Slovo autora boxu

Rád bych zde uvedl na pravou míru jeden omyl, který se objevil hned po zveřejnění playlistu našeho 5LP boxu. Ačkoliv nese název "Olympic 60", nejedná se o Best Of 60, tedy výběr šedesáti největších hitů skupiny Olympic. Jde o průřez a určité zmapování šedesáti let historie kapely, kde samozřejmě základní hity nechybí, ale vedle nich zazní i skladby méně známé.

Připravovat jsme ho začali zhruba rok před vydáním, tedy na podzim 2021, společně s kolegou Jirkou Vrkoslavem a producentem a editorem vydavatelství Supraphon Karlem Denišem. Ten přišel s vizí, že výběrových CD je aktuálně na trhu dostatek (stále se prodává 2CD "Best Of", 3CD "66 Nej + 1" a nově se dolisovalo i 5CD "Olympic 50") a mělo by tedy nyní jít o vydání vinylové. A protože jde o šedesát let Olympicu, jasně se nabízel výběr šedesáti písní. A když už tak významné výročí, nemělo by zůstat jen u samotných LP, ale celé to pěkně zabalit do vzpomínkového boxu a přidat zajímavé přílohy. Proto tedy krabice s vloženými plakáty, fotoalbem a podpiskartami.

Základní vizuál k olympické šedesátce vymyslel Petr Janda a tvoří ho královská modř se zlatými želvičkami. Není jen obalem boxu, ale v různých variantách se objevil na nových plakátech, podpiskartách, na koncertech i na různých výročních upomínkových předmětech. Šedesátkové logo v podobě trsátka vytvořili Jan Morávek a LEPOR s.r.o.

Výběr skladeb byl do určité míry oříšek, ale to tak u samplerů téměř vždycky bývá. Ač se to nezdá, vytvořit sestavu hitů je úkol poměrně nevděčný. Nad jasnými písněmi jako "Želva", "Snad jsem to zavinil já", "Dynamit", "Osmý den", "Jasná zpráva" či "Dávno" není nutné vůbec přemýšlet, bez nich se žádný bestofkový výběr neobejde, stejně jako se bez nich už dávno neobejdou koncerty. Posluchači je naprosto logicky chtějí.

Naproti tomu jsou ale písně méně slavné, jako třeba "Blíženci", "Kanagom", "Ty slzy dávno vpila tráva", skladby z "Prázdnin na Zemi" nebo "Laboratoře", které nejsou natolik hitové, ale chybět by také neměly. A nakonec jsou věci současné z posledních několika alb, mezi kterými mají skalní fanoušci každý jiného favorita a pro řadu běžných posluchačů jsou kolikrát i neznámé. Takže výběr těch nehitových věcí je vždy velmi subjektivní a vždycky se najde někdo, komu na novém sampleru něco chybí a něco naopak přebývá. Po konzultacích s kapelou i některými fanoušky se obsah postupně vyvíjel a tato finální verze je devatenáctou.

U 5LP boxu jsme si nastavili několik bodů, kterými se řídit:
• Počáteční období 1963-1965, kdy kapela převážně doprovázela sólové zpěváky, zastoupí jen ten nejslavnější - Miki Volek, zvaný v té době král rokenrolu.
• Od roku 1965, kdy se stal kapelníkem Petr Janda, zazní na výběru všechny kapelové sestavy.
• Dle možností nový mastering z originálních pásů.
• Na výběru zazpívá každý člen, který po roce 1965 nazpíval s Olympicem píseň na desky.

Od posledního bodu jsme nakonec malinko ucouvli po dohodě s Milanem Broumem, který si přál mít za sebe na výběru skladbu instrumentální. Ale jinak ostatní zpívají, díky čemu se na LP dostaly skladby jako "Nejím a nespím", "Čarodějka", "Strejček Jonatán" nebo právě instrumentální "Sprcha", původně vydané jen na singlech. A Olympic zde hraje ve všech historických sestavách. Nechtěli jsme jen opakovat písně z předchozích výběrů, takže například s Jiřím Kornem zde vedle známého "Únosu" máme i "Vrať mi moji hořkou lásku" či "Vůni benzínu", kterou kapela někdy před deseti lety oprášila a dodnes zní na koncertech.

Krátké působení Ladislava Chvalkovského je vedle povinné "Slzy tvý mámy" doplněna opět singlovým "Sluncem". Z dvouletého období s Pavlem Petrášem jsme nechtěli opakovaně dávat skladbu "Já tam byl", která je od pětadvacítky na všech hlavních výběrech, a vybrali jsme tedy další singlovku "To znáš". A neměla by chybět ani píseň Petra Hejduka, který byl v Olympicu patnáct let, a i když nebyly jeho písně pro Olympic kolikrát příliš typické, zařazený "Mráz" do olympického repertoáru krásně zapadá.

