Když jste poskytovali rozhovor musicserveru naposled, točil se kolem Eurovize. Tehdy jste bojovali ve finálové sedmičce, ale neprošli jste lokálním výběrem. Jak se na to s odstupem času díváte?

Emma: Jsme šťastni, vděčni a poctěni, že jsme vyhráli u diváků české hlasování, a to poměrně drtivě. Ale u dvanáctičlenné mezinárodní poroty jsme to totálně projeli, devět z dvanácti zajásalo nad písní od We Are Domi. Ale to, jak hlasovali Češi, je pro nás moc dobrá zpráva do budoucna…

Jordan: …a do budoucí tvorby.

Nakoplo vás to tedy k dalším aktivitám?

Emma: Dost. Díky tomu, ze jsme opravdu zasnažili, byl singl "By Now", se kterým jsme šli do soutěže, v lednu a únoru čtvrtou nejhranější českou písni v rádiích.

Co říkáte na celkový výsledek? Koukali jste na velké finále? Myslíte si, že by taková soutěž měla mít politický přesah?

Emma: Jak se nás přestala týkat Eurovize osobně, tak jsme to vlastně přestali sledovat. Jordy úplně a já si akorát pustila druhé semifinále, abych se ujistila, že za Českou republiku to nevyznívá jako průser. Nebyl, tak to jsem zajásala. Byl to zasloužený postup do finále.

Jordan: Uvědomuju si, že žiju v bublině, ve které nikdo ani na sekundu neměl pochyby o tom, že to nemůže nevyhrát Ukrajina. Přišlo mi to samozřejmý, že se řeší jen druhé a třetí místo a ne první.

Soutěžili jste s písní "By Now", původně jste tam chtěli jít s "Dopamine", ale z té už předtím existoval live záznam na YouTube, tak se tím sama vyřadila. Proč byla právě ona původně pro vás volbou číslo jedna?

Jordan: Bylo dobré rozhodnutí, že tam byla "By Now", protože "Dopamine" není vůbec hitovka tohohle typu, není to prvoplánově singl. Zpětně ji ani nemáme tak rádi.

Emma: Ale vloni v půlce září jsme ji zrovna dodělávali a měli z ní hroznou radost. Oblíbili jsme si ji, ale pak se vyoutovala, protože jsme ji zahráli v rámci live záznamu koncertu na střeše Francouzského institutu v Praze, na YouTube to vidělo pár desítek tisíc lidí, a tím pádem už to nesplňovalo to základní eurovizní kritérium, podle kterého má jít o absolutní novinku, nikdy nevydanou, neviděnou, neslyšenou věc. Tak jsme v rychlosti, během dvou týdnů dodělali "By Now", která v té době byla jenom takový Jordyho základní náčrt. A deadline byl konec září. Videoklip jsme natočili ale až v listopadu.

"By Now" napsal Jordy na Bali a je o útěku z reality. Proč se nakonec celé album jmenuje podle této skladby? Má to snad symbolizovat také nějaký úprk ze všedních dní?

Jordan: Tolik jsme nad tím neuvažovali, rozhodně jsme to neverbalizovali. Je pravda, že "By Now" je čistě obsahově jako text dost dobře reprezentativní v tématech, co obsahuje. By Now. Dvě slova, co teoreticky mohla být předvětek či dovětek i v jiných písních na desce.

Emma: Jedno z mých životních témat je čas, plynutí času, pohybování se v časoprostoru. Moje první deska se jmenovala "What I've Done", což je v přeneseném smyslu ohlédnutí za vším dosavadním. "By Now" je "Teď a tady", čili tam je určitá návaznost, se kterou přistupujeme k pojmenování hudební tvorby. Naše deska ostatně začíná písní "By Now" a končí její přearanžovanou verzí.

Krom této akustické úpravy jste takto předělali ještě i "Dopamine". Pročpak?

Jordan: Interpreti, které mám rád, často dělají akustické verze. Bývá to zahrané s kytarou a klavírem, ale tím, že jsme šli za Tomášem Havlenem, který je šikovný na nuanční, skoro až neviditelné práce se zvukem, nenápadné, inteligentní aranže, staly se z toho edity, které jsou daleko víc než jen akustické verze. V základu je to kytara a klavír, ale je tam krásná práce s backvokály a mnoha jinými zvuky, přičemž kolikrát ani nevíme, co jsou zač.

Emma: Prostě sound design. Tomáš Havlen je na něj absolutní přeborník, takže až budeme chtít zase minimalistický sound design, půjdeme za ním. Já osobně mám tu novou podobu "By Now" momentálně radši než tu původní.

Jak už jste nakousli, pracoval na desce Tomáš Havlen, ale i další čtyři producenti: Jiří Burian, NobodyListen, Karel Havlíček a Mikuláš Růžička. Jak jste k nim přišli? Mikuláš a Karel budou od Jirky, ale co ti ostatní?

Jordan: Základní seznámení proběhlo přes Jirku, ale spolupráce vznikala postupně.

Emma: Na "Why Do You Still Like Me?" pracoval před Karzim ještě kamarád Lukáš Lukáš, co nás občas zvučil na koncertech. S ním jsem nahrála demoverzi u něj. Díky tomu jsem si mohla utřídit, co od písničky chci. V Thajsku jsem si začala dopisovat s Honzou Muchowem. To jsme si řekli, že tady máme adelovskou power baladu, takový Disney soundtrack a že chci mít filmově orchestrově přehnané grády. Pak byl J. P. Muchow spolehlivý, jako je Jordy pořád, až jsem se s Jordym a Kubou Strachem (NobodyListen), se kterým jsme dělali ve studiu jiný věci, shodli, ze by byl dobrý nápad Karel Havlíček, co vytváří hollywoodský trailery, teasery. Naposledy dělal "Dunu", nebo "Batmana", velkoorchestrace umí a už jsme s nim pracovali i na jiných věcech. Na Muchowovu obranu musím říct, že se pak ozval a asi spolu něco někdy uděláme. Je skvělé, že se tímto způsobem věci dějí. Jak nejsme nenahraditelní my, tak ani producenti. (smích)

A co byl vlastně ten důvod, proč máte více producentů? Chtěli jste mít album barevnější?

Jodan: Mně to je blízké ze zahraničních produkcí, kde jsou velké budgety a dělá se to jinak. Sjede se deset producentů, další čtyřicetičlenný tým, pronajmou si vilu třeba na Jamajce a stráví tam tři měsíce, pak z toho je deska. To je ideál. Všechny naše kamarády, producenty bych sezval a bylo by to krásný, ale v našich podmínkách to vzniká jinak. Rozfázovaně a spíš po chalupách na Vysočině. Ale základní idea, že na desce pracuje více producentů, mi přijde dobrá a strašně nosná. Já to v tom slyším, že tam jsou úplně jiné vlivy a setkání s různými producenty. Když to správně zvolíš, přineseš tu správnou skladbu pro toho správného producenta, tak v plejádě, když se to správně matchne, vzniknou různý věci. V různých podobách. Zvuk hlasu u Jirky Buriana zní úplně jinak než u Karziho a jinak než u Nobodyho, Kuba vychází z jiného backgroundu a má tam chainy, nenápadný vokodery a hlasový ekvalizéry. Mít to všechno na jedný desce je krásný.

Emma: Je krásné mít jednoho producenta, jak to bylo v mém případě u první sólovky "What I've Done", se kterým si člověk může hledat nějakou svoji polohu jako interpret, který nahrává první album. Dokud hledá sám sebe, co vlastně hudebně chce být v základu, není špatný mít jednoho mentora, pomocníka, bezpečnou producentskou i přátelskou náruč. Za to jsem Jirkovi navždy vděčná. A teď se radujeme z toho, že jsme s pěti producenty dosáhli pestrosti, aniž by to byl maglajz. Za těch šest let od mého prvního sólového počinu jsme s Jordym ušli nějakou cestu a tu celkovou logiku nosiče a co z něj leze, pohlídali spolu. Pořád je tam ten samý přístup, snažíme se, aby každý track mohl být potenciální singl a fungovat samostatně, mít svůj klip - to je Jordyho ideál. Aby to album bylo vizuální, jak to měl Michael Jackson. Nemáme na to sice jeho peníze, ale snažíme se to postupně udělat. Momentálně zbývá natočit ještě čtyři klipy. Na desce mě každopádně nejvíc těší to, že se tam ani chvíli nenudím.

Čí to byl nápad natočit společné album? Když jste vydali před pěti lety "No Fire", bylo vám hned od počátku jasné, že to jen u ní neskončí?

Emma: Ne.

Jordan: Bylo to singl od singlu a až do předposledního "By Now" jsme vlastně o společné desce neuvažovali.

Co bylo tedy tím impulsem?

Jordan: Impuls nebyl ani tak romantický, jako spíš pragmatický: v éteru se pohybují singly, který nemají nosič, a my jsme oldschooloví lidi, kteří by měli rádi singly pohromadě. Byly čtyři singly, to by bylo EP, tak jsme se rozhodli dosložit další písničky a postavit z toho plnohodnotnou desku.

