Jediný, kdo by možná kroutil hlavou, by byla Greta Thunberg, která by určitě polemizovala nad uhlíkovou stopou, kterou ne/vytvoříte, když plánujete tour jen na několika málo místech a fanoušci z celého světa putují za vámi. Coldplay pro současnou "Music of the Spheres World Tour" zvolili přesně tento model. První zastávkou na evropském kontinentu se stal německý Frankfurt, kam jsme vyrazili na třetí koncert.

Řada původních skalních příznivců by touto až popově laděnou atrakcí pravděpodobně opovrhovala a se slzou v oku by vzpomínala na začátky skupiny, jež připomnělo už jen pár skladeb ze setlistu. Ale pojďme hezky postupně.

Celý program zahajovala Alli Neumann, německá hvězdička vycházející z odkazu Avril Lavigne a nikterak nepřesahující tamní scénu. Tvořila tak ideální kulisu ke sledování dění v areálu. Přímo na ploše stadionu jste si mohli zkusit souboj ve skákání na trampolíně - vítězem byl tým, který jako první nabil některý z akumulátorů. Mohli jste zasednout do pedálů malého pelotonu kol a vyrábět energii následně využitou pro samotnou show. K tomu se na projekčních plochách promítalo i několik spotů o tom, jak se i doma můžete připojit a udělat něco fajn pro ekologii. V ceně vstupenky navíc byly jízdenky na místní dopravu pro cestu na stadion a zpět.

Více pozornosti na sebe strhli London Grammar. Hanna Reid překvapila novou, tmavší barvou vlasů a přiznáním, že od svých deseti let je velkou fanynkou hlavních hvězd večera. Naživo zněl její hlas snad ještě éteričtěji než na studiových nahrávkách, často měl mnohem výraznější a sytější zabarvení, které v písních jako "How Does It Feel" nebo "Baby It's You" fungovalo až uhrančivě.

Převeliká škoda, že London Grammar tehdy museli odřeknout vystoupení na Colours Of Ostrava, byli by tam neskutečnou hudební ozdobou. Ve Frankfrutu hráli převážně ze své stále aktuální desky "Californian Soil". Ta nabízí výraznější práci s rytmy a elektronikou, která živě celému bloku dodala hybnější ráz. Skutečná krása, nečekaná rozlučka s "Lose Your Head" vzbudila smutek, že jejich set tak rychle utekl.

Chris Martin a jeho parťáci vtrhli na scénu po několika dopředu známých předehrách a svůj koncert spustili velkým rojem hitů - "Higher Power", "Adventure of a Lifetime" a "Paradise". Místo propracovaných světel efekty zajišťovaly ohňostroje a již tradiční světelné náramky, které si přivlastnila i jedna nejmenovaná česká formace. Zvukař měl se vším tímto zvukovým mumrajem co dělat, než se mu to celé podařilo sladit (oproti London Grammar byl zvuk hodně rozhozený a Chrisovi místy nebylo pořádně rozumět). Vše se na chvilku ještě vystupňovalo s odposlechy, které si zpěvák během "Charlie Brown" raději vyndal z uší. Při "The Scientist" však naštěstí do sebe vše začalo zapadat.

V setlistu bylo i několik hudebních předělů (v jednom z nich zazněla i část legendární "What a Wonderful World" Louise Armstronga). Ty kapela využívala jako čas na přemisťování mezi třemi pódii a na popadnutí dechu (Chris zjevně zamakal na své kondičce a vše to ustál).

Show se barevně proměňovala, tu přibyl nějaký wow efekt navíc, ale pokud jste viděli některou z dřívějších šňůr skupiny, asi byste snadno doplnili, že něco již funguje podle zavedeného scénáře a celý tento důkladně promazaný stroj není moc kam posunout (o tom však ještě kousek později). Přibyly ale kupříkladu ohňové efekty v "People of the Pride". Nejen hudební trumfy ještě čekaly na ten svůj správný okamžik.