Skladby nejdou po sobě striktně chronologicky, i tím jsme chtěli náš výběr trochu odlišit. Jsou nepatrně promíchané, buď v rámci sestav, nebo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v rámci období různých bubeníků (Pavel Chrastina se míchá s Janem Hauserem u Jana Antonína Pacáka, Jiří Korn se míchá s Ladislavem Chvalkovským u Petra Hejduka, skladby z období Milana Peroutky jsou napříč jeho obdobím).

Většímu promíchání ale brání technická kvalita některých nahrávek, která se za těch šedesát let rapidně posunula a v kvalitě zvuku raných nahrávek, nahrávek například z osmdesátých let a těch současných je propastný rozdíl. "Pták Rosomák" z roku 1969 tak působí například vedle "Když ti svítí zelená" z roku 1988 přece jen rušivě. Výběr byl pak do určité míry limitován délkou jedné strany LP, která se měla optimálně pohybovat kolem 20 minut a nesměla překročit 23 minut, což bohužel vyloučilo zařazení šestiminutové instrumentálky "Stejskání".

Audiofily nepochybně potěší nový mastering, kdy byly všechny záznamy na analogových magnetofonových pásech nově zdigitalizovány do Hi-Res rozlišení 192 kHz / 24 bit a prošly novým remasteringem bez použití kompresorů, aby byla zachována co největší autentičnost nahrávek a optimální zvuk pro vydání na LP. Dílem slovenského fanouška analogového zvuku Radoslava Košvance je pak upmix tří původně mono nahraných písní do sterea. Zde je na místě podotknout, že nejde o nějaké fázové posunutí nebo nahalení, aby nahrávky zněly prostorově. Jsou zde regulérně rozloženy nástroje bicí vlevo, basa a zpěv uprostřed a zbytek kapely vpravo, tedy podobně, jak na začátku šedesátých let točili své první stereo snímky Beatles.

A perličkou pro skalní fanoušky je stereofonní singlová verze "Želvy", která na původním singlu z roku 1967 vyšla jen mono a pro vydání na LP o rok později se do masteru dotáčel krátký vokál. Singlový pás se nedochoval (pro vydání na CD se zvuk nabíral přímo z monofonního vinylu) a až nyní vychází původní singlová "Želva" poprvé stereo. Upmixu do sterea se opět zhostil Radoslav Košvanec a musím říct, že na výbornou.

Další zajímavostí může pro někoho být i první vydání některých nahrávek na vinylu. Od devadesátých let jsme byli zvyklí na lákající titulky "Poprvé na CD" a dneska máme najednou skladby, které vychází "Poprvé na LP". A za sebe musím říct, že je fajn, slyšet třeba "Dávno" nebo "Giordano Bruno" z LP desky.

Součástí boxu jsou pak plakáty, podpiskarty a fotoalbum. To doplňuje průřez šedesátiletou historií kapely, tentokrát obrazově. Ve fotoalbu jsou opět všechny sestavy a chtěli jsme především využít toho, že se mnohé dochovaly v podobě diapozitivů 6 × 6 cm nebo 6 × 9 cm, na které se dřív fotilo pro obaly LP nebo plakáty. Dnes se tyto fotky občas použijí do malého bookletu CD, výjimečně do nějaké publikace, ale jejich potenciál pro velkoformátové použití už zůstává nevyužitý. Tak jsme udělali fotoalbum, kam se jich podařilo dát alespoň šestnáct, a myslím, že fotky vypadají skvěle. A ty, které se nevešly do fotoalba, ty jsme použili na obalech jednotlivých LP.

Plakáty jsme zvolili dva, jeden současný a jeden reprint historického. A opět nastalo dilema, který z historických by to měl být. Po vydání boxu se mě někteří fanoušci ptali, proč je tam zrovna tenhle a ne nějaký jiný. Je to jak s výběrem písní, výběr je vždy subjektivní. Taky bych rád, aby tam mohlo být třeba pět plakátů, ale mohly být jen dva. Ten z roku 1978 v prodejně Supraphonu vyhrál ze dvou důvodů. Jeden byl ten, že se dochoval alternativní diapozitiv 6 × 9 cm (originální se nenašel) z focení v prodejně, což bylo jako výchozí materiál pro tisk ideální, i když se na něm poměrně výrazně podepsal zub času. A druhým důvodem bylo to, jak byla pro tohle focení prodejna naaranžována. Krásně vyzdobena právě těmi starými olympickými plakáty z dob začátků a starými deskami kapely ideálně zapadá do retrospektivního konceptu boxu.

Podpiskarty byly vybrány také průřezově, jejich počet se průběžně během přípravy měnil a v jednu chvíli jich mohlo být i dvojnásobně víc než finálních pět. Ale než se box dostal do výroby, několikrát se výrazně zvedly ceny naprosto všeho, od papíru, tisku, plastu, energií a s tím i celkové výroby, takže jsme se drželi při zemi a ono je nakonec méně někdy více.

A jako třešnička na dortu je číslování 800 kusů a různé barvy vinylů. Ty mohly symbolizovat olympijské barvy, pokud bychom nechali jeden černý, ale bílý nám přišel zajímavější.

Oldřich Zámostný