Další z našich Slavných alb nemělo snadnou cestu na svět. Odměna ale byla sladká: Def Leppard se na nějaký čas stali jednou z nejslavnějších a komerčně nejúspěšnějších skupin své doby. Předcházející "Pyromania" byla tehdejším hardrockovým mementem a Britům získala spoustu fanoušků. Plány na jejího následníka ale byly poněkud jiné. Záměr byl jasný - nové dílo mělo být pro hard rock něčím, co byl "Thriller" Michaela Jacksona pro pop, jednoduše řečeno: co píseň, to hit.

Přímočaré zadání labelu Mercury ale nebylo tak snadné naplnit a příprava kolekce, která se původně měla jmenovat "Animal Instinct", trvala tři roky. A jak kapela svorně potvrzuje v dalším díle dokumentárního cyklu Slavná alba, "stálo to spoustu peněz". A jeden z tehdejších manažerů labelu David Simone upřesňuje: "Byl to neskutečně nákladný projekt. Odhaduji, že ve své době šlo o nejdražší desku, kterou kdo v Británii kdy nahrál. Náklady byly naprosto závratné."

"Řekli jsme si, že to album vydáme, až budou písničky dotažené k dokonalosti," vzpomíná zpěvák Joe Elliot. Tento záměr, společně s představou rockové hudby, která by mohla oslovit i fanoušky zmíněného Jacksona nebo Eltona Johna, s sebou pochopitelně přinesl i náročné hledání schůdné cesty. Ještě v předprodukční fázi odešel producent Robert John "Mutt" Lange a nahradil jej Jim Steinman, spoluautor "Bat Out of Hell" Meat Loafa a tvůrce muzikálů.

Šťastná volba to nebyla. "Jim Steinman byl v prvé řadě autor," popisuje Elliot, "upozorňoval jsem na to už ve čtyřiaosmdesátém, ale nikdo z managementu mě neposlouchal." Druhým problémem byl uvolněný Steinmanův přístup, dávající přednost syrovosti a upřímnosti před dokonalostí. Skladby chtěl natáčet rychle, spokojil se s málem - a muzikanty, kteří se v té době viděli jako noví Queen, to pochopitelně štvalo. Producenta nakonec, byť za cenu, že budou muset prodat další miliony alb, aby se jim náklady vrátily, vyplatili. Pak se pokoušeli desku produkovat sami, leč opět bez úspěchu.

Do toho přišel zásah shůry: 31. prosince 1984 měl bubeník Rick Allen nehodu, při které přišel o ruku. K bicím se ale chtěl vrátit a velice pozvolně vznikající budoucí "Hysteria" se mu k tomu stala prostředkem. S plnou podporou ostatních si vytvořil vlastní styl, který kombinoval zjednodušený styl hry s elektronickými zařízeními ovládanými pomocí pedálů. Přibližně po roce se do týmu vrátil "Mutt" Lange a pomyslná kolečka zapadla zpět na ta správná místa.

I díky svaté trpělivosti studia bylo album nakonec dokončeno v roce 1987. I přes průtahy a narůstající náklady cítilo vydavatelství jasný potenciál, a jak se později ukázalo, v tomto případě přinesla trpělivost kýžené ovoce. Deska byla jasným komerčním úspěchem.

Prodával ji hlavně hit "Pour Some Sugar On Me", který vznikl vlastně náhodou: Def Leppard už považovali nahrávku za hotovou, ale o pauze v natáčení si Joe Elliot začal na akustickou kytaru přehrávat skladbu, kterou pár dnů předtím složil. "Lange se vrátil a ptal se mě: 'Co to je?' Říkám, že je to jen takový normální nápad, žádná sláva. On na to: 'Kdepak, to je ta nejchytlavější melodie, jakou jsem za posledních pět nebo deset let slyšel. Rozhodně bychom ji měli natočit.' "

A tak se taky stalo, během dvou týdnů byl song hotový a stal se právě tím nejpodstatnějším prvkem, který kolekci plnou hitových singlů prodával. Mimo jiné se tak potvrdil i neskutečný čich "Mutta" Lange na silné melodie a potenciál, který dokázal v písních objevit i navzdory pocitům kapely.

Čerstvá studiovka se rychle vyšplhala na první příčky prodejních žebříčků v Británii i Spojených státech. Hitparádám dominovala po další tři roky a do dneška se jí prodalo více než 20 milionů kusů, z toho 12 milionů v USA, kde Def Leppard zaznamenali obrovský úspěch - jejich turné po vydání novinky bylo beznadějně vyprodané.

Pohled do zákulisí vzniku desky "Hysteria" nabízí další díl cyklu Slavná alba. Odvysílala jej ČT art v pátek 19. listopadu 2021.

Série článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.