Už to vypadalo, že narozeninové akce rockových bardů Krucipüsk se snad nedočkáme. Naštěstí se odsouvaný termín přece jen dočkal svého finálního data, a společně s příchodem dubna jsme tak mohli okusit průřez celou tvorbou liberecké party.

Pódium si pro svůj velkolepý koncert přichystali vlastně jednoduše. Bicí souprava byla vyvýšená a po jejích bocích se řadili sboristé, vypomáhající v refrénech matadorovi Tomáši Hajíčkovi. Jinak se od klasických vystoupení to výroční vlastně moc nelišilo. Žádní hosté, žádné velké kejkle, prostě jen a pouze Krucipüsk. Akorát s lepší světelnou show a s více než dvouhodinovým přídělem písní.

Celý večer byl rozdělen do tří částí. V té první jsme mohli slyšet ty nejstarší fláky z rané tvorby skupiny. Setlist otevřel zuřivý "Bullshit", který společně s "Hey! Stará votevři" připomněl metalové kořeny kapely. Její členové přišli na pódium s rohy, které vypadaly trochu jako z mikulášské nadílky, než že by budily respekt. Ale budiž.

Více než očekávaný výčet největších hitů dostali návštěvníci postupné příděly ze všech desek, mnohdy reprezentovaných ne tak provařenými kusy, jako třeba "Musim do Mexika" z alba "4" či výborné "El Torro", které také není úplně pravidelným zástupcem setů. Samozřejmě ale nesměla chybět pecka "Cirkus dneska nebude", která z první části fanoušky rozpálila nejvýrazněji. Hajíčkovo volání "Jedem dál!" znělo v tu chvíli úlevně a nadějně.

První i druhou pauzu trochu překvapivě vyplnil historický blok. To v praxi znamenalo, že na přibližně pět až deset minut obsadil pódium Petr Korál společně s moderátorem z radia Beat a trochu suše krmili přítomné historií formace, včetně výčtu všech hudebníků, kteří se v Krucipüsk mihli. A bylo jich za těch třicet let opravdu hodně.

Druhou půli skupina otevřela v katolických suknech (Hajíček jako Svatý Otec a zbytek osazenstva v biskupském oděvu) výbornou a dodnes údernou klasikou "Druide" z přelomového stejnojmenného alba, které tuhle partu katapultovalo z undergroundu do první rockové (a tehdy stále ještě také metalové) linie. Stejně efektní byly i další skladby z téhle nahrávky "Láska je kurva" a "Rock'n'roll to není prdel", která zazněla na samém konci v přídavku.

Závěrečná část představila zejména nejnovější počiny, jako titulní "Bombay", "Sine Amore Nihil" či asi největší hit nedávných let "Mamánek". Zazněla i zatím poslední, ale nepříliš přesvědčivá píseň "Long Vehicle Party", vypuštěná před rokem, která zřejmě vyjde na nové desce, plánované na podzim příštího roku.

Během koncertu mluvil pouze lídr Hajíček. Dobrou práci ale odvedl i jeho syn Tomáš Hajíček ml., který svou bicí soupravu ovládá znamenitě. Hajíček starší se neopomněl navézt do roušek a policie, ke které ho dlouhodobě neváže úplně dobrý vztah.

Škoda horšího zvuku, který se úplně nepovedl, přestože ve Foru bývá pravidelně velice slušný. Zamrzela i absence jakýchkoliv hostů, ať už z bývalých členů nebo spřátelených formací. Jenže Krucipüsk si chtěli ten večer uzmout veškerou pozornost sami a my můžeme být rádi, že k tomu vůbec došlo.