Čas bez koncertů a společenského života byl dlouhý. Jak jste ho snášela?

Špatně. Covidová doba byla a je náročná pro všechny, my muzikanti jsme navíc byli úplně odstřižení od své práce a příjmů. Starosti, které bychom za normálních okolností jakžtakž zvládali, se umocnily samotou a vším kolem. Nemohla jsem vystrčit nos z domu, nemohla jsem se s nikým sejít, veškerá temnota se prohloubila. Čím víc času má člověk na to, aby se starostmi trápil, tím víc je prožívá a mohou ho úplně paralyzovat. Mám pár přátel, kteří ještě zkraje říkali, jak jim vyhovuje, že mají teď víc času na rodinu a odpočinek. Těm jsem toto rozpoložení upřímně záviděla. (smích) Já ten čas neměla veselý vůbec, nenašla jsem na tom nic pozitivního.

Během té doby jste se tedy raději ani s nikým nevídala?

Ze začátku vůbec, všichni byli vyplašení. Ani rodina za mnou nejezdila. Báli se o mě, protože mám za sebou vážné nemoci. Vlastně jsem chodila jen do lesa se psem. Až po půlroce u mě byli na zahradě synovec a sestra Tomáše (Varteckého, zpěvaččina partnera - pozn. red). Seděli daleko ode mě a měli jsme roušky, což nebylo nic příjemného, já v roušce totiž absolutně nedokážu dýchat. Smekám před všemi, kteří v nich museli trávit celé dny, jsou to velcí hrdinové.

Měla jste velké obavy z případné nákazy?

Musím říct, že jsem vzhledem ke svým minulým patáliím měla opravdu trochu obavy. A to jsem roky předtím zažívala věci, ze kterých jde obří strach, ale paradoxně jsem ho zkrátka někam odsunula a šla do boje jako lev. Když mi doktor oznámil onkologickou diagnózu, v první chvíli to byl šok, pak jsem se ale vzpamatovala a řekla si, že tahle bestie mě prostě nedostane. Nastavila jsem si to tak, že jsem jela jako robot, šla jsem krok za krokem. Jenže tentokrát jako by najednou všechno skončilo, nebyla žádná práce, žádný kontakt. Nikdo nám neřekl, jak dlouho to bude trvat, kdy to skončí, jak to dopadne. Tento rok pro mě byl asi opravdu nejhorší v mém životě - a to se nechci rouhat. Párkrát už jsem si na dno sáhla, ale ta bezmoc mě tentokrát dostala. Zkrátka mi došly síly. Říkala jsem si, že už jsem všechnu svoji statečnost vyčerpala, že už to nedám.

Takže psychika hrála velkou roli...

To určitě. Nám, muzikantům a obecně lidem z kulturní oblasti, navíc vůbec nepomohlo to, že jsme skončili v podstatě na okraji zájmů. Z určitých míst zaznívaly názory, že jsme nepotřební, že se alespoň oddělí zrno od plev a podobné šílenosti. Ani systém kompenzací nebyl nastaven nejlépe. Až teď cítím, že by se život snad konečně mohl pomalu začít vracet do nějakého snesitelnějšího modelu.

Nyní už za sebou máte po pauze první koncerty, mimo jiných akcí jedete také vlastní turné "Letní večery". Jaký to byl pocit znovu po tak dlouhé době vyjít na pódium?

Bylo to úžasné, měla jsem asi po dvaceti letech zase lehkou trému. A když jsem v Brně na Špilberku odzpívala před plným hledištěm první píseň, normálně jsem se rozplakala dojetím. Ten pocit se nedá popsat nikomu, kdo tohle nezažil.

Ještě v květnu jste mluvila o tom, že se trochu obáváte, v jaké pěvecké kondici po přestávce budete. Plánovala jste několik hodin u lektorky zpěvu. Cítíte se nyní už trochu rozezpívaná?

Hodiny s paní profesorkou mi moc pomohly, ukázalo se, že jsem z návratu na pódia byla asi zbytečně moc nervózní. Vyslechla si mě a doslova mi řekla: "Prosím tě, máš hlas jako zvon, nikam se neztratil, jen se musíš uklidnit." Teď už jsem tedy o dost klidnější.

Zažila jste někdy během kariéry takovou pauzu? Zpíváte odmalička a nepřestala jste ani během onkologické léčby...

Zpívám od osmi let a takto dlouhou přestávku jsem rozhodně nikdy neměla. Nejvíc to byly snad tři měsíce a to už mi přišlo moc. Teď jsme pořádně nehráli od ledna minulého roku, s výjimkou pár maličkých akcí loni v létě - těch bylo ale skutečně málo, tuším, že jen pět nebo šest.

Pracovala jste během uplynulého roku a půl na nových písních? Přicházela v tak složitém období vůbec nějaká inspirace?

