"Michalbum" navazuje na debut "Michalovo cédečko", které čerstvý Objev roku v anketě Český slavík Michal Horák vydal před dvěma lety. Názvy obou desek jsou opravdu povedené - triviálně stručné, přitom nápadité. Aktuální kompilace je takovou bestofkou hitů, které jejich autor vydal v mezidobí. Odráží se v nich doba lockdownu a toho, co mladík v jeho věku prožívá.

Deska je velmi pestrou paletou žánrů, monotónnost tedy nehrozí. Co písnička, to jiný odstín, ale také jiný příběh, historka, a to vždy s čitelnou pointou. Michal neztrácí nic ze své sympatické civilnosti a svého umu glosovat s lehkostí, bezstarostností a vtipnou nadsázkou každodennost. Situační humor je zkrátka jeho nejpřirozenější jazyk, navíc umí pracovat s češtinou - dát do veršů kolchoznici, to neumí každý.

Kolekcí se nese několik témat. Jedním z nich je trapnost při seznamování. Hned v úvodním songu "Rande" se zpěvák svěřuje, že nebyl nikdy na rande, které by se povedlo. "Asociální duet" s Berenikou Suchánkovou je volným pokračováním otvíráku (v klipu k němu ostatně hraje Berenika), odráží dnešní virtuální online komunikaci, rozpačité debaty a neschopnost se reálně seznámit. V duetu "Dobré ráno, slečno" s Vendulou Příhodovou vsadil Horák na jistotu - nazpívali spolu už "Jak to s náma lásko bude". Skladba je o nesmělosti někoho oslovit a vyznat sympatie, přičemž ten někdo je prodavačka u stánku se zeleninou. "V toleranci" s Terezou Balonovou je o nejistotách a roztomilé rozpačitosti zkraje vztahu. Michal si všímá toho, co by jeden pro druhého neudělal, i přes omezený rozpočet a vědomí vlastní nedokonalosti.

Druhým spojovacím tématem je láska, a to v jakékoliv podobě. "Domů k vám" je o touze cestovat, ale zároveň o lásce k domovu. Lásku k jídlu popisuje "Hodně jím a mám to rád". Autor má asi dobrý metabolismus, že to na něm není vidět. Nezbývá než tiše závidět. Ženské přednosti opěvuje v písni "Prsa" s Pavlem Čadkem. Mimochodem je to jediná píseň, k níž nenapsal text - za slovy stojí Matěj Klusáček. Stimulaci bdělosti při distanční výuce popisuje v "Pátým kafi" - musí být sladké, aby se nadopoval potřebnou dávkou energie.

A pak jsou tu motivační songy. V "Až mi bude pětašedesát" našel inspiraci v tátovi. Písničkář popisuje, že otec je mu vzorem, že by rád byl taky takový, zároveň chce ale zůstat sám sebou. O tom, že i když se něco nevede, je nutno zůstat nad věcí, pojednává "Plány jdou". Do veršů zabudoval své budoucí civilní povolání a zkušenosti se spoluprací s dětmi a song nahrál se sborem při základní škole Říčany. Okamžiky, kdy se daří, ať už v dobrém, nebo ve zlém, glosuje v kousku "Vpoho", jemuž dominuje trubka.

Samostatnou kapitolou je "Blaženo!". Vypovídá o místní drbně, o níž Horákovi vyprávěl jeho táta, starosta. Za zmínku stojí zábavný klip, natočený na několik kamer. Michala zde můžeme vidět v několika rolích včetně jeho spoluhráče Adama. Na školství se odkazuje v písních "Maturitní", kde i bilancuje, jak život utekl. "Psí balada" je další song o mrtvém, stejně jako "Hej teto!". V prvním zpívá o psu, ve druhém o křečkovi.

Jako celek je ovšem "Michalbum" garancí uvolněného a zábavného hudebního zážitku. Po jeho poslechu vám zůstane na tváři úsměv od ucha k uchu ještě dlouho. Michalu Horákovi se daří balancovat na hranici humoru a trapnosti, což umí málokdo. Zároveň z přílivu hudby, která se na nás v této době hrne, vystupuje. Ukazuje nejenom mladým, že nemusíte jít s davem, abyste zaujali, a že hudba se dá tvořit i osobitě.