A těmi nebyly jen zavedené tracky jako "Fix You", "Yellow", "In My Place" nebo pořádně vyhajpovaný "Politik". K nezapomenutelným chvílím patřila třeba i jen na klavír odehraná "Let Somebody Go", nebo pouze smyčci doprovázená "Human Heart".

Všeobecně by se dalo říci, že Coldplay hráli svůj greatest hits set, v němž i novinky z "Music for the Spheres" vedle zmíněných stálic fungovaly stejně dobře. Jediným zklamáním mohla být playbacková vsuvka se "Something Just Like This" (kterou Chris odzpíval ve znakové řeči doplněné o bujarý tanec) a krátká mezihra s remixem "Midnight", během níž se hlavní aktéři na chvíli převtělili v zářivě fosforeskující mimozemšťany.

To se však už přiblížilo finále hlavního bloku. "My Universe" rozjelo neuvěřitelnou párty, po které i sborově odzpívaná "Viva la Vida" musela blednout závistí. U "A Sky Full of Stars" si frontman vyzkoušel další fígl - rozjetou skladbu po minutě pozastavil a pokusil se přesvědčit návštěvníky, aby aspoň na tento track všichni zastrčili své mobily do kapes a naplno si tuto pro ně typickou stadionovou hymnu užili.

Dalším zdůvodněním bylo i to, co zmiňoval na začátku - že příště možná přijedou za dlouho, za několik let, ale že je zároveň ve hře i varianta, že toto je prostě poslední turné (často naznačují, že vydají ještě pár desek a v roce 2025 to zabalí), a lidi by si měli tento moment spíše užívat a neřešit co nejpovedenější záběr, na který se pravděpodobně už nikdy nepodívají. Zabralo to, a když muzikanti song spustili znova, pohled na nekonečný prales rukou bez mobilů byl neskutečný.

Na úvod přídavků se dění přesunulo na nejmenší stage, kde Coldplay, doplnění o pedal steel kytaristku Nicole Lawrence, odehráli krátké akustické intermezzo čítající dvojici "Sparks" a "Magic". Druhá zmíněná byla však speciální, neb si ji Martin troufl zazpívat v němčině. S velkou úlevou se mu to zjevně povedlo bez nějakého většího zádrhelu asi až právě na třetí pokus, i když měl před sebou nápovědu s textem. (Na internetech najdete záznam jednoho z prvních pokusů, kdy došlo na nejeden humorný zádrhel.)

Pak už jen trio "Humankind", "Fix You" a aktuální singl "Biutyful", velké ovace, dlouhá děkovačka, při které se Chris Martin nechal natolik strhnout atmosférou, že někomu z prvních řad věnoval své vysvlečené a řádně propocené triko.

Jak již bylo zmíněno, fanoušci zklamaní z hudebního posuvu Coldplay a dění okolo nich (včetně jejich prezentace) budou mít stále své připomínky. Ani problémy se zvukem z úvodu ovšem nezměnily fakt, že tahle show byla euforická jízda na plné obrátky, určité uvolnění po uplynulých letech a v současnosti s Ukrajinou (na niž kapela taky vzpomněla). Mělo to náboj, pozitivní energii a Chris Martin i nadále platí za charismatickou personu, jež jen svou přítomností na pódiu dokáže svá poselství předat publiku.

Vše si prostě v rámci třetího evropského koncertu sedlo a zafungovalo, jak mělo. Coldplay toto umějí, mají to zvládnuté do posledního puntíku, ale asi zároveň tuší, že na další (vyšší) metu jejich vystoupení již zřejmě nelze posunout - možná i proto onen ohlášený konec (nebo jen časově nedefinovaná pauza?). Pokud dojde na rozšíření šňůry do příštího roku (nějaké náznaky plánů se již objevily), neváhejte a vyrazte si to užít taky. Dokud můžete.