Nijak závratně ne. Tomáš dělal na desce svojí kapely Kurtizány z 25. Avenue, na které pracoval jedenáct let a konečně ji dokončil. Společně jsme natočili jen jednu písničku - "Na malou chvíli". Myslím, že se hodně povedla. Mám velkou radost, že se ještě teď, po roce, hraje v rádiích a u mých fanoušků má takový úspěch. Díky ní jsme se spojili s americkým producentem Chrisem Lordem-Algem a s kytaristou Bon Jovi Philem X.

Jak jste se k takovým osobnostem dostala?

Domluvil to Laci Vajdička z mého vydavatelství BrainZone. Žasla jsem, v jaké společnosti jsem se to vlastně ocitla. Producent Chris pracoval třeba s Green Day na albu "American Idiot", dále s Madonnou nebo P!nk. Získal několik ocenění Grammy. A Phil X, který je v Bon Jovi místo legendárního Richieho Sambory, mi do písničky nahrál nádherné kytarové sólo. Dokonce i Tomáš obdivoval, jak citlivě k tomu přistoupil. Trochu jsem se bála, jak se na to jako autor skladby bude tvářit, ale nakonec byl nadšený. Už jsme toho společně nahráli tolik, že je rozhodně přínos, když do procesu vstoupí i někdo nový. Zní to najednou jinak a to je skvělé.

Budete s těmito muzikanty pracovat i na svých dalších písních?

Oslovila jsem je znovu a teď připravujeme nový singl. Chris navíc požádal další skvělé hudebníky, aby nahráli jednotlivé nástroje - jsou to lidé, kteří hráli třeba s Alanis Morissette, Jane's Addiction nebo s Avril Lavigne. Druhým dechem bych ale ráda dodala, že mi nejde o to stavět na slavných jménech, víc mi záleží na samotné písničce a na tom, co jí kdo dokáže přinést. Každopádně pracovat s takovými lidmi je pro každého muzikanta povznášející pocit a velká zkušenost.

Kdy se fanoušci nového singlu dočkají?

Ráda bych ho vydala co nejdříve. Tu písničku jsme s Tomášem natočili už předloni a mě napadlo, že bych ji teď mohla nahrát znovu, právě se stejným producentem, se kterým jsem natočila singl "Na malou chvíli". Uvidíme, jak vše dopadne, měli bychom spolu teď udělat tři songy. Jen texty trochu drhnou. Tomáš je teď lehce off a já se moc snažím, ale vždy dám dohromady pár slov a pak se bez něj nehnu dál. Oslovila jsem i nové textaře a těším se na budoucí spolupráce.

Co říkal Chris Lord-Alge na vaši tvorbu? Jak se s ním vlastně spolupracuje?

Když jsem viděla, na jakých deskách se podílel, říkala jsem mu, že asi budu muset konečně začít chodit na ten zpěv. (smích) A on na to, že se mu moc líbí můj hlas a jeho barva. Říkám si ale, jak mu asi zpěv v češtině zní - musí to být zvláštní, když nerozumí slovům. Říkal, že i když nerozumí, z mého hlasu jde atmosféra, která ho moc baví. Možná je pro Američany čeština směšná, kdo ví. Angličtina je mnohem zpěvnější, ten, kdo je trochu muzikální, rychle zjistí, že zpívat v ní je snazší. I průměrný zpěvák může najednou znít skvěle, hlas se otevře, jinak se zbarví, něco se zkrátka stane. Pro mě jsou ale české texty velice důležité, takže se jich určitě nehodlám vzdát.

A co nová deska? Rodí se už její koncept?

Koncept ještě úplně ne, ale deska pomalu vzniká. Věřím, že bude zvukem trochu jiná než ty předešlé, ale zároveň asi ani nebudu nijak divoce experimentovat. Chci zkrátka jen dělat skvělé písničky, které jsou mému srdci nejbližší. Jen tak je můžu přesvědčivě poslat k lidem, kteří mě poslouchají a chodí na moje koncerty.

Žádné jednoticí téma se tedy z rozpracovaného materiálu ještě nevylouplo?

To se ukáže až časem - podle textů a atmosféry písniček. Vlastně všechny písně, co jsme za čtyřiadvacet let spolupráce s Tomášem vytvořili, jsou o nás nebo o vztahu dvou lidí, kteří spolu procházejí krásou, láskou, bolestí, utrpením, ztrátou i nadějí v dobré konce všech pakáren, co život přináší. Naše zatím poslední album jsem nazvala "Světlo". To proto, že jsem konečně po dlouhé době temna prožívala světlejší období. Byla jsem zdravá, hrála, zpívala, k tomu jsem za sebou měla účinkování v soutěži StarDance, které mě ohromně nabilo energií. Tehdy jsem ale ještě netušila, že sotva album vydám, přijde zase tma. Následující dva roky jsem se opět léčila a ten poslední byl ve znamení covidu. Čekám teď na další světlo. Musím se přiznat, že nás to vše tak semlelo, že ho zatím úplně nevidím. Věřím, že se zase jednou ukáže v plné síle. Rozhodně teď potřebuju hrát se svou kapelou, abych se zvedla a začala se víc usmívat na svět.