Za své první koncerty sklízel Sebastian Navrátil před lety kritiku. Bylo to období, kdy se díky hitům "Polety" a "Toulavá" stal téměř přes noc hvězdou. Od té doby se neustále posouvá kupředu - jak repertoárem, tak živou prezentací. Obklopil se výbornými muzikanty, z nichž každý sám o sobě je osobností, a společně se v posledních letech prezentují jako kapela.

V Rock Café jim, stejně jako na předešlých zastávkách krátkého turné, předskakovala Pam Rabbit, na hlavní lákadlo pak došlo s asi dvacetiminutovým zpožděním oproti plánu. Čekání však hudebníci přítomným vynahradili energickým a srdnatým výkonem.

Hned v úvodu zazněla píseň "Prach", která dle žebříčků poslechovosti patří v repertoáru Sebastiana k těm nejžádanějším. Byl to netradiční start, protože se příliš nevidí, aby se hned v otevíracím songu na pódiu ukázal host - v tomto případě rapper Lipo, nejen interpret, ale i spoluautor dynamického hitu.

Naživo hezky vynikl rozdíl mezi Sebastianovými staršími skladbami a těmi současnými. Ty z první skupiny jako "Vesmírná", "Záchranný bod" nebo "Až na to přijde" udržovaly vřelé rozpoložení, nabádaly k prozpěvování a dobré náladě, ale zároveň se sobě navzájem dost podobaly. Byly nedílnou součástí setlistu, ale koncert na nich nestál.

Současná tvorba naopak skýtá daleko větší rozmanitost a náboj. Když formace jako pátou položku zařadila jímavou "Cizinku" ze zatím poslední desky "Rub a líc", svou aktuálně druhou nejpřehrávanější písničku na Spotify, diváci na tuto změnu tempa okamžitě reagovali a nálada zhoustla. Klubem se nesl sborový zpěv přítomných, což se později opakovalo i v kouscích "Rub a líc" nebo komorním "Stačí jen málo", doprovázeném jen akustickou kytarou. Nebyl to pop plytký, měl přidanou hodnotu v podobě ryzích emocí.

Nečekaným trumfem se stala nesinglová skladba "Kroky", která pro své vnitřní pnutí do setlistu skvěle zapadla. Svým uchopením v rozhicovaném sále ji Sebastian a jeho kolegové oproti albové verzi posunuli o level výš.

Právě tato schopnost je výsadou zdatných koncertních kapel, mezi které se tato parta již zařadila. Ze studiově zaměnitelného kousku "Tvý jméno" dokáže na pódiu udělat song nadprůměrný, lehce experimentální potemnělý track "LALALA" pak povýší na vrchol koncertu, který diváky doslova hypnotizuje. A za vyzdvižení stojí i aktuální singl "Hledám", který vkusně sbližuje formaci s modernějším pojetím popu.

Rozporuplné momenty bychom našli dva - a týkaly se hostujících interpretů. Jakub Děkan přišel na scénu na písničku "Mám se tak fajn", která do atmosféry večera vůbec nezapadala, z kvalitní popové produkce to byl v tu chvíli sešup k lidové zábavě.

Nástup skupiny Romstar Vyškov, která zpívala například s Michalem Davidem, komentoval Sebastian slovy, že "se z toho po*ereme". Pokud bychom měli diskotékový song "Kde si včera bol" hodnotit dle ovací publika, pak měl velký úspěch, ovšem vykoupený zbytečným sklouznutím k estrádě.

Byla by škoda, kdyby tyto výtky, mezi něž patří i slabší zvuk, přebily jinak nadmíru pozitivní dojem, který vystoupení v Rock Café zanechalo. Jeho podmanivost velmi snadno strhla, stála na výmluvné řeči hudby a splynutí kapely s fanoušky, které v průběhu večera nabíralo na obrátkách.

Toto spojení cítil i samotný zpěvák, kterého v závěru na moment přemohlo dojetí, když přiznal, že v posledních letech občas pochyboval, zda má v pěvecké kariéře pokračovat. Tento koncert ho prý přesvědčil, že to má smysl. Nelze jinak než dát jeho slovům za pravdu.