Oops, udělali to zas! Röyksopp sice v roce 2014 prohlásili, že deska "The Inevitable End" je jejich poslední, nakonec si to ale rozmysleli. A je to jedině dobře. "Profound Mysteries" je navíc - a v tomhle případě lze to klišé použít - víc než album. Je to konceptuální počin a jako takový je nutno jej hodnotit.
Máte už dost špatných zpráv? A máte rádi
Röyksopp? Pak vám tihle dva Norové letos v únoru museli udělat dvojnásobnou radost, když
oznámili radostnou novinu, že se vracejí s projektem, jehož součástí bude i studiovka.
Konec se tedy nekoná a místo něj je tu dílo pojmenované "Profound Mysteries". A my nyní tato
hluboká tajemství můžeme odkrývat.
Tajemství první - koncept. Ono v perexu použité vyprázdněné klišé v případě téhle nahrávky skutečně platí. "Profound Mysteries" je totiž audiovizuálním projektem, který zahrnuje deset songů, deset surreálných
vizualizérů od australského umělce Jonathana Zawady a deset minifilmů od různých autorů a autorek, kteří dostali za úkol po svém zpracovat alespoň dvacetisekundový útržek některé ze skladeb. Poslechem a sledováním toho všeho tak můžete strávit něco přes hodinu času. A nudit se nebudete.
Tajemství druhé - videa. Jsme sice na hudebním serveru, ale v tomhle případě je potřeba se zastavit i u zmíněné vizuální stránce počinu. Svein Berge a Torbjørn Brundtland se nechali slyšet, že jejich cílem bylo předložit v tomhle ohledu dílo, jež by se hlásilo k odkazu režiséra
Davida Lynche a zejména jeho snímku "Mulholland Drive". Dejte si
"The Conversation" nebo třeba "I Hate My Shelf" níže a uznejte, že cíl splnili.
Tajemství třetí - hudba. Čtyři slova: Röyksopp jsou ve formě. Je velice potěšující slyšet, že po těch letech
relativního klidu pánové neztratili nic ze svého umu. Desítka tracků vlastně v mnohém navazuje na onu osm let starou
poslední řadovku. Některé zahraniční recenze o nahrávce hovoří jako o té nejtemnější v diskografii dua a dost možná s nimi lze souhlasit.
Nejtemnější však rozhodně neznamená prostá hitů. A jak už je u Röyksopp zvykem, ty největší pecky zdobí hostující kolegové, respektive v tomto případě kolegyně - "Breathe" s
Astrid S, "If You Want Me" se
Susanne Sundfør a hlavně dvojice krásek "Impossible" s
Alison Goldfrapp a "This Time, This Place..." s Beki Mari patří mezi vrcholy kolekce reprezentující to nejlepší, co tato elektronická zvuková dílna dokáže nabídnout.
Tajemství čtvrté - pokračování. Repetitivní
"Press «R»" nakonec,
jak už dost možná víte, znamená jediné: ani tohle ještě není konec. Těšíte se? Těšte se!
Bude i Jamie! Jak tohle může dopadnout? Dozvíme se na podzim.
"Profound Mysteries" (respektive první část) je prostě parádní dílo, které svým pojetím daleko přesahuje rámec běžného alba. Svein a Torbjørn si hrají se svými fanoušky, z posluchačů dělají diváky, z diváků posluchače a předkládají komplexní umělecký počin, jehož mnohovrstevnatost a vzájemné prolínání těchto vrstev bere dech.