Americká rocková kapela Live, která se točí okolo ústřední osoby Eda Kowalczyka, zpěváka, kytaristy i skladatele a textaře, se snaží prodrat do širokého podvědomí veřejnosti svojí novou deskou "Birds Of Pray". A už na začátek je možno říct, že hudební potenciál na to mají. Kapela hraje místy poměrně tvrdší muziku, ale docela často sklouzávají k pop-rockovým postupům a to zejména v písních, které jsou více akustické a baladické. Silný refrén a hlavně melodičnost sice neznamená automaticky zařazení do pop-rocku a v tomto konkrétním případě by se o tom daly vést sáhodlouhé polemiky, ale osobně bych viděl pozici Live tak na rozhraní. Občas je to jasně na rockové straně, občas na té druhé, občas se to silně míchá. Každopádně co je nejdůležitější, po hudební stránce jsou obě poloroviny velmi kvalitní.

Další věc, která je v dnešní době poněkud neobvyklá, je angažovanost textů, ať už sociální, politická, nebo - a to hlavně - náboženská. Tedy ne že by Live byli přímo křesťanskou kapelou, ale polský Kowalczykův původ nás opravňuje k domněnce, že je křesťan a poslech desky nám to potvrzuje. Velmi často se zde vyskytují motivy nebe (tak se koneckonců jmenuje i první píseň na albu - "Heaven"), Boha apod. Také je tu několikrát zmiňována následující generace, čili děti a jejich budoucnost a to je pro rockovou kapelu dvojnásob nepříznačné (až na výjimky jako P.O.D. atd.) Ale abyste nenabyli dojmu, že Live jsou nejoriginálnější rocková kapela, tak většina písní má klasický otřepaný námět - ženy a láska. Ovšem i tyto náměty dokáže Kowalczyk výborně zakomponovat do své hudby s brilancí sobě vlastní. Jeho hudební fantazie je poměrně široká a je až s podivem, že až na dvě písně, které napsal spolu se zbytkem kapely, je autorem celého CD on sám. Ačkoliv nemám ve zvyku vyzdvihovat jednotlivce, tady si nemohu pomoci, protože Live by se skoro mohli přejmenovat na Ed Kowalczyk a doprovod. Samozřejmě instrumentálně jim není co vytknout, ale přece jen všichni do jednoho stojí ve stínu svého velkého vůdce.

Celé album vzhledem k autorské jednotnosti dává dohromady kompaktní celek, který se velmi dobře poslouchá a právě kombinací pop-rocku a rocku nepřestane nudit a donutí vás doposlouchat ho celé na jeden zátah. A určitě vám už po prvním poslechu utkví v uších některé velmi silné motivy, které si pak budete s největší pravděpodobností prozpěvovat ještě dlouho, ať už to budou třeba úvodní "Heaven", hned za ní následující "She", úžasná balada "Run Away", poslední "What Are We Fighting For?" nebo kterákoliv další, jež na vás udělá dojem, to už je záležitost osobního vkusu.

Abyste si ovšem nemysleli, že deska nemá jedinou chybu, musím poukázat na (pouze občas!) jednoduchost, kterou Kowalczyk používá při psaní. Vůbec by mu neuškodilo více experimentovat a nestavět jen na osvědčených základech, protože jen díky experimentům a výjimečnosti může být deska vynikající. Pokud ale Live budou dál slepě nahrávat sice výtečnou, ale přece jen autorskou rutinu, budou jejich desky vždy jen dobré. I když na druhou stranu, jistota je jistota.