Tři roky trvalo, než malebnou krajinou obklopený areál ve Vesci znovu otevřel festivalovým příznivcům své brány. Pandemie si pochopitelně vybrala svou daň, podepsala se především na dramaturgii. Pořadatelé letos nepřivezli žádnou zahraniční hvězdu, a nenavázali tak na účast Europe, Bonnie Tyler nebo Toma Jonese z minulých ročníků.

Došlo také k redukci pódií - stage Liberec jede!, každoročně věnovanou hlavně populárním místním hudebníkům, tentokrát Benátská! neotevřela, místo toho začlenila umělce pocházející ze severočeského regionu do programu Stanu Rádia Impuls. Středobodem dění pak zůstala prostorná ČEZ Energy Stage určená těm největším lákadlům akce.

Neochvějnou jistotou se zdá být i zdejší návštěvnický komfort. Také letos zájemce z centra Liberce a zpět bezplatně dopravily pro tuto příležitost vypravené autobusy, které jezdily v pravidelných intervalech, a to až do brzkých ranních hodin. Oceňme také bohatou komunikaci na sociálních sítích, dostatek mobilních toalet a pestrou nabídku občerstvení - zdá se to jako samozřejmost, ale často to tak nebývá. Vzpomeňme na nedávné Colours Of Ostrava, při a po nichž se na sítích moc nepsalo o headlinerech, ale právě o nedostatku WC, alarmujícím nepořádku a jednorázových plastových kelímcích na nápoje - a navrch ještě o kontroverzním řečníkovi Wimu Hofovi. Podobné faux pas pochopitelně liberečtí organizátoři nedopustili.

Třídenní program odstartoval tradičně již čtvrtečním Večírkem pro nedočkavé, který letos nabídl vystoupení šedesát let slavící skupiny Olympic, čtyřicetiletého Arakainu nebo jubilantky Petry Janů, jež si sedmý křížek života odškrtne v listopadu. Pátek byl jako obvykle především ve znamení tvrdého rocku a kapel jako Traktor, Divokej Bill nebo Škwor.

Sobota pak nabídla rozmanitý mainstreamový line-up, z něhož si vybraly všechny věkové skupiny. Právě tato otevřenost, díky níž se v areálu dospívající mládež potkává s generacemi svých rodičů i prarodičů, patří k velkým přednostem Benátské! s Impulsem. Je to festival, který spojuje, čemuž samozřejmě napomáhá i skutečnost, že v okolí jde o jedinou takto gigantickou hudební přehlídku svého druhu.

Navzdory tomu, že počasí vzhledem k nízkým teplotám a mírným dešťovým přeháňkám finálovému dni příliš nepřálo, plocha ve Vesci se slušně plnila již v brzkých odpoledních hodinách. Hlavní pódium otevírali písničkáři - nejdřív Jiří Schmitzer a po něm Pokáč, který mimo jiné zval na svou zářijovou misi v O2 areně.

Především zkušenější posluchačstvo oslovil Petr Spálený, který své písně z ranku pop rocku i country předvedl v doprovodu svého Apollo Bandu. S hity jako "Hráč" nebo "Kdybych já byl kovářem" v zádech odehrál laskavý set v duchu starých dobrých a poctivých hudebních časů, a to i přesto, že zdraví už ho viditelně tolik neposlouchá. Na pódiu se ukázala také jeho manželka, zpěvačka Miluše Voborníková, která vyzdvihla skutečnost, že Spálený koncertuje už 55. sezónu.

Spíše za zpestření než za standardní koncert lze považovat bubenickou show mladého muzikanta Šimona Mikeze, syna ředitele festivalu Pavla Mikeze. Coverová půlhodinka přinesla hraní do puštěných linek s originálními zpěvy, což, přiznejme si, na hlavní scéně významného festivalu působilo navzdory mladíkově sympatickému snažení rozporuplně.

Velmi vděčným místem k pobytu se vzhledem k venku panujícímu nečasu stal Stan Rádia Impuls, kde bylo teplo, sucho a zdejší koncerty měly intenzivní atmosféru podobnou naplněným klubům. Jako první zde v sobotu vystoupila parta Ornament z nedalekého Jablonce nad Nisou. Dva kluci a dvě dívky představili svůj autorský poprockový repertoár, který ale zatím z davu obdobně zaměřených mladých souborů příliš nevyčnívá.

Prostor stanu se začal značně zahušťovat před koncertem Sebastiana. Jeden z nejvýraznějších představitelů současné liberecké popové scény měl doma slušný kotel - a zaslouženě. Energický set plný z rádií známých melodií se mohl pochlubit spádem, sehraností a sounáležitostí mezi účinkujícími a publikem.

Obzvlášť působivě vyzněla jímavá balada "Cizinka", při níž protagonista vytáhl na pódium slečnu s nedávnou rozchodovou zkušeností a následně jí smutné verše zpíval z očí do očí. Později demonstroval svůj vztah k rodnému městu, když za hlasitého jásotu fanynek nejprve obnažil svou hruď a následně vklouzl do hokejového dresu místních Bílých Tygrů. Závěr show obstaraly singly "Tvý jméno", "Náš svět" nebo "Polety". Dříve koncertně podceňovaný umělec znovu dokázal, jak na pódiích ve spojení se svou kapelou vyrostl.

Poté patřila krytá stage ATMO Music. Rapper Hank vystoupil v doprovodu bubeníka a DJe a nemalou část setlistu pochopitelně tvořily skladby z etapy, během níž tvořil ve spolupráci s producentem ODD. Tomu za jeho vklad poděkoval při průlomovém hitu "Andělé", který zazněl už zhruba ve čtvrtině setu. Vedle osobních výpovědí dostaly prostor také typické párty songy. Nechyběli ani hosté Sofian Medjmedj nebo Reginald.

