O Jazzclubu Tonne už Jakub König několikrát vyprávěl. Se Zvířetem jménem Podzim zde odehráli koncert v roce 2019 a prý to bylo skvělé. A tak jsem se s kapelou vypravil na to samé místo teď, abych tu atmosféru drážďanského klubu zažil na vlastní kůži.

Tonne se nachází v samém centru Drážďan. V krásných klenutých sklepních prostorách je úzký a dlouhý sál s hlubokým pódiem. Devítičlenná smečka se na něj vejde tak akorát. Akustika tu funguje tak, že muzikanti často ani v odposlechu nepotřebují ostatní nástroje, protože se navzájem na malém pódiu až moc dobře slyší.

Německé publikum je od samého začátku milé a chápající. Výborně reaguje na skladby, nadšeně tleská, ale v jemných a tichých pasážích nechá vyznít tu intimitu, která se nezřídka střídá s extatickými výhřezy. V nejjemnějších místech je absolutní ticho a všichni se soustředí na hudbu, když naopak Jakub König zpívá o labutích šíjích, vše se rozpálí a lidé tančí. V samém závěru koncertu pak spokojený a rozzářený Kuba sleze mezi lidi a bude zpívat přímo z parketu.

Večer začíná pomalu a hluboce písní "Září". Ta funguje jako ideální prostředek k rychlému vzájemnému propojení lidí na pódiu a v hledišti. V klubu je výborný zvuk a Němci jsou od počátku uhranuti podobně jako pár Čechů, kteří si sem na koncert udělali výlet. Přes "Kolín" se kapela přesune do "Vlčího srdce". "Jsme děti stejný smečky," zní sálem a píše se na trikách členů formace. A nejpozději teď máte jasno, že tenhle koncert stál za těch pár hodin strávených v autě.

Přesně v půlce vystoupení přijde pro mne asi nejsilnější blok songů. Marie Bláhovcová, která aktuálně připravuje svou sólovou desku, začíná zpívat a prožívat fakt tklivý začátek "Neděle". Ondra Mataj hraje na akustickou kytaru a drážďanský Jazzclub Tonne je zcela ztichlý a uhranutý a s otevřenou pusou vnímá ty emoce, které zpěvačka písničce dává. Tady je pryč jazyková bariéra, a i kdyby tu skladby nebyly na projekčním plátně titulkované, všichni jim rozumí. Přidává se kapela, písnička graduje a "každý chce bejt aspoň na chvilku šťastný". Silný a vzácný moment, který v člověku zůstane dlouho.

"Zkuste se s námi propojit a ponořit se do této písničky, která je pro to jak dělaná," říká Jakub König svou roztomilou angličtinou německému publiku a je jasné, že přijde "Andulka". Skladba pro všechny ztracený kluky a holky, psychedelická věc, živočišná a rituální záležitost, s kterou můžete ulítnout opravdu daleko. Zpívá ji teď také Marie a i bez houslí a jenom v devítičlenné sestavě to funguje znamenitě včetně hlubokých ponorů do jednotlivých tónů a vzájemného propojení se.

Zvíře jménem Podzim je v neuvěřitelné formě. Z muzikantů je poznat, jak jsou rádi, že si spolu mohou po dlouhé době zahrát, jak je to spolu baví a těší. A také to, jak mají rádi zdejší Jazzclub Tonne spolu s jeho milým a přátelským provozovatelem Steffenem Wildem. Ten na samém úvodu koncertu kapelu představil a vyprávěl, jak ji poznal na Colours Of Ostrava, kde si ji oblíbil. Ostatně v klubu visí i jedno z velkých pláten Jakuba Königa.

A po vystoupení ještě dlouho do noci sedí se skupinou i některými Čechy, co na ni přijeli, v backstagei. Povídá se, pije se víno, a když Aid Kid vezme do ruky akustickou kytaru a začne hrát písničky Oasis, Smashing Pumpkins nebo Marsyas, je z toho krásná tečka za strhujícím koncertem, která pak vrcholí ještě akustickou verzí Kittchenových "Rohlíků", kterou jemně a procítěně Jakub odzpívá. Neuvěřitelně silný a těžko předatelný bonus toho dne.

Blbá zpráva je, že tohle už se asi těžko bude opakovat, ta dobrá je, že Zvíře jménem Podzim právě vyráží na podzimní šňůru a po úvodních Drážďanech je můžete potkat i v Česku. Opravdu doporučuju si je najít a zažít to na vlastní kůži.