Na své druhé studiovce "Nie sme zlí" se kapela Elán začínala pomalu, ale jistě přibližovat prvnímu zásadnímu zlomu ve své historii. Hrála už po halách a největších možných koncertních prostorech, byla velmi slavná, ale přesto z alba, které nese podtitul "Cez prekážky" (podle titulní fotografie; mimochodem dle slov Jána Baláže museli tu překážku přeskočit snad stokrát, než se povedl dobrý záběr), čiší určitá rutina.

Na téhle desce je asi nerovnoměrněji rozložený poměr sólových pěveckých partů mezi Joža Ráže, Jána Baláže a Vaša Patejdla. Ta největší šupa - duet "Tuláci v podchodoch" - zazní hned zkraje a jedná se o jednu z nejlepších rockově pojatých skladeb v historii formace (osobně preferuji rockovější verzi z alba "Legendy" nebo akustickou podobu z programu "To pravé", kterou si můžete pustit níže). Však taky skupina tímhle songem startovala zvukové zkoušky před koncerty i v dobách, kdy ho zrovna nezahrnovala do setlistu.

V rockovém módu, písní "Gitarista", se kolekce také uzavírá, ale typická elánovka číhá za názvem "Človečina" s parádním úvodním klávesovým motivem. Textař Boris Filan si s touto skladbou dlouho nevěděl rady, takže ji dokončil Jožo Ráž, i když není uveden jako spoluautor. Pro romantiky jsou tu dva velmi zajímavé kousky "Mám, kým nemám" (později byl na koncertech hraný i v instrumentální podobě) a "Slobodná". Tu i navzdory oblíbenosti mezi fanoušky a rádiovými dramaturgy kapela naživo nikdy neprezentovala.

Autorsky se na písních podílel především Patejdl, který složil nadpoloviční většinu, zbytek mají na svědomí Ráž s Balážem. No, a kulturně-politicky-společensky-sexuální texty napsala dvojice Ľubomír Zeman a Boris Filan. Právě Zeman pak dvacet let pro Elán nic dalšího nenapsal.

V celkovém kontextu diskografie je Trojka spíš slabší položka, to jí ale stejně nezabránilo, aby se prodávala ve statisícových nákladech.

P. S.: Všechna alba, jež vycházejí v reedici na CD a LP, mají kromě nového zvukového remasteringu Ladislava Krajčoviče i další společné jmenovatele v obsáhlé ediční poznámce Juraje Čurného a Oskara Lehotského. Posluchač je tak přesně zasazen do dobových reálií, nechybí ani několik raritních fotek. Je však škoda, že tu naopak nejsou texty, deskám by slušely i bonusové songy. Snad najdou prostor na jiných nosičích někdy později.