Jako velká fanynka Zrní jsem si nemohla nechat ujít dvakrát odložený křest šesté řadovky kapely "Nebeský klid". Kolem názvu a atmosféry desky toho bylo napsáno už mnoho. A souhra okolností se postarala o širší kontext, než jaký byl plánován. Vydáním počinu zkraje března loňského roku odstartoval i neblaze proslulý, všudypřítomný koronavirový spektákl. Křest byl proto několikrát odložen.

Unger & spol. hráli na mnoha místech, ale v Divadle Archa snad poprvé. Prostor je to pěkný a oni neměli problém ho zaplnit návštěvníky. Ale na mě sál působil poněkud ponurým dojmem, který umocňovalo i nešťastné nasvícení skupiny. V pozadí běžely záběry z přírody, ale takové syrové, temné, často to byla různá zákoutí lesa a podobně. Ta atmosféra ale zároveň tak nějak korespondovala se křtěným albem, které je dle mého dost smutné, ačkoliv jiní ho mohou vnímat nadějeplně, vesele.

Co je ale pozitivní zpráva, že se nalezl Hrdina (typická světelná postava, jež se váže k deset let staré studiovce "Hrdina počítačový hry jde do světa" - pozn. autorky), který byl deset koncertů nezvěstný. Může tak zase nad ostatními držet pomyslnou ochranitelskou ruku.

Setlist aktuální nahrávku přesně kopíroval. Prvně naživo zazněla "Mír a déšť a odpuštění", která je díky slovům "Stůj při nás v těžkých chvílích / Stůj při nás neupřímných / Stůj při nás nepřejících… pomstychtivých … nevěřících" takovou (koronavirovou) modlitbou. Zpěvák během ní tleskal tak zběsile, jako by byl v tranzu (a to nejenom u této písně).

Samotný akt křtu proběhl poté, co hudebníci odehráli titulní song. Hlavními kmotry se stali zvukový mistr Petr Janeček a světelný mistr Petr Olša. Ti jsou se Zrním spjati už 5,5 roku od koncertů v Trhových Svinách. Křest na pódiu podpořili další hosté, jako třeba další zvukový mistr Viki, výtvarník Aleš Fulín (autor vizuálu posledních desek - pozn. autorky) či Robert, kterého ostatní titulovali jako manažera přes alkohol. Taky to mělo opodstatnění. Křtilo se pivem, které Robert speciálně pro tuto příležitost uvařil.

Janeček zavzpomínal, že je rád, že jim konečně chcípla kapelní dodávka Pistácie, neb s ní bylo jen utrpení. Fíša zmínil, že se Juklovi před týdnem narodila dcera Viola, a tak se připíjelo i na její zdraví.

Jako dalšího hosta si pozvali Ninu Marinovou, která je doplnila při "Poletíme spolu na bílém koni" a při "Ať" zastoupila Honzovu manželku Báru, jež se věnovala zahraničním kamarádům ze Skandinávie, kteří do Archy taky zavítali. Do třetice si s nimi zapěla píseň "Dva". Přiznala, že prakticky nestihli zkoušet, takže vystoupení na pódiu bylo jejich skutečnou (skoro nenacvičenou) premiérou.

Členové kapely až na moment slavnostního aktu nic extra nekomentovali, prostě hráli a užívali si této dlouho vymodlené chvíle. Honza Unger přítomným poděkoval za účast na křtu a poznamenal, že za chvíli bude další. Není se čemu divit - toto období vybídlo umělce k tvůrčí aktivitě. Teď už nezbývá než se těšit na další materiál, který doplní už vydané singly "Milimetr", "Sladkej výlet" a "Inaugurace".