Druhé letošní album Jacka Whitea je jemné a rozverné

01.08.2022 00:00 - Pavel Parikrupa | foto: Third Man Records

Je jen pár hudebníků, co si můžou dovolit v rozpětí pár měsíců, ne-li týdnů, vydat dvě nová (kvalitní) studiová alba. Jedním z nich je Jack White, jenž tři měsíce po dubnovém "Fear Of The Dawn" představuje další letošní novinku "Entering Heaven Alive". Skvělou novinku, nutno říct.
8/10

Jack White - Entering Heaven Alive

Skladby: A Tip From You To Me, All Along The Way, Help Me Along, Love Is Selfish, I've Got You Surrounded (With My Love), Queen of the Bees, Tree on Fire From Within, If I Die Tomorrow, Please God, Don't Tell Anyone, Madman From Manhattan, Taking Me Back (Gently)
Vydáno: 22.7.2022
Celkový čas: 40:06
Jack White je znám svou pracovitostí, všestranným hudebním rozhledem a spoustou aktivit od sólové tvorby a účinkování v několika dalších projektech až po vlastní studio a lisovnu vinylů. Co udělá takový činorodý člověk, když je uzemněn kvůli pandemii? Nahraje ve svém nashvillském Third Man Studiu během jednoho roku hromádku písní. Druhá část z nich nyní vychází na desce "Entering Heaven Alive", kterou si na CD i vinylu můžete koupit třeba i v našem shopu.

A jak momentálně modrovlasý muzikant prohlásil, druhé letošní album je folkové - mnohem klidnější než čtvrt roku starý předchůdce "Fear Of The Dawn". Teď jsou to méně experimentální a roztěkané kousky, normálnější písničky s pevnější strukturou. Bez nánosů filtrů a zkreslení, naopak je tu více akustické kytary a dokonce texty o lásce. Je tu vlastně snad jen jedna skladba, která by se hodila i na předchozí, divočejší řadovku: "I've Got You Surrounded (With My Love)", jež stojí na zvuku zkreslené kytary a jazzových vyhrávkách piana.

Divokost a agresivitu tady vystřídaly jemnost a hravost - tu si White letmo odskočí do reggae v "All Along The Way", jindy navodí atmosféru baru, co naslouchá rozvernému swingovému popěvku ("Queen Of The Bees"). Ležérnost a hravost se proplétají celou nahrávkou (White si ji mimochodem celou také produkoval a mixoval), ale jako textař se autor pustí i do závažnějších existenciálních témat ve dvojici songů "If I Die Tomorrow" a "Please God, Don't Tell Anyone" - ve druhém jmenovaném naléhá: "Prosím, Bože, neukazuj nikomu všechny ty idiotské věci, co jsem udělal."

Občas se odkazuje k velkým písňovým vypravěčům typu Bob Dylan nebo Lou Reed ("A Madman From Manhattan") a místy připomíná ty nejjemnější skoro folkové písně Led Zeppelin. Krásné milostné vyznání "Help Me Along" si dokážu představit na další společné nahrávce Roberta Planta a Alison Krauss. "Love Is Selfish" nejvíce naplňuje Whiteova slova o tom, že tohle album je folkové - je to jen zpěv a akustická kytara, není třeba nic divokého a i tak je v písni cítit příjemné napětí.

Závěrečná "Taking Me Back (Gently)", rozvernější (a opět swingující) verze úvodní vypalovačky z "Fear Of The Dawn", symbolicky uzavírá pozoruhodnou dvojici výborných desek, které jsou dost odlišné, ale skvěle se doplňují. Jsou jako jin a jang. Takový je Jack White v celé své jedinečnosti a kráse.


NÁZORY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY