Krátce po sedmé hodině večerní nastoupil na pódium Michal Kindl, který si odskočil coby host od turné se Štefanem Margitou. Hrál za doprovodu kláves a kytary a svým repertoárem tak trochu připomínal Marka Ztraceného. Až se mi vybavila hláška, kterou sám o sobě říkal Voxel, tedy že je Tomáš Klus pro chudé. U Michala by to mohlo znít v podobném duchu: Marek Ztracený pro chudé. Jeho písně o manažerech nebo blondýnách doplňovalo zátiší v podobě svícení mobilů, které provázelo i koncert hlavní hvězdy večera.

Michalův set působil komorně. Když na pódium vtrhl tajfun jménem Adam Ďurica, byl konsternován z prostředí Hybernie, které působilo noblesně. Na zpěvákovi bylo znát, že je rád, že zas může hrát pro lidi. Plaše se svěřil, že se ptal manželky, co se vlastně teď nosí. Ta mu poradila, ať si vezme kulicha na hlavu. Posléze jej odhodil se slovy, že se má nosit doslovně, jen když je cool, a jemu v něm bylo teplo.

Pak se zvědavě otázal, kdo z přítomných už někdy na jeho vystoupení byl. Reakce kupodivu nebyly tak přesvědčivé, lidé se přišli podívat spíše ze zvědavosti. Vtipně tak působilo, když se přihlásili hlavně jeho muzikanti.

Zpěvák vydal před Vánocemi velmi kvalitní album "Naše hriechy", které možná před českým publikem zůstalo neprávem bez povšimnutí. Autor jím opět bourá stereotypy a vybočuje z komfortní zóny. Snaží se jít s dobou, přitom je to dílo hravé, roztancované, syntetické, plné jiných zvuků. V Praze jej tedy návštěvníkům víceméně představil. Nebylo potřeba křtu a žádných oficialit, prostě se jen hrálo bez velkého povídání.

Set otevřela titulní písnička z desky, kterou zpívá jako duet s Emmou Drobnou. Ač by to svádělo pozvat ji jako hosta, Adam to zvládl sám. Krom nových věcí vsadil i na klasiku jako "Mandolína", "Láska veda" či převzatou skladbu od Karola Duchoně - "Mám ťa rád". "Neľutujem" a "Zatancuj si so mnou" dokonce zazněly hned dvakrát, vždy hned za sebou, ale pokaždé v jiném tempu a s větším zápalem od fanoušků.

Koncert byl koncipován na sezení, někteří fanoušci se tak přemístili do bočních stran, aby se mohli vlnit do jednotlivých melodií a nebránili ostatním ve výhledu. V závěru povstali všichni. Není divu, bylo to živelné a energické, prostě takové jiné, jak to umí jen naši sousedé.