Divokej Bill - Máme radost, když mají lidé radost

13.06.2003 05:00 - Luboš Kreč | foto: facebook interpreta

Dnes už se člověku chce říct, že kdo nezná Divokýho Billa, jako by nebyl. Oni přesto tvrdí, že jsou stále městečka a vesnice, kde o nich nemají ani páru. Snad to spraví nová deska "Mezi nima", kolotoč festivalů, na něž se tradičně chystají, nebo rozhovor, který s nimi udělal MusicServer.
Divokej Bill
© Luboš Kreč / MusicServer.cz
Divokej Bill je ukázkový typ skupiny, která si poctivým koncertováním, objížděním republiky kolem dokola a neutuchajícím pódiovým elánem získala zaslouženou popularitu a z pozice trpěného rozehřívače se prodrala mezi headlinery tuzemských festivalů. Aktuální deska "Mezi nima", která kapele vyšla v květnu, je proto možná až překvapivě klidná a zadumaná. Z dřívějška byli posluchači zvyklí na říznější porce... Ale nic se nebojte, viděl jsem Divokýho Billa na festivalu Mezi ploty a mohu s čistým svědomím potvrdit, že jejich set měl šťávy za dva. Že skupina nehodlá polevovat, snadno pochopíte z následujícího rozhovoru s kytaristou Romanem Procházkou (R) a zpěvákem Štěpánem Karbulkou (Š).

Předně gratuluji k nové desce...

R: My děkujeme.
Š: Ano, děkujeme.

Její vydání se oproti původním plánům trochu posunulo. Bylo to v závěru hodně stresující období?

R: Nejvíc stresový období měli asi ti, co to měli vydat (smích). Měli jsme menší stresový období, protože jsme si předem určili, jak a kdy se to bude točit, takže to mělo pátýho dubna vyjít. Ale my jsme to nestíhali, díky tomu se to protáhlo.
Š: Ale i jiný věci. Podělal se nám zvuk, vykradli nám zkušebnu...

Zrovna jsem se chtěl zeptat, co vám v době příprav desky nejvíc zvedlo mandle.

Š: No, právě ti hajzlové, co nám vykradli zkušebnu.
R: To bylo asi nejhorší, protože jinak to bylo docela v klidu. S Monitorem jsme si vycházeli vstříc.

Žádný tlak z jejich strany?

R: Ne, netlačili. Právě, že firma byla ochotná klidně to nechat a vydat to na podzim. My jsme to ale chtěli už mít venku.

Dle úvodní písně "Bagdád" soudím, že ani válka v Iráku vás nenechala v klidu. Spíše naopak, že?

Š: To jsi kápnul naprosto dobře. Když jsme začínali nahrávat, tak to v Iráku začalo.
R: V den prvních náletů se začala točit tahle písnička.

Vlastní hudba "Bagdádu" ale byla připravena dřív, alespoň Vašek Bláha to v jednom z rozhovorů říkal.

R: Jo, hudbu napsal náš kamarád Karel Bittner, to už jsou dva roky zpátky. My jsme ji chtěli dát už na "Svatou pravdu", ale protože tehdy zaútočili na mrakodrapy, přišlo nám to příliš jako pěst na oko. I ten text je totiž starší.
Š: Nový album jsme nahrávali v Black Pes studiu, to je spojený s hospodou, takže jsme všechny ty nálety viděli.

Zařadili byste ji na "Mezi nima" i dnes, kdy můžeme říct, že se podařilo Saddáma Hussajna skutečně odstranit?

R: Nemůžu to říct stoprocentně. Tahle písnička vznikla v době, kdy to pro nás bylo nejaktuálnější a mělo to pro nás největší smysl. Někdo se diví, proč jsme ji dali jako první písničku na desku, ale prostě to tak bylo.

Zdá se, že jste s ní ovšem zabodovali, neboť fanoušci ji na vašich webových stránkách zvolili jako nejlepší písničku nové desky.

R: Je to protestsong a lidi s tím souhlasej.

"Bagdád" v podstatě naznačuje hned v úvodu, kterak se Divokej Bill na "Mezi nima" změnil. Ubylo výbušné energie, muzika je klidnější, možná i náročnější.

R: Tam je dokonce napsanej návod, jak to poslouchat. Poslouchat to do zblbnutí (smích).

Divokej Bill - Roman Procházka
© Divokej Bill
Skutečně jste při komponování alba mysleli výhradně na fanoušky (což říkal třeba Vašek Bláha), anebo jste do něho promítli i něco z toho, jak by se to líbilo jenom vám?

