Jistě si ještě všichni pamatujete na dobu, kdy se na české scéně objevil boyband podle britského vzoru, a protože to byla novinka ze západu, dalo se očekávat, že bude úspěšná. Nikomu nevadilo, že některé písničky ani nejsou české, ale jen předělávky anglických songů s českým textem - důležité bylo, že na pódiu poskakovali čtyři pohlední chlapci a zpívali, jak milují svou mámu. Jistě, byl to Lunetic. Dnes už po Luneticu neštěkne ani pes, ale byl to důležitý bod na české scéně, protože Lunetic byli inspirací mnoha jiným klukům, ze kterých pak vznikl třeba A-tak, HaHa nebo V.I.P. A právě poslední jmenovaný boyband byl základnou pro Jirku Koběrského.

Jirka Koběrský má zkušenosti i jako producent skupiny HaHa, složil jim jejich největší hit "Zůstaň v pohodě", účinkoval v muzikálu "Pomáda". Po necelých čtyřech letech v triu V.I.P, pro které Jirka složil úspěšné hity "Pár minut lásky" a "Odchází láska", mu sólová kariéra zřejmě přišla jako dobrý nápad. Po pravdě si tím nijak nepohoršil ani nepřilepšil.

Taneční písničky se nijak neliší od těch typicky boybandovských s textem, který nijak nezachází do hlubších myšlenek. Jsou tu však i pomalejší skladby, kde lze najít větší smysl, například singl "Jaký by to bylo" nebo "Nejhezčí dárek" - vyšel symbolicky o Vánocích jako nástupce letního tanečního singlu "Všichni jsme stejný". Zajímavý text má i písnička "Ráj". Nad texty se pozastavuji trochu více, protože Jirka Koběrský je všechny napsal sám. Nechybí dokonce ani anglické písničky, úvodní "Uh Uh" je nejdříve česky zpívaná a pak uzavírá desku v anglické verzi, další anglicky zpívanou písničkou je "Give Me Love". Pokud jde o projev v angličtině, ten musím ocenit, protože je naprosto přirozený, jak u Jirky, tak u doplňující zpěvačky.

Pokud jde o hudbu, celé je to v rytmech popu, někdy pomalejšího, jindy tanečnějšího, více méně tedy střední proud. Deska "Jaký by to bylo" je určena především posluchačům, kteří nehledají nic vážného, chtějí si poslechnout jen uvolněný pop s názorem mladých lidí. Přestože některé písničky jsou naprosto tuctové, najdou se i lepší skladby a tato deska je důkazem, že i v boybandu se najde někdo, kdo nepotřebuje manažera, který mu bude diktovat, co dělat a dokáže složit něco i sám. Představte si, jaký by to bylo, kdyby to tak bylo vždycky...