Jako Be4eight debutoval Růžička albem "7:40", které svým názvem odkazovalo na čas muzikantova narození. Až na pár hostů jej celé natočil sám. Základem byla kombinace a zakulacování elektronických beatů a ploch pomocí akustických nástrojů, lidského hlasu a nejrůznějších vlivů etnické hudby. Novinka z debutu v ledasčem vychází, v mnohém jiném jej přetváří a zasazuje do jiných kontextů.

"11×13" je v podstatě vysněným albem. Carl Jacob Růžička na něm pracoval roky a obklopil se přitom spoustou hudebních přátel. Ostatně hosté jsou na jedenácti ze třinácti skladeb, pouze relativně krátká "The Begininng" a závěrečné minutové outro "Keep going" jsou podepsány jen jménem projektu. Ostatní si ponechávají be4eightovskou zasněnou tvář a zároveň se dobrovolně nechávají přetvářet příspěvkem hostujícího muzikanta nebo vokalisty.

Vladimír Václavek si tak v písni "Kapitán" vystačí s jedním mantricky opakovaným, typicky paradoxním, dunajovským slovním spojením, v songu "Zelený víneček" se podařilo propojit foklórní nápěv Ivy Bittové s hypnotickou elektronikou. Písničkář Oldřich Janota je v "Dervišům" typicky zadumaný ve svém specifickém světě, americký kytarista Rez Abbasi přidal k "Passion" pořádnou porci blízkovýchodní estetiky, trumpetista Arve Henriksen přesně v duchu názvu "Bridge of Moods" spojuje nálady a barvy.

Spojování hudebních světů, lidských příběhů, nástrojů, zvuků a nálad je vůbec silným leitmotivem alba. Možná trochu navzdory onomu "×" v názvu, které je možné číst nejen jako "krát", znásobení, ale i jako "versus", protiklad. "11×13" je barevným albem, které neztrácí vnitřní řád.

Celá ta třičtvrtěhodina působí harmonicky a souladně, i když se dramaturgicky trošku štěpí na dvě poloviny. Té jedné dominují instrumentálky, druhé naopak skladby zpívané. Nikoliv však bezvýhradně, každá z částí má v sobě prvek té druhé. Není jin bez jangu - a obráceně. Může to být symbolické, možná je to náhoda, celku by možná, alespoň v mých uších, prospělo výraznější promíchání a tedy i ještě větší vzájemné propojení.

I tak je ale "11×13" počinem hodným pozornosti. Je z něj cítit nejen pečlivost při jeho přípravě, ale i jakási sveřepost při realizaci autorovy vize bez ohledu na to, co si bude myslet okolí. Zrychlený svět lehkých hitů se hudbě zaznamenané na nahrávce vyhne. A přitom jsou to v zásadě pěkné písničky, které nemíří jen a pouze do alternativních vod. Naopak jejich široká rozkročenost může posluchače lovit na různých místech.