Lipo nastoupil s plnohodnotnou kapelou za zády. Hudebník, kterého dříve doprovázel DJ, představil na Benátské! svůj repertoár v této vrstevnatější podobě už na předešlém ročníku 2019, teprve nyní se ale zdá, že sestava zahrnující třeba i saxofonistku se ustálila. Jejím výrazným členem se stal mladý muzikant Jan Braun, který hraje na klávesy a spolu s dlouhodobě hostující Yannou je slyšet v některých zpívaných refrénech. Právě tento mužský vokální element přidal živému vyznění skladeb básníka za mikrofonem na hutnosti.

Braunův hvězdný moment přišel v akustické "Salome", při níž zůstali na jevišti s autorem sami. Jeho citlivě prožité uchopení refrénu zafungovalo až magicky - od studiové interpretace duetu z roku 2020, v níž rušila ledabylá artikulace, udělal talentovaný zpěvák ve svém projevu mílový krok kupředu. Finále koncertu obstaraly optimisticky laděné stálice "Štěstí" nebo "Kruhy", při kterých publikum jako obvykle pookřálo, a také loňský šlágr "Jednou jsem slíbil", na nějž přihlížející reagovali obdobně nadšeným způsobem. Program ve stanu završil MC Gey a poté do rána pokračoval DJ.

Na hlavním pódiu se ve večerních hodinách představil například Michal Hrůza, který rozezpíval přihlížející nakažlivými hity "Zakázané uvolnění" či "Napořád". Po něm převzali pomyslnou štafetu Chinaski, kteří dostáli pověsti jedné z nejžádanějších českých kapel.

Malátný & spol. v setlistu prakticky neměli prostor pro výplně, chrlili jednu známou melodii za druhou, ať už se jednalo o kousky letité ("Dlouhej kouř" nebo "Tabáček") či ty o něco čerstvější jako "Potkal jsem tě po letech" a "Láska a data". Ač se formace ve své tvorbě již značně zacyklila a její hudební i textové motivy se opakují, na velkých jevištích vždy dokáže svým zápalem pro věc diváky zaručeně strhnout.

Za velký tahák sobotního večera platila slovenská skupina Team v čele s Pavolem Haberou. Ta se na hlavní scéně těšila pravděpodobně vůbec nejpočetnější návštěvě. Habera, který v dubnu oslavil šedesátiny a s kapelou si letos připomíná 40 let na scéně, si pochvaloval vřelou odezvu publika, které je dle jeho slov na Benátské! vždy skvělé. Frontman na jevišti sršel elánem i charismatem, což lze v kombinaci s množstvím hitů z jeho pera označit za hlavní důvod koncertního úspěchu Teamu.

Písně s dynamickými refrény jako "Je to vo hviezdach", "Mám na teba chuť" či "Lietam v tom tiež" se sborově nesly areálem. Diváci ale nezklamali ani při pomalejších tónech. Když je Habera vyzval ke zpěvu refrénu tklivé balady "Boli sme raz milovaní", nejprve sice jakožto dlouholetý porotce SuperStar zažertoval, že nepostupují, nakonec ale svoje rozhodnutí opravil. Postoupili prý všichni. Loučení obstaraly klasiky "Držím ti miesto" a "Reklama na ticho".

Chvíli před půlnocí vtrhli na největší scénu Mirai, pro které znamenalo setkání s mnohatisícovým davem i jistou generálku přede dvěma koncerty v pražské O2 areně v září a říjnu. O tom, že se jedná o aktuálně nejžhavější jméno mezi mladými českými skupinami, nemuseli muzikanti z Frýdku-Místku přesvědčovat dlouze. Stačilo, když na úvod spustili jeden z momentálně nejhranějších singlů v éteru "Vedle tebe usínám", a liberecké obecenstvo si pobrukovalo s nimi.

Entusiasmus a opojná bezstarostnost popěvků fungovaly partě kolem Miraie Navrátila i v dalších chytlavých kouscích jako "Chci tančit" nebo "Cesta z města". Nenáročná letní hitovka "Yahoda" přinesla šťastný moment jedné z fanynek, která spolu se zpěvákem proplula na nafukovací jahodě nad hlavami diváků. Za odměnu poté dostala skutečné jahody - a na ně samozřejmě nezbytnou šlehačku zmiňovanou v textu písně.

Spád vystoupení poté zbrzdily songy "Kde jsi byla celou noc" a "Akorát" z loňské desky "Maneki Neko", které doprovázel zbytečně se táhnoucí balast v podobě nekončících výzev k roztleskávání a opakování pokřiků či skopičinek typu Mirae za bicími a poskakování po pódiu v hromadném objetí. Chvíli hudebníci inscenovali rockovou show se šlehajícími ohni, následně to zase díky problikávajícím světlům vypadalo jako na taneční party. Vzhledem k pokročilé hodině už takové natahování trochu ubíjelo. Větší sílu měla lehce melancholická vzpomínka na Davida Stypku "I přes to všechno", závěr se poté opět nesl na hitové vlně.

Dalo by se říci, že festival Benátská! s Impulsem letos tak trochu začínal znovu v bodě nula - podobně jako jiné velké hudební akce. Ukázalo se však, že o smršť předních jmen domácí popové a rockové scény diváci ve městě pod Ještědem i navzdory nejisté době nadále stojí. Vždyť ani psí počasí se do návštěvnosti opticky nijak výrazně nepromítlo - branami za tři dny prošlo 35 tisíc diváků. I tento fakt svědčí o vděčnosti a věrnosti zdejšího publika. Doufejme, že to pro příští ročníky bude pro pořadatele signálem k tomu, aby do půvabného areálu ve Vesci znovu zkusili přivézt i osobnosti mezinárodního formátu.