Pro ty z vás, kdo snad ještě slovenskou kapelu Peha neznají, bych si ji dovolil představit. Skupina vznikla roku 1997, hraje velice příjemný kytarový pop a jejich silnou stránkou jsou i zajímavé texty. Určitě nejzajímavějším členem kapely je její frontmanka Katarina Knechtová, která si minulý rok odnesla z Aurela 2001 (obdoba našeho Anděla) cenu za nejlepší ženský pěvecký výkon a ve finále porazila Janu Kirschner a Mariku Gombitovou. Dalšími členy jsou basák Marek Belanský, kytarista Karol Sivák, klávesista Juraj Ondko a bubeník Martin Migaš z I.M.T. Smile. Peha má na svém kontě už dvě alba. V roce 1999 vyšla deska "Niečo sa chystá" s hity "Diaľkové ovládanie" a "To sa Ti len zdá", o dva roky později Peha vydala úspěšné album "Krajinou", ze kterého se vylouply dva velké hity "Hlava vinná, telo nevinné" a "Vaňa plná piraní", které už bylo dokonce možno zaslechnout i v českém éteru. Nyní tedy Peha příchází s novou deskou "Experiment".

Hned z počátku je nutno předeslat, že toto album není na první poslech. Posluchač si ho musí poslechnout vícekrát, než jí přijde na chuť. Je jako víno, do kterého se musíte propít, než vám zachutná. Rozhodně tím ale nechci říct, že "Experiment" neobsahuje potenciální hity. Ba právě naopak. Hned tím prvním by mohla být úvodní a zároveň titulní skladba ve středním tempu "Experiment". Za ní by mohla následovat velice příjemná "Hypnotická". V rychlejším tempu se nese singl "Naoko spím", který momentálně boduje ve slovenském radiovém žebříčku. Dalo by se říct, že na albu vyčnívá nad všemi ostatními "Len tak si ísť". Bude to nejspíše tím, že tu jako jedinou píseň nenapsali Karol Sivák a Katarina Knechtová, kteří jsou jinak výhradní autoři hudby Pehy. Tuto opravdu nádhernou a vlastně jednu z mála balad, kterou na desce najdete, napsal Juraj Ondko. Myslím, že by vůbec nevadilo, kdyby na dalším albu dostal Ondko více prostoru.

Při poslechu nezapochybujete o tom, že Pehu přitahuje britská scéna a že se v ní i patřičně inspiruje. Na albu je obzvlášť cítit vliv Stereophonics nebo Travis. Skladba "Zajtra ráno" zní, jako by přímo vypadla s pera právě Travis. V duchu kytarového britpopu se nese v podstatě celá deska až na dvě výjimky. V případě dvou posledních skladeb na albu - "Slnečná balada" a "Naoko spím" - Peha vyměnila kytary spíš za eletroniku. Trochu jiný zvuk těchto skladeb má na svědomí Randy, který pomáhal kapele s jejich produkcí, zatímco u všech ostatních si na to Peha stačila sama.

"Experiment" vyznívá jako album velice kompaktně a určitě je důstojným pokračovatelem předcházejících desek. Smůlou ale pro tuto kapelu je, že si nedokáže získat dostatečné množství fanoušků, kteří by si jejich desky kupovali. Peha asi nikdy nemůže být skupinou, jako jsou například No Name nebo I.M.T. Smile. Ona totiž nemá image a neumí komunikovat s posluchačem jinak než svojí hudbou. Tedy alespoň tomu tak bylo doposud a nám nezbývá nic jiného než doufat, že se toto zlepší.