Emma: Přiletěli jsme 3. března z Thajska, pracovali jsme, 6. června jsme vydali album "By Now". Volna bylo mezitím hodně málo, ale během letních prázdnin by na to nikdo nebyl zvědavý a podzim nám připadal daleko. My bez deadlinů a bez tlaku, co si sami rádi vyrobíme, neumíme pracovat. (Nemohu než souhlasit - po dvou měsících jsem dala termín a autorizace byla do druhého dne - pozn. aut.) Pravda, že s touto zkušeností bych si dala pro příště dvojnásob času.

Když jsem byla naposled na vašem koncertě v Café V lese, zazněla i komorní verze "Why Do You Still Like Me?", v níž se Emma doprovodila na klavír s tím, že tenkrát píseň nebyla dodělaná. To je jedna ze dvou sólovek na albu. Proč tam nakonec jsou a nenechali jste v tracklistu jen duety?

Jordan: Byly to dvě písničky relativně nový, které chtěly ven. A čekat na její a moji sólovku by bylo takové, že by je musel člověk odložit. K tomu, co na desce je, jsme přidali každý jednu svoji. Emmina věc je balada věnovaná mně a moje věc je balada - ukolébavka věnovaná dcerám.

Jdou dcerky ve vašich šlépějích?

Emma: Arielce je rok a čtvrt, ta se snaží jít ve šlépějích, a to doslova. Rytmus má a miluje hudbu. Lennonka se projevuje tak, že bude jednou umělecky šikovnější než my dva dohromady, na to vsadím cokoliv.

Pro Lennonku Emma napsala písničku "Dream On (Freedom)". Minule jsi mi říkala, že Arielka by si jednu také zasloužila, ale nikde na albu ji nevidím, když tedy odmyslím zmíněnou Jordyho skladbu…

Emma: "Dream On" byla myšlena jako odkaz našim dětem, ale hlavně komukoliv, kdo má vztah ke svobodě, k cestování, komu je blízkej beatlesáckej vibe... Ale primárně jsem ji složila ke třiceti letům od revoluce a svobody v tomto geopolitickým prostoru.

Na nahrávce naopak postrádám song "Night Races". Nezapadal do konceptu, nebo je s ním jiný plán?

Emma: Visí to ve vzduchu, bude na mé sólovce ještě s "Over" nebo s "Can´t Give You Up". Radši tu sólovku neslibuju v žádném časovém horizontu, snažíme se být v přítomnosti a to je teď "By Now".

Když se vrátím k tématu producentů, ty jsi vlastně taky taková spoluproducentka, je to tak?

Emma: Mám přezdívku diktátor, takže jím můžete nahradit slovo spoluproducent.

Jak se to projevuje?

Jordan: V oldschoolovém slova smyslu ty bys dávno producentka mohla být. Stojíš u zvukařů, u lidí, co vykonávají práci na mašinách, a říkáš, co mají dělat, v tomto jsi plnohodnotná producentka. Dnešní producenti jsou víc beatmakeři a umějí sami postavit zvuk, najít a nahrát nástroje. Tenhle technický skill zatím nemáš. Ty jsi producentka verbální. (smích) Třeba "Dream On" jste s Mikym Růžičkou celý spoluprodukovali spolu. Pokaždé máš na starosti celý vokálový obal kolem našich hlavních hlasů a taky celé smyčce. Přezdívka diktátorství vzniká z toho, že máš v sobě jistou urputnost, v dobrém slova smyslu, a s ní spojenou schopnost dotahovat věci důsledněji a neodcházet od nich na rozdíl ode mě nebo od Jirky, kteří bychom byli s každou tou písničkou hotovi dřív, protože se nám v tom v určitou chvíli už nechce rejpat. Ty se umíš připnout jako klíště a předělávat to znovu a znovu, dokud to není přesně ono.

Jak se tedy podílíte na každé společné skladbě?

Emma: Jordy je dobrý textař a já ne, to by byla škoda, abych se textově podílela. Já se vždy přifařím textově s francouzštinou, tam Jordy zatím nemůže sloužit. Ačkoliv u nového singlu "Higher" mi původní návrh francouzského textu pohřbil, protože byl triviální a primitivní. Ne že by to teď bylo světoborné, ale donutil mě to přepsat a podruhý mu asi bylo blbý mi to zase vrátit. Dokud se pohybuju ve francouzštině, tak ano, jsou to moje texty, ale jinak je Jordy duší básník, já moc ne, v tom je rozdíl. Já rozumím backvokálům, slyším falešné tóny, mám tendenci je napravovat, vadí mi věci mimo rytmus, hlídám základní principy popovýho žánru. Já jsem takový německý pravítko.

Jordan: Ono je docela fajn slyšet ve studiu tóny.

Líbilo se mi, jak vás někdo pod vaším společným singlem označil jako Simonová a Chladil naší doby . Co vy na to? Jak byste se označili vy sami?

Emma: Tomáš Kraus z Primy nás označil za novou Ivetu Bartošovou a Petra Sepešiho a Jordy velmi trefně podotknul, že Bartošová je rozhodně on.

Jak vznikla ta mázlá fotka na obálce alba? Má to být odkaz na uspěchanou dobu?

Jordan: Pohyb je v tom hrozně hezký. Chtěli jsme, aby deska byla taneční, plná života a energie. Jsem si vědom, že já i Emmička skládáme hrozně smutně. Pro nás je tohle hlavní výzva ve studiu. Mimochodem dobře se to dělá s NobodyListen, který umí dostat balady do tempa. Pro mě je nemožné složit rychlou a energickou písničku. Samozřejmě že to jde udělat z každé skladby. I "By Now" je docela tempo song, ale kdyby to bylo na mně, nebo to vycházelo z toho, co jsem schopný vytvořit, tak by to byla velice táhlá melodie.

Plánujete vydat "By Now" i na vinylu?

Jordan: Vinyl bude, ale čeká se, až dojdeme na řadu v Loděnici.

Deska reflektuje současný pop a může oslovit lidi kdekoliv na světě. Jak to vypadá s turné po Evropě, které jste dopředu avizovali?

Emma: Už máme naplánovaný koncert v Paříži - 16. září tam v rámci Českého předsednictví zahrajeme pod širým nebem na dvoře Českého centra. Řešíme Skandinávii, Berlín. Moc se do Evropy těšíme, jenom je nám jasný, že tam na nás všichni nečekají. Ale pořád platí, že se snažíme dostat ven, a modlíme se za skvělého agenta, který by nám všechno zařídil.

Emma měla doprovodnou kapelu, jejíž sestava se dost měnila. Už se ustálila?

Emma: Naopak - varianty přibývají.

Jordan: Kluci jsou šikovní, tak mají víc a víc projektů a jsou víc a víc vytížení. Nedávno jsem vytvářel facebookovou skupinu, aby byli všichni na jednom místě, a je tam devatenáct lidí včetně nás dvou a naší manažerky. Základní sestava je deset lidí. Každý nástroj má tak tři obsazení.

Je to těžké hrát pokaždé s někým jiným?

Jordan: Jsme obklopeni skvělými muzikanty, často nepoznáme, když jsme otočeni k publiku, kdo tam je. Jsou schopni se to naučit dokonale mezi sebou, takže se nás to často ani netýká.

Jste spolu třináct let de facto nonstop. Nelezete si na nervy, když jste spolu pořád v osobním i v pracovním životě?

Jordan: Vytíženost nám vyhovuje. Balanc je strašně důležitý. Děláme věci, které se nevypnou příchodem domů, a naopak řešíme věci, které nešly udělat ve studiu, takže je jasné, že ti to často přesahuje do volného času.

Emma: My si lezeme na nervy z jiných důvodů než proto, že jsme spolu furt.

Čím se inspirujete navzájem?

Jordan: Vším. (smích)

Jordy, prý bys s Givim rád natočil celovečerní film. O čem by byl?

Jordan: Mluvíme o tom strašně dlouho, ale je to věc, která se táhne tři roky. Začneme něco psát, vymýšlet a pak do toho skočí turné, deska. S Givim ještě děláme ještě Kapitána Dema, hlavně přes sezónu, která je u Dema dlouhá. Do toho nějaké klipy, režírování, společný projekt s Emmičkou, rodina. Jak nemáme deadline, tak se to rozplizne v čase. Máme tři návrhy, které jsme si vymysleli, aby to bylo skvělý a vtipný, ale dokud tam nebude existovat produkční, který na nás nebude tlačit, tak se to prostě nestane.

Emmi, ty máš nějaký neuskutečněný sen?

Emma: Stát se prezidentkou EU, ale to v tomhle životě asi nebude. Mám sen přes jiné lidi. Můj tatínek vždy říkal: "Jestli ty jsi šťastná, já jsem šťastný," to mě vytáčelo. Ale měl pravdu. Pozoruju míru štěstí v očích svých dětí a mám tendenci to reflektovat.

Jordan: Máš i nějaký sny pro mě?

Emma: Ty si vystačíš.

Jordan: Že bych ráno vstal a byl napůl Němec, byl hrozně spořádaný a věděl celou agendu na zbytek dne a vůbec netápal, kam mám vlastně jít.