Třešňákových textů, plný podobenství a skrytých významů a zároveň přímočarý a jasný. Vlastně se jedná jen o pár veršů, které ale dávají posluchači prostor nacházet v nich další významy. A přesně taková je i celá deska. Intimně krásná, velmi osobní, tajemná a objímající. Plná citu. A odvážná.

Eddie Stevens, který třeba famózně produkoval obě "Moruše" a "Krajinu rovinu" Jany Kirschner, si prý na začátku vyžádal ta nejsyrovější dema jednotlivých skladeb, jen základní tvary ořezané na dřeň. Následně s kapelou strávil deset pracovních dnů. Deset workshopů. Každý pro jednu skladbu. A tomu krásnému a působivému materiálu, který by fungoval i obyčejně folkově jen s kytarou a hlasem, dodali muzikanti odvážné a osobité závoje a kabátky, které z celé desky udělaly něco výjimečného.

Tu výjimečnost lze dokázat hned prvním singlem. Zahradníčkova báseň "Píseň o domově" s hudbou Jakuba Königa a Martina Nováka je nádherná skladba. Je jemná, dojemná, citlivá. Ale není prvoplánově masová. A přesto má na YouTube více než 185 tisíc přehrání za tři měsíce. To se v těchto hudebních sférách podobným písním obvykle nestává.

A to mě naplňuje optimismem. Ještě to s námi není tak špatné, když se dokážeme nechat okouzlovat věcmi tak jemnými, krásnými, nepodbízivými a silnými. Když dáme takhle velký prostor jakoby obyčejnému hliněnému talismanu, tedy intimnímu předmětu se silným osobním příběhem, nebo mu dokonce dáme přednost před přebroušeným a líbivým studeným diamantem. Poslechněte si to a bude vám krásně.

"Laila tov" je čarokrásná deska. Svou hudbou posluchače zavede kamsi do zvláštních a neprobádaných, přesto přirozených světů. Stačí se na ni napojit. Pustit si v klidu cédéčko. Nechat se vést, otevřít se. Nikam nespěchat. Odměnou vám pak může být třeba nečekané zjevení tajemného Medvídka v některém z vašich hlubokých ponorů až k samým kořenům té hudby. Fakt. Nekecám.