Čekání na novou sólovku Eddieho Veddera se vyplatilo. "Earthling" je vynikající album, které má duši

21.02.2022 00:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Loudwire

Jedenáct let uplynulo od chvíle, co Eddie Vedder z Pearl Jam vydal svou poslední sólovou desku. Za tu dobu stihl se svou domovskou kapelou pustit do světa dvě alba, nyní ovšem došel čas na nový materiál pod vlastním jménem. Na "Earthling" se obklopil špičkovými muzikanty - a výsledek je rovněž špičkový.
9/10

Eddie Vedder - Earthling

Skladby: Invincible, Power of Right, Long Way, Brother the Cloud, Fallout Today, The Dark, The Haves, Good and Evil, Rose of Jericho, Try, Picture, Mrs. Mills, On My Way
Vydáno: 11.2.2022
Celkový čas: 48 minut
Vydavatel: Universal
Se sólovou diskografií Eddieho Veddera, tedy frontmana Pearl Jam, to vlastně nikdy nebylo zas tak jednoduché. Ani jedna z jejích položek vlastně nebyla úplně klasicky střiženým albem. Nejblíž k tomu má asi kolekce "Ukulele Songs" (2011), ale ta už svou formou prostě vybočovala. A zbývající "Into The Wild" (2007) je filmovým, ač písničkovým - a skvělým - soundtrackem.

A teď je tu "Earthling", čistokrevné rockové dílo, které se na jedné straně napájí z americany a z té druhé zpracovává divokou punkovou energii. Jako by tady dal autor prostor oběma svým tvářím, té písničkářské i té grungeově rockové. A kupodivu to k sobě ladí velice dobře. Obě tváře totiž spojuje jedna duše, která se třináctkou skladeb prolíná.

Vedder dal na natáčení "Earthling" dohromady tým, který lze jen těžko neoznačit slovem snový. Jeho jádro totiž tvoří sestava Chad Smith za bicími a Josh Klinghoffer s kytarou, tedy muzikanti pevně (minimálně po jistou dobu - v případě druhého jmenovaného) spjatí Red Hot Chili Peppers. Na baskytaru si zahrál Andrew Watt, který nahrávku rovněž produkoval a který má ve svých jednatřiceti letech za sebou spolupráci s Ozzym Osbournem či Miley Cyrus a doma na polici dokonce Grammy. Mohlo tohle vůbec dopadnout špatně? Nemohlo a nedopadlo.

A to jsme ještě nemluvili o hostech, kteří se na albu mihnou. Ringo Starr si zabubnoval v songu "Mrs. Mills", který má v sobě nepřeslechutelný beatlesovský vibe. Lehce připomene něco mezi "She’s Leaving Home" a "Eleanor Rigby", a dokonce se v něm zpívá: "Than Mr. John, Miss Madonna played by Paul." Rozdivočelou harmonikou přispěl do "Try" Stevie Wonder, ozvěny muziky Toma Pettyho přidal do písně "Long Way" jeho dlouholetý klávesák Benmont Tench a konečně je tu sir Elton John se skvělým klavírem i nadšením, s nímž se opírá do duetu "Picture".

Hosté jsou ale (respektive měli by být) jenom koření a i tady tomu tak je. Stále je to jasně a nezpochybnitelně počin Eddieho Veddera. On je tím leaderem už od prvních vteřin. Ty patří výseku mluvené komunikace, která může být mířena jak směrem k muzikantům ve studiu, tak k nám samým: "Slyšíme se? Jsme připraveni ke startu?"

A pak už je to jízda, kterou táhne dopředu sytý zpěvákův baryton s nedbalou výslovností a jeho kolegové. Ti přitom s vervou vystupují ze svých naučených postupů - obzvláště je to znát u členů Redhotů Smitha a Klinghoffera, na úsporných bicích nebo průzračně čirém kytarovém sólu v singlové "Long Way".

V textech se Vedder stává vypravěčem v té nejlepší tradici amerických rockových písničkářů, Springsteena, McLeana i Dylana. Je upřímný, když zpívá o prokleté lásce, uvěřitelný v přemítání o tom, že pořád hledáme něco, co nás přesahuje, ostře kritický ke zlu, jež je v lidech obsaženo.

Skladby jako "The Haves" by se neztratily na soundtracku "Into To Wild", podstatná část dalších (zejména po sobě jdoucí dvojice "Good And Evil" a "Rose of Jericho") jako by vypadla z některých z posledních řadovek Pearl Jam. Vedder citlivě dávkuje tvrdost i jemnost, hned v několika případech hrubé sloky prosvětlí nečekaně melodický refrén ("Power of Right", "The Dark") na ploše jedné písně. Tato rozpolcenost mezi dvě nálady nikterak nepůsobí proti soudržnosti desky, všechno to kupodivu drží pohromadě výborně.

Slabý moment těžko pohledat. Snad jen závěrečná "On My Way", která pracuje s reminiscencí "Long Way", trochu vyšumí, respektive nezatne se tak hluboko jako předchozí kusy. Ale ono to tak nejspíše mělo být. Rámec, který nahrávce poskytuje úvod "Invincible" a finále "On My Way", je zřejmý - start k výšinám, hudebním barvám a lidským příběhům (ostatně onen titul "Earthling", pozemšťan, je velmi pádný a album tematicky pevně ukotvuje) a nakonec klidné přistání, po němž se předchozí zážitky rozptylují do mlhy zapomnění…

"Earthling" je svým způsobem překvapivé dílo. Po prvních singlech "Long Way" a "The Haves" to vypadalo, že se Eddie Vedder vydá cestou poklidné americany a rozjímavého přemýšlení. Že by snad chtěl stárnout? Chyba lávky - v tomhle chlápkovi je dravosti stále dost! Nebojí se být ostrý a kritický, ale zároveň dal svému vypravěčství novou podobu. Někdy se dlouhé čekání vyplácí. Tohle je přesně ten případ.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY