Na živáku "Vila Live" Lenky Nové je všechno, jak má být

23.11.2022 08:00 - Josef Martínek | foto: Michal Hančovský

Lenka Nová ráda opakuje svoje přesvědčení, že věci se v životě dějí přesně tak, jak mají. Její první živé album "Vila Liva" lze zhodnotit stejnými slovy. Zpívá na něm nádherné písně s mimořádně silnými texty, a to s hlubokým prožitkem vycházejícím z jejích zkušeností a interpretačního citu.
10/10

Lenka Nová - Vila Live

Skladby: Intro, Čtyřicet, Mladšímu já, Do písku, Staré rány, Už se kácí v našem lese, Nové zvolání, Poslední noc, Z cest, Postrádám, Mámo, Vana plná fialek, Adresa: Nebe, Jak ten chlap se na mne dívá, Pro boha, Všechno nejlepší, Denim blue, Táta měl rád Lídu Baarovou, Tenhle dopis prosím spal, Svatojánská noc, Kočka
Vydáno: 11.11.2022
Celkový čas: 102 minut
Vydavatel: vlastní náklad
Pro některé je možná Lenka Nová nenápadnou postavou české hudební scény. Po dvanáctiletém působení ve skupině Laura a její tygři se účastnila několika projektů Michala Horáčka, s jehož textařskou pomocí pak nahrála celé album "Čtyřicítka". Získala za něj nominaci na Anděla a v mnoha posluchačích zanechala výjimečný otisk, přesto se nedá říci, že by se poté její jméno začalo častěji zmiňovat ve velkých médiích.

Po dalším výborném koncepčním počinu "Dopisy" z roku 2020 nyní přišla se svým prvním živákem natočeným v pražské Werichově vile při jedné ze zastávek svého originálního projektu "Vila Tour". Pro ty, kteří její tvorbu dosud nezachytili nebo se s ní setkali pouze okrajově, jde o ideální příležitost k seznámení.

Brněnská rodačka vybrala ty nejlepší písně ze svého repertoáru - ne náhodou vzešla většina z nich právě ze dvou zmíněných posledních desek. Představuje je zde v komorním podání, které klade ještě větší důraz na obsah slov a na přednes. Posluchačům tím umožňuje prožití těch nejniternějších emocí. Označení šansoniérka sice ona sama nemá ráda, přesto pro většinu lidí asi nejsrozumitelněji vyjadřuje podstatu jejího současného vystupování.

Po zpěvaččině boku se představili klavírista Petr Malásek a kytarista Josef Štěpánek, tedy její blízcí kolegové, s nimiž spolupracuje řadu let. Sdělení skladeb, které už v původní podobě dýchaly lidskostí, civilností a prostou poetikou každodenního bytí, vyznívá v této sestavě ještě mnohem intenzivněji.

Nová zpívá slova, která jsou - jak je dobře slyšet - skutečně odžitá. Sama říká, že do každého textu si potřebuje projektovat svůj příběh, i když se ne vždy musí stoprocentně krýt s tím, co autoři napsali a zamýšleli. Jde jí spíš o asociace, které vedou k jejím vlastním vzpomínkám a zážitkům a které pak stejným způsobem působí i na koncové příjemce.

Dalo by se s nadsázkou říct, že se jedná o určitou formu terapie sdílením, při níž promlouvá hudba. Ač Lenka Nová zřejmě nikdy nebude interpretkou pro masy, postupně se jí daří oslovovat ty, se kterými se příběhy jejích songů protínají, a tím si buduje stálou základnu příznivců.

Těžko ze sestavy čtrnácti položek na fyzickém nosiči vyzdvihovat ty nejpovedenější. Zpěvačka se svými kolegy totiž sázejí perlu za perlou. Ze skladby "Staré rány" z Horáčkova "Českého kalendáře" vyvěrá hořkost jako občas přirozená součást života, "Už se kácí v našem lese" s pronikavou otázkou "Ach, co to je mít vystaráno?" poukazuje na smrt jakožto událost pro chod světa zcela všední. Písňová pohlednice "Z cest" přináší zážitek až meditativní, "Postrádám" překypuje objímající nostalgií a dojemná "Mámo" připomene bezpečí rodičovské náruče. "Adresa: Nebe" pak slouží jako láskyplné psaní těm, kteří už tu s námi fyzicky nejsou.

Došlo i na některé songy Hany Hegerové, ke kterým má Nová přirozeně vřelý vztah. Obě ženy pojí nejen Horáčkovy texty, ale i Petr Malásek, který legendární umělkyni léta doprovázel. "Vana plná fialek" se vešla na CD, digitální rozšířená edice pak obsahuje ještě další kousky od HH jako "Všechno nejlepší", "Denim blue" nebo "Táta měl rád Lídu Baarovou" - ty byly nahrány nikoli ve Werichově vile, ale s kapelou v Jazz Docku.

Všechny jmenované převzaté kusy mají na desce svoje opodstatnění. Nová jim vtiskla svůj vlastní nezaměnitelný výraz, jiný, než měla původní interpretka, ale stejně odzbrojující. Přijala je zkrátka za své. Zejména její "Denim blue" aspiruje na nejlepší uchopení této písně vůbec, když nebudeme počítat to od samotné Hegerové. Loni zesnulá šansonová královna byla jedinečná a nenapodobitelná, o Lence Nové se však již nyní dá říct totéž.

Postavou drobná muzikantka si nejspíš svou nenápadnost pro většinového posluchače uchová, o to výjimečněji však její umění působí na zasvěcené. Je zpěvačkou, s níž prožíváte nejen každé slovo a tón, ale i každou odmlku, každý nádech a výdech. Zpěvačkou, při jejímž poslechu vám nejednou ukápne slza.

Živá deska "Vila Liva" ukazuje, že výtečné písně ve svém repertoáru dokáže po letech jejich prezentování i díky přibývajícím zkušenostem ještě posouvat a rozvíjet. Na této nahrávce do sebe zapadlo úplně všechno.


NÁZORY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY