Marek Ztracený v O2 areně udělal za málo peněz hodně muziky

16.09.2021 12:28 - Jan Trávníček | foto: Tomáš Parkan / musicserver.cz

Tak nám po více než roce a půl otevřeli O2 arenu. Už napodruhé, počítáme-li i Queenie, avšak napoprvé, bereme-li v potaz jen interprety s vlastním materiálem. Marek Ztracený tak měl možnost vrátit se na místo, kde před pandemií nechal srdce. Podařilo se mu přeskočit vysoko nastavenou laťku?

Live: Marek Ztracený

místo: O2 arena, Praha
datum: 15. září 2021
Titulní fotka je pouze ilustrační, na koncertě jsme neměli fotografa.

Když si Marek Ztracený před rokem a půl troufl na O2 arenu poprvé (a to hned dvakrát za sebou), byl z toho pamětihodný večer. Obrovská show, spousta emocí, hostů a nových písní, nějaké ty zásnuby a jen tak mimochodem i dosavadní vrchol zpěvákovy kariéry. Naneštěstí to ale byl také poslední velký koncert, který jsme na našem území před začátkem pandemie viděli. O to byl speciálnější. Dokonce tolik, že záznam z něj jste si mohli na Silvestra pustit na TV Nova. Tedy na místě, kde normálně bývá v tomto čase místo spíše pro estrády pochybných kvalit. Až do takového mainstreamu se fanouškovi Foo Fighters a Queen podařilo se propracovat.

A teď tady byl zase. Se show, která poslední desku "Planeta jménem stres" propagovala minimálně. Spíše šlo o to znovu rozjet kola showbyznysu naplno. O Restart. A cíl byl jasný - neměli bychom dostat totéž, co minule. Spoiler - splněno.

Dramaturgie doznala řady změn, především je ale třeba vzít v potaz, že Ztracený tentokrát nenechával fanoušky vyhladovět tak jako před těmi dvěma lety. Celé léto objížděl republiku se svou "Tour de léto" a v posledních dnech potěšil své příznivce halovým turné v Brně, přičemž se chystá ještě Ostrava a Pardubice. Proto ačkoliv O2 arena nebyla o svém prvním večeru zaplněná tolik co posledně a nějakou tu tisícovku lidí by ještě snesla, je třeba k tomu přistupovat tak, že jej ve finále vidělo v krátké době daleko více lidí než minule. Vysněný Eden už je na dohled...

Když říkáme a), je třeba říct i b). Poptávka sice roste, tisíce zdravotníků, policistů a hasičů ale dostaly lístky zdarma za to, kolik práce pro nás ostatní vykonali v době, kdy pandemie začala. Krásné gesto. A je o to cennější, že bohužel lavinu solidarity a štědrosti u jiných, mnohem movitějších jedinců a firem nespustilo. Přitom by na tom vydělaly obě strany.

Pro úplnost ještě dodejme za c). Jestliže taková spousta lidí přišla zadarmo, navíc po vynucené pauze, kdy se nesmělo hrát, musel být rozpočet pro samotnou show o dost napjatější než posledně. A bohužel to bylo vidět.

Hned ze startu vystoupil Marek před černou plachtu, poděkoval divákům, že přišli, a připravil je na to, že tentokrát nepůjde o spektakulární produkci. A hned nato dal tři songy před plachtou. Jednoduché nasvícení, obyčejnost. A to i přes to, že zazněl jeho průlomový hit "Ztrácíš". Pak plachta spadla, vystřelily role papíru a celá kapela včetně doprovodného dechového tria spustila "Povolání syn". Zvuk byl bohužel stěží průměrný a zlepšil se až tak od půlky setlistu.

Lecjakou píseň sice doplnily sršící jiskry, plameny, rachejtle nebo konfety, vždy to ale byly jen takové decentní propriety. Jako by si je hrdý otec budoucího juniorního hokejisty a závodníka na horských kolech dovezl z festivalů, kde dobře posloužily, ve velké hale se ale krapet ztrácely. A ztracené bylo v první půlce i publikum. V prostoru pro stání sice ječelo slušně, ale přece jen se ještě jako celek drželo zpátky a zejména ochozy sotva zatleskaly. Zpěvák jim přitom hrál takové perly jako letitou skladbu "Pohádky", kterou si řada z nich sama vybrala v anketě na jeho instagramu.

