Někdy práce a běžný život musí ustoupit muzice. Přesně tohle se stalo volyňské kapele 25, která sice vznikla v listopadu 2000, od roku 2008 do roku 2018 ale spala. Pak se její členové opět dali dohromady a nyní návrat završují svou čtvrtou deskou "Meziprostor".

Dvanáct čerstvých skladeb kloubí rock, pop, sound devadesátkových kytarovek i folkové písničkářství a buduje si svůj barevný hudební svět. Ten je neprovoplánově chytlavý a hlavně vnitřně pravdivý a uvěřitelný. Muzikanti neobjevují neobjevené, jejich tvorba ale má svou vlastní tvář. Díky šíři stylů, které se na nahrávce potkávají a navzájem prolínají, je tu spousta barev.

Kolekce je chvályhodně proměnlivá - najdeme tu jak folkovou přírodní lyriku "Symfonie letokruhů" a kousek od ní "Země pod vlnami", jejíž refrén nese téměř metalová kytara, jinde se zase tentýž nástroj tetelí jak v písních The Cure - drží ale velice dobře pohromadě jako celek.

Hlavním pojítkem díla je nicméně jednotná nálada, mírně melancholická, ale v jádru optimistická, prosvětlení a taky zpěv Aleše Nestřeby. Ten svou barvou i dikcí v přijatelné míře místy připomene Richarda Krajča z Kryštof. Napsal rovněž všechny texty, neobešlo se to ale bez příležitostných klišíček a pocitu, jako by se místy slova nemohla vejít do hudby (například v "Realita Show" to docela drhne, bohužel).

Přesto se s jeho lyrikou lze bez potíží ztotožnit, metafory jsou skutečnými metaforami, nikoliv jen obrazy bez obsahu, pointy sedí a atmosféra funguje. Formaci navíc nechybí schopnost vykouzlit nosný melodický nápad, spousta písniček se tak velmi snadno zarývá pod kůži.

"Meziprostor" je řemeslně poctivou deskou s výborným zvukem (postaral se o něj Jan Kapák, který zde i bubnuje a působil třeba v metalových Master's Hammer) a barvitým obsahem. Takhle se ten pop rock má dělat: s nápady, hravostí, vlastním ksichtem a ne na první dobrou, ale přesto v pozitivním slova smyslu přístupně a líbivě. "Meziprostor" je totiž přesně tím albem, které při opakovaných posleších postupně rozkvétá.