Když jsem před třemi lety recenzoval prvotinu "Heaven & Hell", trošku po právu jsem Avě Max vyčetl přílišnou jednoduchost jejích hitů, které se tak časem omrzí. A vlastně bych ani žádnou novou recenzi psát nemusel, stačilo by jednoduché Ctrl+C a Ctrl+V a nový článek by přesně sedl i na aktuální počin "Diamonds & Dancefloors". Ale jelikož si chci zasloužit nějaký ten honorář, trošku si to rozvedeme.

Zpěvačka s albánskými kořeny při psaní a natáčení v podstatě neudělala žádnou chybu. Její tvorba má čitelné atributy, které zahrnují zapamatovatelné melodie, jednoduché refrény a electropopový styl vyprávění. Textově balancuje někde mezi zhrzeným srdcem, které je třeba resuscitovat, a zářivým tanečním parketem coby nejlepším místem. Když jste ve vztahovém srabu, často jste na tvůrčím vrcholu. Doufejme, že tu Ava svůj potenciál již nevyčerpala, byla by to velká škoda.

Těžko říct, zda je ta v úvodu zmiňovaná pekelná nuda zapříčiněna neustálými samply starých hitovek (tentokráte především z devadesátých let), které interpretka nedokáže využít ve svůj prospěch. Úvodní "Million Dollar Baby" si bere tóny z filmového hitu "Divoké kočky" "Can't Fight The Moonlight", který nazpívala LeAnn Rimes. "Get Outta My Heart" dokonce zautotunovala slavné pískání "Twisted Nerve", které se nejvíce proslavilo v Tarantinově filmu "Kill Bill". Ale tato spojení příliš nefungují a často zanikají v jednoduchých produkcích.

Dalším problémem může být i fakt, že kvůli častému posouvání vydání alba fanoušci dostali ještě předtím hned pět singlů, tedy třetinu desky. Je to skoro až déjà vu, protože to samé se stalo už s debutem. Ava tak přichází o efekt překvapení a vždy si ty nejlepší náboje vystřílí ještě před samotným představením celé kolekce.

Z nesinglových položek je skvělá "One Of Us". Zde se ukazuje, že tu autorka šikovně umí prodat chytlavou melodii, která vyčnívá především v jednotlivých slokách. Nakažlivým refrénem by mohla zaujmout písnička "Weapons" nebo hezky vytuněná "Cold As Ice". To je přesně ten správný pop, kterého by se Ava měla držet. Dokonce se dá uvěřit, že taková snaha tu byla, nicméně u zbytku už to tak jednoznačně nevychází. Jak rychle jednotlivé songy přijdou, tak rychle i odeznějí.

Moc bychom si přáli, aby se "Diamonds & Dancefloors" zařadilo mezi skvělé popové desky, ale to by musela Ava Max přidat víc na autentičnosti a osobitosti. Vysamplovat jen několik starých fláků už dneska nestačí. Taneční pop se začal dělat daleko promyšlenějším způsobem a přílišná jednoduchost je tu spíš na škodu. I neustálé otálení s vydáním svědčí o tom, že ani samo vydavatelství si není nahrávkou stoprocentně jisté. Talent holka má, ale ještě se naplno nevylíhnul. Tak snad příště.