Mikrofonu se po Tomáši "Chymusovi" Hanzlovi (mimo jiné Inner Fear, Petroleum, Isacaarum) ujal Martin Turek, a jak se ukazuje, do pěveckých bot po svém předchůdci vklouzl velmi hladce a s nároky Antigod se pere velmi zdatně. A očividně i pro zbytek hudebníků inspirativně, když se po pěti letech znovu pustili do studiové práce. A nutno předem konstatovat, že velkých změn ve zvuku se naštěstí mnoho neudálo. Havířovští jsou stále tou nabroušenou partou, která nedělitelně spojuje thrashmetalovou energii s deathmetalovou temnotou.

Na "Messtery" se v tomto ohledu pořádně šlape na plynový pedál. Skupině se do necelé půlhodiny podařilo vměstnat rovných třináct skladeb. Je tedy zřejmé, že intenzivní tlak tu hraje prim nad nějakým budováním atmosféry a komplikovanější kompoziční výstavbou. Tady se skutečně jede v ostrém, nikoliv však v likvidačním tempu, stále nekompromisně vpřed, navíc s notnou dávkou výhružnosti, neschází ale ani pestrost.

Texty hledí spíše do budoucnosti lidstva... a mnoho pozitivního v ní nevidí: pravda vymknutá z kloubů, hoaxy, ztráta lidskosti, hédonismus nebo válka. Obsahu odpovídá i forma - rychlopalné riffy jsou kovově chladné, bicí mechanicky přesné, celek působí odosobněně, ale zároveň drtivě.

Tlak a jakýsi emoční výraz na "Messtery" bezesporu je, poněkud ale postrádám vlastní ksicht, který by mi jasně řekl: "Tohle jsou Antigod." Spousta riffů a nápadů zní až příliš povědomě, občas se na mysl derou Slayer, jindy zase třeba raně devadesátkové deathové party, a celek - navzdory relativně krátké stopáži - docela splývá. Chymusův maniakální vokální projev býval právě tím nejvýraznějším prvkem zvuku kapely. A tento ústřední bod tu teď trochu schází a o to více na povrch vyplyne jistá odvozenost hudební složky. To však neznamená, že by se to do budoucna nemohlo změnit. Antigod nepřišli o schopnost napsat hutný, funkční song a jako taková deska "Messtery" šlape dobře. Hlouběji ale neřízne.