Bluegrassové mládí vpřed!

27.05.2003 05:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Ve Státech úspěšná mladá trojice Nickel Creek pokouší úspěch na evropském trhu svou eponymní prvotinou "Nickel Creek". A právě na ní se v naší recenzi podíváme, ačkoliv již nějaký čas je na světě i dvojka "This Side", oceněná cenou Grammy.
6/10

Nickel Creek - Nickel Creek

Skladby: Ode to a Butterfly, Lighthouse's Tale, Out of the Woods, House of Tom Bombadil, Reasons Why, When You Come Back Down, Sweet Afton, Cuckoo's Nest, Hand Song, Robin and Marian, Fox, Pastures New
Celkový čas: 49:36
Nickel Creek je trio z amerického Jihu, jehož členové sotva odrostli teenagerskému věku. Na nedávném předávání hudebních cen Grammy si odnesli zlatý gramofónek za loňské album "This Side", ale nějakým řízením osudu či marketingových strategií se k nám teprve teď dostává jejich prvotina z roku 2000 se stejným názvem jako jméno skupiny. Nutno ovšem říci, že již v polovině devadesátých let ještě jako děti pod názvem The Nickel Creek Band vydali dnes již polozapomenutou desku "Little Cowpoke".

Trojka ve složení Chris Thile (mandolína, banjo, buzuki, zpěv), Sean Watkins (kytara, zpěv) a Seanova sestra Sara Watkins (viola a další smyčcové nástroje, zpěv) hrají akustickou hudbu, která je křížencem bluegrassu, špetky country, irské a americké lidovky. Jsou to velmi nadaní a šikovní instrumentalisté, oba mladíci vydávají i sólová alba. Zejména Chris Thile je velmi uznávaným mandolinistou a dokonce svým sólem přispěl ke Grammy dívčí kapele Dixie Chicks za instrumentálku "Lil’ Jack Slade". Na celé desce nejsou žádné bicí, ani náznak nějaké agrese nebo zlé krve. Velmi hezké harmonie, krásně znějící vícehlasy, průzračné aranže - to jsou hlavní devizy Nickel Creek.

Album se nese ve dvou polohách - buďto křehké, pomalé balady (velmi pěkné jsou "Hand Song" a "Lighthouse's Tale") nebo skočné instrumentálky ve stylu irská veselka (typickým reprezentantem je třeba tradicionál "Cuckoo's Nest"). To, že chybí něco mezi tím, nějaká "třetí cesta", je možná největší chybou desky. Můžete totiž jen zasněně naslouchat a nechat se zvolna unášet, anebo dát stůl a židle bokem a pustit se do veselého tance. Skladba "Reasons Why" se nejblíže blíží popu ve stylu The Corrs, klidně by se mohla uchytit i v našich rádiích. Každopádně mám pořád pocit, že hudba Nickel Creek je bližší Irsku a britským ostrovům než americkému Jihu, slyšme signifikantní "Robin And Marian".

Velmi by mne zajímala oceněná druhá deska "This Side" a doufám, že se mi dostane k uším. Jednak mne debut Nickel Creek docela zaujal a také bych rád vysledoval, zda v projevu kapely došlo k nějakému posunu a vývoji. Možná by jí prospělo bohatší nástrojové obsazení a trochu pestřejší stylové rozpětí, protože v hrdlech a rukách to tihle mladí lidé rozhodně mají.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY