Když prestižní nakladatelství Gallimard vydalo v roce 1949 knihu "Druhé pohlaví", asi jen málokdo tušil, že vlastně zazněl výstřel z Aurory. Přesto není náhodou, že na Seznamu najdete jediný fulltextový odkaz, vložíte-li do vyhledavače jméno Simone de Beauvoir - nějaký zoufalec urputně shání zmíněnou knihu... Při vší úctě, již chovám k záslužné práci Profemu a dalších spřátelených feministických organizací, na tiskovce k nadcházejícímu festivalu zazněly teze jak z jiných vesmírů - jako bychom už dávno neřešili / y percentuální zastoupení žen v politice, nižší platy za stejnou práci, jako bychom se paradoxně obloukem vrátili tam, kde už jsme kdysi byli, k čisté avantgardě v myšlení, umění i životě (meziválečná česká avantgarda ostatně pěstovala, jak známo, čilé styky se zahraničím). Třeba k té avantgardě, tvořené jmény jako Sartre & Beauvoir, Camus a další, která "hýbala" Francií i uměleckým světem Evropy a Ameriky před a po druhé světové válce.

Není také náhodou, že hrstka shromážděných novinářů konzumovala, jako kdyby to mělo být naposledy, co prolije hrdlem trochu červeného, kladla tradičně jednoduché (rozuměj: pitomé) otázky a zřejmě nerozuměla vůbec ničemu... "Kolik čekáte, že přijde mužů?" "Očekáváte nějaké konflikty?" Jako kdyby zrovna na tomhle záleželo. (Industrial ostatně konflikty využívá jako jeden z uměleckých prostředků vyburcování publika a tenhle festival JE pořádán aktivistkami z industriálního millieu...) Jedna ze tří přítomných organizátorek z volného autonomního sdružení Ars Morta Universum, Martina Sanollová (mimochodem zpěvačka industriální skupiny Skroll a členka skupiny Violenta Projecta) hovořila, pravda, jazykem, hodným spíše akademické půdy, přesto s naprostým klidem zodpověděla VŠECHNY položené otázky.

Hlavní hvězdou mezinárodní multimediální benefiční akce, nazvané II. ženský avantgardní festival - Druhé pohlaví s podtitulem "křižovatka života a smrti", je britská výrazně experimentální hudebnice Kaffe Matthews. Vydala několik nosičů s velmi jemnou až minimální elektronikou, při živých vystoupeních (vystupuje aktivně již od roku 1996) předvádí experimentální zvukové instalace ve tmě. Pracuje po celém světě, aktivně se účastní výstav v Británii a Kanadě, vede hudební workshopy a vyučuje obor Performance Technology na anglické univerzitě. Její vystoupení bude technologicky poměrně náročné - na pódiu se rozmístí šest "spíkrů" (reprobeden), napojených přes krabičky do mixu, po celém prostoru budou instalovány mikrofony a sama Kaffe bude pod pódiem v naprosté tmě míchat vlastní věci (mj. používá teremin, starý, ve dvacátých letech v Rusku vynalezený elektronický nástroj, připomínající anténu, de facto teplotní čidlo - hraje se na něj tak, že podle potřeby přibližujete, anebo vzdalujete ruce; krásně je slyšet třeba na samém začátku písně "Magické noci" na CD PPU...) spolu se zvuky z pódia i publika. Podle promoCD tvoří Kaffe industrial se vším všudy - nejrůznější zvuky spolu s ruchovými efekty, a to vše čistě elektronickou formou. Vzniká tak dokonalá industriální kakofonie

Tady je třeba říci, že propagační materiály k festivalu, popisující tvorbu jednotlivých umělkyň, mohou být trochu zavádějící, neboť tato scéna používá celkem běžné termíny trochu jinak, než je v hudební publicistice zvykem. Tak třeba německé "punkerky" Cobra Killer jsou představeny jako extravagantní berlínské duo, hrající atraktivní a divoký "digital hardcore" s výbušnými punkovými vokály. No, E!E by jejich vystoupení za punk ROZHODNĚ nepovažovali. Jedná se spíš o industriální bigbít ve stylu sloka - refrén, kdy dámy pracují velmi chytře se samplovanými smyčkami a svoji hudbu obohacují o rytmické prvky 60. let - diska, techna... Zároveň jsou známé svou provokativní pódiovou show.

Z Francie přijedou hudebnice ze skupiny Mafucage (jedna z nich je původem Brazilka), tvořící napříč současnými hudebními žánry - dubové podklady bombardují harmonickými (!) elektronickými zvuky, přesto překvapují nezvyklými změnami rytmu. Mafucage vystoupí v Praze poprvé, a to ve složení vokály, didjeridoo, elektronika, basová kytara plus doprovodný videoart. Další návštěvník ze Spojeného království je renezanční tvůrkyně a v současné době jedna z předních anglických experimentálních producentek Riz Maslen, vystupující jako Neotropic. Kytarový trip hop hypnoticky opakuje navozené téma; písničkovou formu se snaží naplnit vokál v pozadí. Neotropic vydává na známém labelu Ninja Tune a spolupracovala například s The Future Sound of London nebo se zpěvačkou Jarboe ze Swans.

Kromě uvedených stars hlavního programu, jenž začíná v 20:00 v dolní hale olbřímího prostoru bývalé fabriky Abaton v Praze 8 (Na Košince 8), je samotný festival (už od 17:00) přímo nabitý nejrůznějšími doprovodnými akcemi - prezentacemi hudebních a knižních vydavatelství a jiných organizací (naleznete tu i hnutí Svoboda zvířat), v přilehlé zahradě Ráj bude výstava šestičlenné výtvarné skupiny studentek střední umělecko-průmyslové školy, lampiónový happening, k občerstvení čajovna i audiovizuální zákoutí. "Video Art Lab" bude prezentovat ženy jako videotvůrkyně (Cat Hope z Austrálie, Perry Bard, Jackie Goss, Ligia Bouton, Diane Nerwen, Eileen Torpey, Claudia Salamanca z New Yorku), UNHCR (Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky) připravil výstavu fotografií a plakátů, dokumentující tragický osud miliónů ženských uprchlic s dětmi, včetně diskuze i rozsáhlé videoprojekce. "Čarodějná noc - na vlnách... " představí DJs Aalu, Katchu, Ripley (USA) a Sheen (Německo)...

"Na tomto už druhém ročníku ženského festivalu představí autonomní občanské sdružení Ars Morta Universum tuzemské i zahraniční ženské umělkyně a aktivistky. Ars Morta Universum se již od poloviny devadesátých let zaměřuje na zprostředkování současné avantgardní a alternativní kultury, přičemž upozorňuje na tvorbu nezávislou na oficiální kulturní politice. Ženský avantgardní festival Druhé pohlaví - Female Avant-garde Festival (FAF) The Other Sex nabízí ojedinělý pohled na směřování a aktivity současných žen, jejichž multimediální a performanční tvorba reflektuje nejnovější technologický vývoj a experimentální projevy žen." Takhle zní korektní prohlášení organizátorek.Zcela nekorektně bych dodala, že místní konstituované feministické organizace by se mohly trochu nabít novými myšlenkami a trendy -nikdo nepopírá, že aktuální česká realita, nazíraná feminním pohledem, skýtá leckdy tristní obraz, přesto - užitečnost postupu krůček po krůčku nezpochybňujii ani smykem, někdy ale takový skok do "druhé" reality... Kdo ví, co může přinést?

(Jestli jste ještě při vědomí, dovolím si malou odbočku na téma, "jak jsem se stala feministkou": Na počátku sedmdesátých let přijela na návštěvu tetina přítelkyně s dětmi, žijící v té "druhé" části Německa. Mně bylo asi třináct, neuměla jsem stejně jako ostatně i teď moc anglicky a... neměla prsa - tuhle tenkrát hluboce ponižující skutečnost jsem umně maskovala vycpanou podprsenkou. Nejstarší dcera oné přítelkyně si mě vzala stranou a s obsáhlým vysvětlením zcela zavrhla dotyčnou podprsenku. Tak jsem ji vyhodila. A už nikdy víc nepoužila - za prvé mě škrtila, za druhé zmačkané Rudé právo hrozně škrábalo. Až po letech mi došlo, že mi Jenny zřejmě vyprávěla o feministických myšlenkách a probíhajících happenningách, které tenkrát právě frčely v USA a kde ženy mj. demonstrativně pálily podprsenky... A tak se ze mne zcela nevědomky stala uvědomělá feministka. "Člověk halt nikdy neví, co všechno se s nim může stát...")

Nicméně na té tiskovce bylo řečeno, že nadpoloviční většinu návštěvníků obvykle tvoří muži.