Pak ale rodák ze Železné Rudy věnoval všem záchranným složkám song "Stůj při mně dál", u něhož se na obrazovkách promítaly fotky z návštěv v nemocnicích po celé republice. A davy začaly šílet. Vzápětí se převlékl do fraku a za pomoci čtyřčlenného smyčcového tělesa a svého piana procítěně odzpíval "Něco končí" a pro Karla Gotta napsanou "Ta pravá". A zejména v tom prvním případě to byla taková nádhera, až to hnalo slzy do očí. Když se hlavní protagonista (a majitel penzionu Barabenka) před posledním refrénem ve zdánlivě nestřeženém okamžiku zaklonil hlavou dozadu, bylo na něm vidět, že si právě splnil další klukovský sen. A že má co dělat, aby před arénou plnou rozsvícených mobilů udržel své dojetí na uzdě.

A pak začal pomalu vytahovat trumfy. Ten očekávaný v podobě divoké Marty Jandové ve dvou písních nepřekvapil, při "Kávě a sexu" dokonce zpěvačka skočila z piana. Že si ale při "Tak se nezlob" přiběhne na molo zařádit Richard Genzer, to nečekal asi nikdo. Předvedl u toho tanečky ze stejnojmenného klipu, v němž vystupoval, a diváci se mohli smíchy potrhat. Známý bavič o sobě v nějakém rozhovoru prohlásil, že když ho lidi vidí, už se smějí, a není důvod mu to nevěřit. Minimálně v O2 areně to tak fungovalo. A když si v další skladbě vytáhl na pódium dívky z publika a tančil s nimi, zabavil nás všechny taktéž.

Ztracený, jehož prvním autem byl mimochodem Opel Kadett, ale ještě s esy nekončil. Pocta Františku Nedvědovi písní "Nad Sázavou" musela zaznít, byl to totiž právě on, kdo Markovi minule na stejném místě dělal předskokana, a zažil tak svůj poslední koncert pro početné publikum ve svém životě. Roztančené "Dvě lahve vína" ovlivněné romskou muzikou postavily halu na nohy, novinka "Moje milá" si zde odbyla premiéru, povedená "Vítr do plachet" zase ve svém závěru naučila publikum dělat mexickou vlnu pomocí mobilních telefonů, což vypadalo prostě fantasticky. Oblíbené "Léto 95" hlavní program ukončilo, stadionová balada "Naše cesty" se salvou konfet patřila podobně jako posledně mezi vrcholy večera.

Marek Ztracený, někdejší fanoušek Michaela Schumachera, který dnes v rámci spolupráce se Škodovkou jezdí černým Kodiaqem RS a doma po horách střídá čtyřkolku s terénní Mazdou B2500, svůj rok a půl starý koncert v O2 areně bohužel netrumfnul. Na to byl ten první až příliš výjimečný. A jelikož ho lze dodnes považovat za jedno z nejlepších vystoupení domácího interpreta ve vysočanské aréně vůbec, asi to s menším rozpočtem ani trumfnout nešlo.

Přesto se mu ale podařilo v rámci stejného albového cyklu nezopakovat už jednou viděné a přinést zcela nový pohled na věc. Asi jako když vám k té nejlepší videohře, kterou jste za poslední rok hráli, vyjde nové rozšíření. A není to jen DLCčko s pár novými postavami a kostýmy, ale plnotučný datadisk, který vás zabaví na spoustu dalších hodin. Nějak takhle to působilo. A to vůbec není málo. Až zase Mirek Slodičák vyrazí na Špičák všechny ty emoce a zážitky rozdýchat a bude si v hlavě rekapitulovat, jak to celé proběhlo, může být se svou prací spokojen.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY