O tom, že violoncello nepatří jen do vážné hudby, nás v hudební historii přesvědčilo vícero interpretů. V našich končinách jsou to třeba alternativnější Tara Fuki a nyní také Pavel Čadek. Na svém druhém albu "20-30" ukazuje, že tento nástroj skvěle funguje i v mainstreamových vodách.
8/10
Pavel Čadek - 20-30
Skladby: 20, Člověk by řval, Mám Upův syndrom, Tanči, Na síti jsem v pohodě, Po promoci, Žena, práce, dům, Bukové lesy, Na cestě do nebe, Marie s Janem, Umřu, Budeme šťastní, Všechno zlé, 30
Vydáno: 25.6.2021
Celkový čas: 45:06
Vydavatel: vlastní náklad
Brněnský muzikant
Pavel Čadek je absolventem konzervatoře a jeho první písničkářské album už je na světě nějaký ten pátek. Debut "Cellofolk" vyšel v roce 2019 a nabídl několik povedených písní, kombinujících humor, folkovou jednoduchost a originální zvuk cella. Jeho nástupce "20-30" sice nabízí také několik satirických a lehčích témat, ale autorův rukopis se přece jen proměnil. Zvážněl a vsadil na rádiovější zvuk.
V první řadě trochu překvapí, že se na novince nenacházejí dva loňské singly a úspěšné hity "Utekla mi s ajťákem" a "Nestíhám", které nasbíraly statisícová zhlédnutí na YouTube. Důvod sice neznáme, ale ve výsledku je to škoda. "20-30" je povedené album, kterému by ale právě jeden až dva výrazné hity pomohly k dokonalosti.
Desku ale vtipně lemují jiné povedené skladby - "20" a "30", které symbolizují jednu dekádu v životě. První na světě byla
třicítka, kterou Pavel Čadek nazpíval společně s
Pokáčem. Veskrze vtipný a vypointovaný text vynáší skladbu k tomu nejlepšímu z autorovy tvorby a pozitivně uzavírá nahrávku.
Ale ani úvodní
dvacítka, hrající na vážnější strunu, nevyznívá vůbec zle. Čadek v ní vlastně nabádá k aktivnímu životu a k tomu, aby člověk neztrácel čas zbytečnostmi. Naštěstí u toho stačí být hudebně zábavný.
Nahrávka se celkově nese v moderním folk-popovém stylu, který známe z tvorby zmiňovaného Pokáče,
Michala Horáka nebo třeba
Voxela. Čadek sází na české texty, které nezdobí příliš metafor. Naopak - jejich sdělení přináší jednoduše a zpříma. To na posluchače funguje. Přidáme-li k tomu autorskou vyzrálost, neposlouchají se jeho verše vůbec špatně. A hlavně vám u nich není trapno, což není zrovna samozřejmost. Vysoké úrovně ostrovtipu a trefnosti Pokáče, ale přece jen pořád nedosahuje.
Sympatická je zvuková pestrost novinky. Autor se nebojí jak vzhlížet k Nohavicovi ("Člověk by řval", "Bukové lesy"), tak cílit na co nejširší rádiové publikum ("Umřu", "Žena, práce, dům"). Občas potěší nějakým tím nevšedním prvkem, jakým je zejména doprovodný operní vokál v silně podmanivé písni "Tanči".
Pavel Čadek se oproti debutu logicky autorsky posunul. Rozšířil svůj zvukový fond a jasně naznačil ambice vystoupit z písničkářského stínu. Nemalý obdiv zaslouží i jeho um propojit vpravdě honosný instrument cella s přímočarou jednoduchostí folku. I na druhé řadovce se mu to povedlo a mnohým skladbám (zvláště baladám) cellové aranže nesmírně sluší.
P. S.: Z onoho stínu ale už vyšel patrně dříve. Desku "20-30" totiž vydal s pomocí fanoušků, kteří mu prostřednictvím crowdfundingu poslali téměř půl milionu korun. A to už je respektuhodná podpora.