Douglas Dare odehrál pražský koncert takřka v rodinném kruhu

08.03.2022 14:03 - Dan Hájek | foto: Jan Kuča

Komorní prostředí, vzpomínky na dětství a vřelá spontánnost, to byly charakteristické rysy, které provázely pondělní vystoupení Douglase Dara. Ten přivezl živě představit své zatím poslední album "Milkteeth". A všem přítomným ukázal, jaký muzikální multitalent je v něm zakořeněn.

Live: Douglas Dare

místo: MeetFactory, Praha
datum: 7. března 2022
support: Merryn Jeann
Setlist: I Am Free, Behind The Walls, Heavenly Bodies, Silly Games, The Joy In Sarah's Eyes, Wherever You Are, The Playground, Caroline, Red Arrows, Swim, Rex, Oh Father
Fotogalerie

Pondělní večer ve smíchovské továrně patřil písničkářství, jež může přinášet mnoho podob. Oba hlavní aktéři vzpomínali a na publikum přenesli skromné, ale o to intenzivnější kouzlo okamžiku. Koncert byl umístěn do foyer, pódium umístěné do míst, kde jsou za normálních okolností šatny, tak připomínalo sevřené prostory strahovské Sedmičky. V konečném důsledku to ovšem byla vhodná kombinace.

Merryn Jeann, MeetFactory, Praha, 7.3.2022
© Jan Kuča
Úvod patřil Merryn Jeann, která v mnohém připomínala Suzanne Vega v jejích začátcích. To bylo vidět hned v úvodní "Angels" (pokud se pisatel těchto řádku neplete). Sice se v závěru omlouvala, že vstávala ve čtyři ráno, ale na jejím výkonu to nebylo vůbec znát - do svých příběhů nechala vplout nemalou porci energie a emocí svého vokálu.

Kromě kytary zasedla na pár písniček i ke klavíru (naléhavá "Distance" tak získala hned jiný rozměr) a poslední track odehrála s hudebním podkladem z mobilu. Všechno to však vedle sebe fungovalo, a když chvílemi plynule v textech přešla do francouzštiny (tato drobná Australanka nyní žije ve Francii) byl to křehký závan snových úlomků a vzpomínek na minulost, ke kterým se rádi občas navracíme. Snad s novou nahrávkou tedy brzy opět dorazí do Prahy.

Jak již zaznělo v úvodu, deska "Milkteeth" se tematicky otáčí do autorova dětství a dospívání, reflektuje rovněž komplikované vztahy s nejbližším okolím. Většinu songů Douglas Dare složil s pomocí autoharfy (o níž vtipně prohlásil, že sice na první pohled vypadá jako převelice komplikovaný nástroj, ale že jím není, přestože v něm není možné hledat cokoliv automatického) a poměrně záhy se k tomuto nástroji dostal. Singl "Silly Games" v kontrastu jeho zvuku a zpovědi ukryté v textu zasáhl naplno. Naopak "The Joy In Sarah's Eyes" byla v náznacích mnohem hravější a rozvernější, možná tomu napomohl fakt, že ji hudebník odehrál přímo v okruhu svých příznivců, které se mu podařilo i - ten večer poprvé - rozezpívat.

Douglas Dare, MeetFactory, Praha, 7.3.2022
© Jan Kuča
Kromě autoharfy se chopil kytary nebo usedl ke klavíru (přestože si posteskl, že by radši klasický než ten elektrický, na autenticitě jeho projevu to neubralo). Hned v úvodní "I Am Free" si vypomohl předtočenou smyčkou, ke které dohrával hlavní klavírní linku. Před "Heavenly Bodies" si na místě připravil hlasovou smyčku v několika vrstvách, ta pak fungovala coby sbor v jinak velmi dojemném songu. Postaral se tak o první z vrcholů večera.

Ve "Wherever You Are" vstoupil do hry celkem oldschoolový kazetový přehrávač (občas prý nefunguje, jak má, toho večera však službu nevypověděl), v němž byla založena kazeta s hudebním podkladem a Douglas sám se naplno mohl věnovat jen svému zpěvu. Do "Red Arrows" podruhé zapojil i publikum - skladba začala jen jako opakující se klávesové roviny, v sólovém partu Dare zvýraznil refrén, který pak v repetici zpívali návštěvníci až do samotného konce.

V závěru setlistu taktéž připomenul své předchozí nahrávky "Aforger" a debut "Whelm". Z něj vybral křehkou "Caroline" (tu prý hrál, i když tu byl před sedmi lety poprvé) a pochmurnou "Swim". Mezi jednotlivými songy se dost povídalo, ne však o jednotlivých písních (to téma jasně předznamenalo album "Milkteeth"). Douglas spíše s humorem a nadsázkou vyprávěl příběhy z cest, popisoval zážitky s učením českých slov nebo vztah ke zvířecím mazlíčkům. Ono propojení s publikem tak rázem získalo až téměř rodinný nádech a nikdo si možná ani neuvědomil, jak to celé rychle uteklo.

Před "Oh Father" se Douglas Dare ještě jednou rozloučil a nechal své fandy naplno vymáchat v přívalu emocí, které tento track nabízí. Kruh (ať už ten rodinný nebo vzpomínkový) se tak dokonale uzavřel. Jeho muzikálnost a neskutečná spontánnost učinily tento večer svým způsobem nezapomenutelným. A Merryn Jeann mu byla skvělou parťačkou - asi by nebylo překvapení, kdyby spolu tito dva natočili něco dohromady. Kdo v chladném březnovém večeru dorazil, určitě nelitoval.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY