O Veneer se v současnosti hodně mluví a není to náhodou. Po zajímavých remixech přichází s debutovou deskou "Light" a my jsem se jich (respektive jedné třetiny kapely Pavola Hubináka) zeptali na okolnosti, které předcházely vzniku této nahrávky.

Vaše debutová deska se jmenuje "Light", ale občas na ní dominuje temnější stránka. Má název nějaké hlubší asociace?

Ani ne. Spíš se nám líbilo, že když si to slovíčko najdeš ve slovníku, tak to má opravdu hodně významů a je na lidech, co si z nich pro sebe vyberou. To, že je album temnější, respektive melancholičtější je dané tím, že v kapele nám tato nálada více vyhovuje, protože tak nějak déle vydrží. Opravdu temné jsou naše pokusy o optimisticky veselé skladby.

Produkci alba si vystřihli Dušan Neuwerth (producent desek EOST, Kryštof nebo Tata Bojs) a Milan Cais (bubeník Tata Bojs). Jak jste se s nimi seznámili? A jaká s nimi byla spolupráce?

Dohromady nás dala náhoda. Milan s Mardošou dělali na Slovensku promo k "Futuretru" a při jednom z rozhovorů jim pustili sampler s ukázkami mladých talentovaných skupin. Mezi nimi byla i naše skladba "Void" (na desce jako "Celý svet si ty") a ta se mu zalíbila tak, že mi na sebe dal kontakt. Až později jsem se dozvěděl, že to vlastně celé spískal jeden novinář. Ozval jsem se Milanovi a on mi nabídl, že nás bude produkovat. Nechtěl to ale dělat sám, a tak přizval ještě jakéhosi Neuwertha, o kterém jsem vůbec nevěděl, kdo je, protože úspěch Kryštof měl ještě přijít. Tak se k Veneer přidalo producentské duo Bolak a Lalok. Zapomněl jsem ještě dodat, že tehdy jsem považoval Tata Bojs za nějakou alternativu z Brna... hm.
Spolupráce s nimi byla velmi příjemná a byla pro nás školou, kterou jsme potřebovali, protože co se týče práce ve studiu, jsme absolutní samouci. Bylo úžasné sledovat, jaký jiný pohled může mít člověk, když nad každým vyhozeným zvukem z nahrávky nepláče. Neměli to lehké, protože jsme jim naservírovali opravdu hodně zvuků, skrz které se museli prokousat, aby věděli, o co v každé skladbě vlastně jde. Myslím, že se nám nakonec spolu podařilo vytáhnout z našich nápadů maximum.

Do jaké míry zasahovali do architektury hotových písní?

Do takové míry, abychom byli spokojení, protože šlo o naši desku. Nic na albu není tak, že by si postavili hlavu a nutili nás přijmout jejich nápady. Někdy stačilo jen vyhodit kupu mých pazvuků a píseň dostala hned jinou atmosféru bez toho, abychom do ní nahráli cokoliv nového. Oba mají vyvinutý cit pro to, aby poznali, co si skladba žádá a pěkně se po těch letech doplňují. Není jednoduché dojít k poznání, že když přes sebe hraje hodně zvuků (i když zajímavých), ještě to neznamená perfektní aranžmá.

Neuwerth i Cais mají na svědomí vzestup inteligentního českého popu (Kryštof, EOST, Tata Bojs), je vaším cílem kráčet ve stopách těchto skupin nebo vás to místo do hitparád tíhne spíše k hudebním znalcům?

Líbí se nám dobývat hitparády s takovou lehkostí, jak to dělají EOST a to, jak dokáží získat se skladbami s BPM okolo 80 cenu pro nejlepší taneční kapelu. Teď máme rozpracovaných pět skladeb na další album a myslím si, že tímto definitivně uzavřeme kapitolu o našem směřování, ambicích a cílech. Na "Light" jsme nastínili pár možností dalšího vývoje. Odpověď přijde až za pár let a řešit to teď, by bylo mrhání časem. Udělali jsme desku, za kterou si stojíme, a na lidech a vás novinářích je, aby nás někam zařadili.

V Česku jste byli známí hlavně díky svým remixům. Začali jste remixy a pak se teprve postupem času dostali k vlastní tvorbě, nebo byly remixy jen východisko z nouze nemožnosti vydat vlastní materiál.

C je správně. Remixy jsme začali dělat víceméně z nudy. Dohoda s Escape o albu už existovala a spolupráce s producenty také, problémem bylo, že Milan a Dušan pracovali na "Biorytmech" Tata Bojs, byli zaneprázdnění a nemohli se nám ve studiu věnovat. Nám se nechtělo dělat skladby do šuplíku, a tak jsme zkusili remixovat. No a hned první remix pro Here ke skladbě "Ageless" měl pozitivní ohlas, tudíž jsme v tom pokračovali. Nadále ale upřednostňujeme naši tvorbu a remixy, jestli ještě nějaké budou, mají úlohu jen zpestřovací.

Jak jste se dostali k remixování Lennyho Kravitze a je vůbec Kravitz vaše krevní skupina?

S Kravitzem nemáme problém. Dělá si svoje a dělá to dobře. K remixu "Believe In Me" jsme se dostali poměrně jednoduše. Seděl jsem v práci a přišel mi mail z EMI, že je možnost udělat tenhle remix a jestli bysme to tedy zkusili. Takovýto mail nepřichází každý den, tak jsem to přijali a udělali dvě verze remixu. Jeden si EMI vybrala a ten byl ke slyšení v rádiích. O celou komunikaci s americkou pobočkou EMI a Lennyho managementem se starala pražská EMI.

Měli jste na Kravitzův remix nějaké ohlasy ze zahraničí? Chystáte další remixové bomby?

Vím jen, že z Lennyho managementu přišel mail, kde píšou, že se jim to líbí a tak... Jestli jde jen o defaultně nastavenou odpověď, tak to ale opravdu nevím. Jestli budou nějaké remixové bomby, je trošku mimo nás, každopádně my jsme připraveni.

Který z remixů, jež jste udělali, se vám nejvíce povedl, a který naopak je lepší ani neposlouchat?

Těžko se takhle kategorizovat, protože se v remixech snažíme vyhnout jednomu hudebnímu stylu. A tak to pro mě není lehké porovnávat. Kdybych měl něco opravdu vyzvihnout, tak to asi budou remixy pro Here a EOST, protože ty nám otevřely cestu k těm dalším. Ty remixy, o kterých si myslím, že je lepší je neposlouchat, vůbec neopustí naše studio a doma se jimi bavíme jen my sami.

Loni jste hráli na několika koncertech s Floexem a na albu si zahrál Floexí basista Petr Tichý. Dá se říci, že Floexův projekt je vaše spřízněná skupina? Jaké další české skupiny by k Veneer "sedly"?

Máme dobré vztahy s Here, s nimiž jsme si už vystřihli jeden koncert, jsme v kontaktu se Skyline, EOST. Dalo by se dokonce říci, že mezi skupinami z Čech máme více spřízněných duší než mezi skupinami doma. Na Slovensku jsme v bližším kontaktu jen s projektem Abuse, s nímž navzájem fungujeme jako kritici svých prvních nápadů, i když je naše tvorba dost odlišná.

Chystáte v létě útok na festivaly, nebo vás tento sport nijak nevzrušuje?

Moc festivalů jsme zatím neodehráli, a tak se na toto léto dost těšíme, protože jich hrajeme opravdu hodně. Jednak si zahraješ před různým publikem a v neposlední řadě obhlídneš konkurenci a vidíš taky pár dobrých koncertů.

Kolikrát měsíčně koncertujete? Chodí se na Slovensku na náročnější muziku?

Teď jsme byli dlouho zavření ve studiu, a tak jsme hráli jen sporadicky. Celé léto ale strávíme na cestách. Hrajeme skoro každý víkend na festivalech (Creamfileds, Open Air Field, Colours Of Ostrava, Pohoda atd.) Na podzim plánujeme šňůru po klubech, takže koncertů si tento rok užijeme dost. Na Slovensku se toho hudebně moc neděje a kromě hrstky dobrých festivalů k nám vlastně nikdo zajímavý nepřijíždí, proto publikum není moc zhýčkané a na koncerty chodí dost pravidelně. A i když se po koncertě projeví slovenská vlastnost - hundranie (brblání, kritizování), tak příště přijdou zase.

Dvě písně na desce jsou narozdíl od zbytku nazpívány ve slovenštině. Bylo záměrem natočit tyto písně jako úlitbu rozhlasovým dramaturgům a pokud ano, pak jak to vyšlo a zda se povedlo protlačit singl "Celý svet si ty" na Slovensku do playlistů?

Kdybychom chtěli podlézat hudebním dramaturgům, tak hrajeme melodický kytarový rok a neměli bychom žádné problémy s hratelností ani na Slovensku ani v Čechách. Za to, že jsou na desce dvě slovensky znějící skladby, může Maroš Hečko ze skupiny Free Faces, který nám na návštěvách jeho domku tak nějak lidsky podal důvody, proč bychom to měli zkusit i slovensky. Udělal text k "Celý svet si ty", Sima to nazpívala a nám se ta jiná nálada skladby zalíbila natolik, že jsme nahráli i píseň "33". Píseň "Celý svet si ty" se nám do playlistů rádií podařilo dostat úměrně její náladě.

Bude i nadále pro Veneer angličtina jazyk číslo jedna?

Pravděpodobně ano, protože Sima (zpěvačka Simona Danielová) si v ní více věří, ale jak jsem řekl, ze slovenských skladeb jde jiná nálada, líbí se nám a proto konečný verdikt padne zase až ve studiu.

Je na Slovensku nějaký projekt, který nám v Česku ještě nic neříká, ale podle vás by měl?

Už jsem ho vzpomenul, a tak trochu se mu začíná dařit i v Česku, takže jste o něm možná už slyšeli. Je to velký talent, který čaruje s neveselými náladami a jde mu to moc dobře. Jmenuje se Abuse. Tenhle "mladík" chystá na tento rok album a bude to určitě událost. O tom, že jen tak nekecám, svědčí i fakt, že si ho všimnul Honza Muchow a svěřil mu remixování nového singlu EOST "Happy R".

Díky za rozhovor a ať se daří.