Zlatí hoši z Nové Anglie útočí po dvou letech opět na peněženky a ušní boltce všech, kteří mají rádi moderní kytarovou scénu. Staind si vypracovali nejen solidní (ba více než solidní) postavení, ale také profesní styl, který za žádnou cenu nechtějí opouštět. Ani jej neopouštějí, není toho třeba, vždyť ihned po vydání se "14 Shades Of Grey" prodralo na první příčku prodejní hitparády časopisu Billboard. Deska za sebou nechala i novinku Deftones. Historie se tedy opakuje a Staind opět prodají miliony alb s toutéž muzikou. No, vlastně úplně tatáž muzika to není, "14 Shades Of Grey" je totiž bezesporu lepší než předchůdce "Break The Cycle" a odkazuje tak ke slušnému debutu "Dysfunction".

Podobně jako "Break The Cycle" zahajovala pecka "Open Your Eyes", "14 Shades Of Grey" otevírá našlápnutý singl "Price To Pay". K němu snad jediné - český posluchač může pouze smutně mžourat očkama, když si uvědomí, že tato melodická vypalovačka nadmíru úspěšně brázdí americká rádia... Ani další skladby neurazí, spíše naopak. Skvostně zní baladická "So Far Away", která potvrzuje, že sentimentální úspěch "It's Been Awhile" či "Outside" nebyl v případě Staind výjimkou, ale dokladem skladatelského, byť poněkud kýčovitě se profilujícího talentu. Nejinak romantickým ploužáčkem je šestá "Zoe Jane". Ovšem Staind jsou nejen citlivými hochy, ale především ostrými rockery, což předkládají krom zmíněné "Price To Pay" ještě např. ve "Fill Me Up" nebo "Tonight".

Staind se ovšem na "14 Shades Of Grey" stylizují doposud nejintenzivněji do role vstřícných chlapíků, kteří nechtějí nikoho děsit brutálními riffy ani navoněnými áriemi. Jakoby se oprostili od metalových předsudků, nalezli svou cestu, uzřeli, že jejich pěšina vede - lemována výraznou melodií - parkem postgrungeové melancholie. Nesnaží se na rozdíl od "Break The Cycle" o kostrbaté roubování agresivních schémat na jednu desku s přeslazenými pasážemi. "14 Shades Of Grey" je nepochybně pevnější, propracovanější, vyváženější a dospělejší album. Jenže Staind se podařila ještě jedna věc, za kterou si zaslouží pochválit (ač možná někdo nebude souhlasit) - písní "Layne" složili neskonale autentickou poklonu Laynu Staleymu - Aaron Lewis se zde proměnil v dokonalého dvojníka zemřelého zpěváka Alice In Chains a hudebně i textově tak Staind vykreslili nádhernou poctu seattleské legendě.

Věřte, že posun, který Staind za poslední dva roky udělali, není vůbec impozantní, o to však cennější. Propracovali se k vlastnímu výrazu, jenž na "Break The Cycle" tápavě hledali. Škoda jen, že se úplně nezbavili patetických refrénových tendencí ("Reality" nebo "Tonight"), kvůli nimž deska ztrácí na údernosti. Váhal jsem, zda Staind ocenit osmi body nebo sedmi. Profesionálně skupině nelze nic vytknout, zvukově je "14 Shades Of Grey" takřka bezchybné dílo, na druhou stranu závěr desky působí snad sterilně, chybí mu prostě náboj prvních dvou třetin. Nakonec jim přiřknu sedmičku s tím, že příznivci skupiny si klidně mohou jeden či dva puntíky připočíst. Vlastně to mohou udělat i ostatní...