R: Novinka je takovej záznam nálad od konce nahrávání "Svaté pravdy" až do natáčení týhle desky. Je tam sepsaný, co jsme kdo prožili. Bohužel to bylo takový smutnější období, takže písničky jsou podle toho hodně pocitový.

Když jste dělali rozhovor pro MusicServer.cz před třemi roky, měli jste evidentní radost z toho, že "Propustka do pekel" se dostala do Top 40 prodejní hitparády. "Mezi nima" debutovalo na místě třetím. Všímáte si toho ještě?

R: Vlastně ani ne. My už tohle vůbec neregistrujeme.
Š: Nám jde akorát o to, abychom mohli hrát před lidma, na hitparády už moc nedáme. Máme radost, když mají lidi radost.

Změnil se za těch několik let hodně přístup k vám pořadatelů na koncertech?

Š: Určitě. Především jsme si vybudovali nějakej respekt, že už nás neberou jako mladý kluky, který blbnou, ale vidí, že na nás chodí lidi.
R: My se ale snažíme být pořád svý.
Š: Když někam přijedeme a něco se podělá, tak toho člověka hned nepeskujeme, ale snažíme se to jako lidi vyřešit. Nepošleme ho hned do prdele. Snažíme se prostě v pohodě odehrát koncert.
R: Občas se ale stává, že přijedeme na koncert a pořadatel se z nás div neposere. Má dojem, že mu přijela hvězda. A přitom my jsme úplně normální lidi. Neděláme hned bengál. Když se ti doma něco pokazí, taky nejdřív zkusíš opravovat sám a nevoláš hned opraváře.
Š: Nebo seřveš manželku (smích).

Vaše koncertní vytížení se za poslední tři roky vůbec nezměnilo. Platí heslo pořád na cestách. Neleze vám to čas od času krkem?

Š: Tak najdou se chvíle, kdybych s tím nejraději seknul.

Já spíš myslel, jestli vás nenapadlo, že když se vám slušně prodávají desky a o fanoušky nemáte nouzi, mohli byste vysadit a odpočinout si od koncertování.

R: Takovýhle věci si říkáme, ale stejně zjistíš, že když máš potom pár dní volno, tak si říkáš, jak tě to nebaví a jak bys někam jel. I když tě to nebaví, nakonec ti to dává nejvíc. Republika je sice malá, ale pořád jsou místa, kde nás neznají.
Š: Bez koncertů by to nebylo ono.
R: Věc se má tak, že vlastní koncerty nás baví, vylezeš před lidi a začneš hrát, nemusíš nic vnímat. Protivný je cestování. Kdybychom měli vrtulník, bylo by to výborný.

Jste hákliví na recenze, zvláště ty negativní?

R: Naštěstí, co jsem četl recenze k nový desce, žádná recenze nebyla špatná, žádná není vysloveně kladná, prostě je to taková ta zlatá střední cesta. Deska je každopádně jiná, než byly ty předchozí.

Pravdou je, že na albu "Mezi nima" ubylo nejen energičnosti, ale také keltských motivů, odkazů ke středověké hudbě jak textových, tak hudebních. Pecku typu "Šibenice" tady neuslyšíme.

R: Je to dáno tím, že my se neustále vyvíjíme a nemůžeme se zastavit na jednom místě, kde zůstaneme. Kdo tohle udělá, přestává si to někam šlapat.

Na vzniku "Mezi nima" se výraznou měrou podepsali bratři Homolové z Wohnout.

Š: Honza nám udělal obal a Matěj kromě focení tam taky nahrál nějaké kytary a basy.
R: Máme kamarádku, která nám dělala obal desek předchozích. Ne, že bychom s tím nebyli spokojení, ale chtěli jsme teď něco skutečně svýho. Měli jsme nějakou hrubou představu a přišel Honzík, my jsme se pobavili a za týden už měl hotovej návrh. A nám se to líbilo.

Divokej Bill - Štěpán Karbulka
© Divokej Bill
Předpokládám, že problémy se studiem jste také neměli.

R: Neměli. My jsme letos udělali změnu a netočili jsme v Sonu. Byli jsme ve studiu Black Pes v Klánovicích, kde jsme za stejný peníze strávili podstatně více času. Hlavně to máme přes les z Úval do Klánovic, kámoš ze studia je bejvalej člen kapely. Prostě pohoda.

Od roku 2001 se ledacos změnilo, změnil se také váš přístup k internetu?

R: My máme člověka, kterej nám stránky dělá, ale na internet všichni lezeme. V téhle společnosti ti internet vleze pod kůži a už bez něho nemůžeš být. Je to nejrychlejší komunikace s lidma. Každopádně na nejbližší dobu chystáme aktualizaci našich stránek ve smyslu úprav biografií apod.

Děkuji za rozhovor.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY