Alespoň o tom svědčí žebříčky nejlepších desek historie, kde se kolekce "Rumours" objevuje celkem pravidelně. Ať je to, jak chce, tohle dílo je vrcholem toho, co druhá reinkarnace Fleetwood Mac, kteří v sedmdesátých letech změnili nejen kontinent (vyměnili Británii za Ameriku), ale i styl, natočila.

Základ formace tvořil bubeník Mick Fleetwood a basák John McVie a v Anglii se pak společně s kytaristou Peterem Greenem stali jedním z předních bluesových spolků. V roce 1975 se k nim přidala již zavedená dvojice Stevie Nicks a Lindsey Buckingham. Pětici uzavřela ještě Christine McVie, která se k ostatním přidala už v roce 1971.

Dva partnerské páry v hudební skupině, to je riziko - Abba by mohla vyprávět. Nad nimi se tyčil excentrický bubeník Fleetwood a všechno (alespoň zpočátku) klapalo. Po příchodu dvojice Nicks-Buckingham natočili vřele přijaté eponymní album, z něhož vzešel velký hit "Rhiannon". Jenže když o dva roky později došlo na tvorbu pokračování, které vejde ve známost jako "Rumours", harmonie v bandu byla tatam. Oba páry, z toho jeden manželský, se rozpadaly a rodinných problémů nebyl ušetřen ani Mick.

Za této atmosféry se všichni zavřeli do vcelku nevlídného a stísněného studia Record Plant v Sausalitu. Jakkoliv byly osobní vztahy pochroumané, muzikantská chemie fungovala kupodivu stále dál. Osobní rozpoložení mezi členy skupiny se pochopitelně odráželo i v niterných textech. Otěže ve studiu přebral kytarista Lindsey Buckingham. "Asi jsem nejlépe dokázal prosadit své nápady," vzpomíná s lehkým úsměvem po letech.

Každopádně je to jeho zásluha, že vzniklo výrazné, pop-rockové album, které v podstatě sází jeden hit za hitem. Písně jako "Chain", "Go Your Own Way", "Second Hand News" či "Dreams" - a vlastně kterákoliv jiná položka v tracklistu - nepotřebují oporu v podobě konstrukce celé desky, obstojí samostatně.

Ne vše ale bylo tak snadné, hudebníci v podstatě chodili do studia jako do práce. Po skončení session nenásledovala žádná další sociální interakce. Christine a Stevie se odstěhovaly do sousedících bytů, kde se často schovávaly před poněkud emočně nestabilním Johnem McViem, mužská část kapely se mezitím oddávala divokým večírkům, na kterých měla podíl i slušná porce kokainu. A pak, v tomto fyzickém i duševním stavu, se vraceli do studia a pokračovali v práci.

Předchozí deska měla značně agresivní kampaň vedenou napříč rádiovými stanicemi po celých Spojených státech. A tuto síť kontaktů vydavatel s úspěchem využil i tentokrát. V předobjednávkách se prodalo 800 000 kopií, což byl nejúspěšnější předprodej společnosti Warner Bros. vůbec. Dílo nakonec vyšlo 4. února 1977 a od kritiky si vysloužilo prakticky výhradně áčková, respektive pětihvězdičková hodnocení. Velmi rychle se vyšplhalo na 1. místo albového žebříčku, podle Billboardu se stalo i albem roku 1977.

O úspěchu a oblibě nahrávky vzniklé v dusné atmosféře svědčí i to, že do roku 2017 se jí prodalo přes 400 milionů kopií a jedná se 11. nejprodávanější desku ve Velké Británii. A podstatné je i to, že jakkoliv byly vztahy napjaté, konec Fleetwood Mac to rozhodně nebyl. Jejich následující řadovka "Tusk" je představila v poněkud náročnější, snad můžeme napsat i experimentálnější, podobě.

Hlubší pohled do zákulisí vzniku alba - a v tomto případě i do mezilidských vztahů mezi pěticí muzikantů - přináší další díl cyklu Slavná alba. Odvysílala jej ČT art v pátek 17. září. Série pokračuje příští týden dílem, který se zaměří na desku "Ace of Spades" Motörhead.

Cyklus článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.