Trio Camouflage, tedy Marcus Meyn, Oliver Kreyssing a Heiko Maile se v druhé polovině osmdesátých let prosadilo hitem "The Great Commandment" z debutu "Voices & Images" (1988), fanoušky si získali velmi vydařenou melodií a směsí elektro-syntenzátorového popu. Druhá deska "Methods Of Silence" (1989) přinesla megahit "Love Is A Shield". Na počátku devadesátých let přišla větší změna soundu a Camouflage jako duo Marcus a Heiko přešli do jiných vod a skupina samotná se začala pomalým tempem vytrácet ze špic hitparád. Třetí kolekce "Meanwhile" (1991) byla spíše pokusem představit Camouflage jako trochu akustičtější pop, singlu "Heaven (I Want You)" se docela dařilo. Rok 1993 přinesl pro mnoho fanoušků této skupiny nejpodařenější dílko jménem "Bodega Bohemia" s hitem "Suspicious Love", o které shodně Heiko i Marcus tvrdí, že to jejich nejpropracovanější věc, která se jim hodně líbí. Poslední řadovka před velkou pauzou "Spice Crackers" (1995) s jakýmsi trance pokusem dokonale pohřbila jakýkoli úspěch. Skupina se dostala do vod, kde měla problém vydat nové album, které dostalo pojmenování "Sensor". První pokus přišel v roce 1997, místo toho však vyšla kompilace "We Stroke The Flames (The Best Of)". Rok 1999 přinesl druhý pokus a testovací singl "Thief", který představil Camouflage ve velmi dobrém světle a v původní sestavě. Album však opět nevyšlo. Dalším pokusem byla nová verze letitého hitu "The Great Commandment 2.0" (2001), místo novinky vyšel druhý kompilát "Rewind The Best Of 95-87", který kromě audio disku přinesl povedené dévédéčko nejenom s klipy. Prý neutuchající zájem o jejich webovské stránky je podnítil k další činnosti. Předzvěstí desky "Sensor", která tedy vyšla na několikátý pokus, se stal singl "Me And You", velmi chytlavá hitovka, která představuje Camouflage opět v trochu jiném světle než doposud.

Skladby tohoto alba byly pro každou verzi desky přetočeny, singl "Thief" zde též najdete, ale oproti původní našlápnuté synťákové verzi zde hledejte její pomalejší a chmurnější sestru, která však má též něco do sebe. Camouflage se díky "Sensoru" posunuli k elektronice, syntenzátorům a přibrali mnoho převážně elektrických kytar. Náladou může být přiblíženo k albu Depeche Mode "Ultra" z roku 1997. Spoluprodukování se ujala taneční formace Humate. "Sensor" se v mnoha skladbách pohybuje v ponuřejších náladách, na druhou stranu jsou zde nadupané věci, třeba následný singl "I Can't Feel You", který má na svět vykouknout v červenci.

Výraznými skladbami, které vybočují z pomalého formátu nahrávky, jsou "Me And You", "I Can't Feel You" nebo "I'll Follow Behind", která svou strukturou a rozjetým začátkem hodně evokuje hit Depeche Mode "It's No Good" z již zmíněné desky "Ultra". Ostatní kompozice oscilují v pomalejších rytmech a rozličných náladách. Mezi ty písně, které s vámi dokonale emociálně hýbnou, rozhodně patří "Lost", "Together" nebo "You Turn". Skladbou, která si zaslouží snad jedničku se třemi hvězdičkami, je song "Perfect", který je se svou dokonalou melodií a soft synťáky dokonalostí sama o sobě. Dobře chyceným doplňkem jsou i vložené instrumentální kousky, ať už se jedná o dohru "Perfect" nebo "Adrenalin", "74 Minutes" a pokud si po závěrečném songu "You Turn" chvilku počkáte, vykoukne na vás skrytá instrumentálně chycená vsuvka.

Camouflage se vracejí ve velmi dobrém světle, i když některé náznaky a přirovnání k Depeche Mode se opět nevytratily. Spíše se opět potvrdilo, že když náhodou měli Depeche Mode pauzu, tak hlavně v Německu Camouflage dokonale zastoupili uvolněnou pozici a dostali se do popředí zájmu posluchačů. "Sensor" je moderně pojaté album, které má snad pouze nevýhodu v tom, že vznikalo až příliš dlouho a je otázkou, jak ten comeback Camouflage dopadne a jestli třebas vzniknou desky další. To může rozluštit podzimní turné a úspěch nahrávky samotné, objednávkové služby totiž podcenily zájem o toto album a z počátku se album těžko shánělo, tak uvidíme. Prozatím tu je samotný "Sensor" vašich emocí a povedené dílko, které neztratí své místo ve vaší sběrně povedených alb.