Dalo by se říct - super. Sestava kapely ustálená, zvuk taky, čas na tvorbu nové desky poměrně dostatečný (na tehdejší dobu), podmínky jakbysmet. Dokonce k albu vznikl i televizní klipový film. Jenže paradoxně "Nebezpečný náklad" vybouchl a zbylo z něj jen takové podivné prázdno.

Přitom Elán vydával na singlech hit za hitem: "Dresy", "Že mi je ľúto", … Jožo Ráž dodnes lituje, že s kolegy na kolekci nezařadili song "Smrtka na pražskom orloji". Na novou řadovku se tak umístil pouze jeden hit - "Ver mi". Jinak se zde především experimentuje, vlastně hned od první písničky "Farby". Milovníci legrace a nadsázky si užijí skladby "Nevesta v piatom mesiaci" či "Rozprávka". Při té se musel bavit u mikrofonu i Ján Baláž, alespoň dle toho, jak si hraje s hlasem a s jakým nasazením ji zpívá.

Švédská kapela Europe ve druhé polovině osmdesátých let přinesla do světa popu zvuk zpívajících kláves. U nás je využil Olympic v písni "Proč zrovna ty?", Elán je tady rozehrává například v pecce "Nestíham". Ploužák "Ešte jedna o mame" se tentokrát Karvašovi melodicky moc nepovedl, ale zato jeho duet s Rážem "Mládeži neprístupné" působí celkem fajn. Milovníci tvrdé muziky se našli v hitovce "Podpísaný anonym", kterou kapela oprášila i na zatím posledním turné ke svým padesátinám. A fajn popík nabízí "Kompromisy".

Celkově je to však dost rozdíl oproti předchozím studiovkám "Detektívka" a "Hodina slovenčiny", které nabídly nepřeberné množství hitů a naprosté minimum vaty. Tady se Elán celkem utopil ve vlastních experimentech, i když například už zmiňovaná "Nestíham" ukazuje, že v hráčské formě kapela byla náramné. A zcela všechno se nedá měřit počtem prodaných kusů. Z čísla čtvrt milionu se dneska zákonitě musí leckomu zatočit hlava, tenkrát se však desky běžně prodávaly v obřích nákladech vzhledem k tomu, že zde chyběla konkurence ze Západu.

P. S.: Všechna alba, jež vycházejí v reedici na CD a LP, mají kromě nového zvukového remasteringu Ladislava Krajčoviče i další společné jmenovatele v obsáhlé ediční poznámce Juraje Čurného a Oskara Lehotského. Posluchač je tak přesně zasazen do dobových reálií, nechybí ani několik raritních fotek. Je však škoda, že tu naopak nejsou texty, deskám by rovněž slušely i bonusové songy. Snad najdou prostor na jiných nosičích někdy později.