Na "Mohlo by to bejt nebe…" je Michal Prokop opět plně oddaný poctivé a upřímné muzice

07.06.2021 00:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Ivan Prokop

Od svého návratu k hudbě už není Michal Prokop vázán jakoukoliv nutností vydávat nové desky. Nevyvolává očekávání skrytá za nějakým pravideným systémem, nepodřizuje se vnějším tlakům. Materiál předkládá ve chvíli, kdy přijde ta správná chvíle. A ta očividně přišla právě teď s albem "Mohlo by to bejt nebe…".
9/10

Michal Prokop & Framus Five - Mohlo by to bejt nebe...

Skladby: Nebe anebo cesta do pekel, So long, Prstoklad, Pomoz mi, Věnování, Hoří Notre Dame, Libeňská, Last Minute Song, Secret Song, Má vlast, Neříkej, Deštník, Svět naruby
Vydáno: 28.5.2021
Celkový čas: 54:35
Vydavatel: Supraphon
Po albové trilogii "Kolej Yesterday" (1984), "Nic ve zlým, nic v dobrým" (1987) a "Snad nám naše děti…" (1989) se Michal Prokop na dlouhá léta muzikantsky odmlčel. Věnoval se v daný moment důležitějším věcem. Jeho návrat k hudbě v roce 2000 byl nečekaný, ale vítaný. Na své studiové stvrzení ale čekal dalších šest let. Nahrávka "Poprvé naposledy" představila trochu jiného Prokopa, obohaceného o nové zkušenosti, vyzrálého a silného. O šest let později přišla kolekce "Sto roků na cestě", očekávaný návrat do studia s Framus Five. Obě desky spojovalo neodmyslitelné bilancování a letmé ohlížení zpět. Čas jde dál a po devíti letech je Prokop z Framusem zpět s "Mohlo by to bejt nebe…". I tady je v názvu cítit jistý bilanční nádech, jako by autor nezáměrně stvořil svou druhou albovou trilogii.

"Mohlo by to bejt nebe…" nevznikalo za ideálních podmínek. Do už tak covidovou pandemií dost komplikovaného natáčení, při němž se kapela v podstatě nepotkala ve studiu, přišla ztráta v podobě vážného onemocnění dlouhodobě stabilního pilíře Framusu, kytaristy Luboše Andršta. Říká se, že v krizi vzniká to nejlepší, a tady to bezesporu platí. Navzdory dlouhé zpěvákově kariéře teprve devátá studiová položka jeho diskografie jej zachycuje v až překvapivě skvělé formě. Na druhou stranu, dalo by se u pravidelně koncertujícího muzikanta očekávat něco jiného?

Album je opět písničkové, nenachází se na něm nějaký jednoticí oblouk či snad koncept. Potkává se zde spousta textařů (mimo jiné Jiří Žáček, Pavel Šrut, Martin Němec z Precedens, Tomáš Roreček i Zdeněk Rytíř nebo Voskovec s Werichem) i skladatelů (Petr Skoumal, opory Framusu Jan Hrubý a Luboš Andršt i Prokop sám). K Framusu Five se s kytarou přidal Pavel Marcel a nutno říct, že Luboše Andršta zdatně zastoupil, svými party přispěli Michal Pavlíček nebo perkusionista Imran Musa Zangi.

Výsledkem je barevná deska, která mění styl písničku od písničky a přesto si zachovává typicky framusovský zvuk, který ji, pochopitelně pod vedením Prokopova hlasu, skvěle sjednocuje a který ohlazuje případné třecí hrany. Ať už zní echtovní bluesová dvanáctka "Nebe anebo cesta do pekel", temný soul "Pomoz mi", reggae "Last Minute Man", folková "Má vlast" nebo jazzový "Deštník", pořád je to nepochybně Framus Five, který se nepotřebuje odvolávat na svůj sound před více než třiceti lety, aby zůstal rozpoznatelný po pár taktech. Objemný, šťavnatý zvuk ještě doplňuje početná dechová sekce, která vybraným skladbám dodává soulový a rhythm'n'bluesový feeling a Prokopa nenápadně vrací ke kořenům na debutu "Blues In Soul". Radost poslouchat a užívat si všech těch naprosto přesně a pádně použitých detailů.

A sám hlavní tahoun všeho? Ten neztratil nic ze svých pěveckých schopností. Naopak, je jako dobré víno - s přibývajícími léty jenom zraje. Kusy jako "Pomoz mi", "Hoří Notre Dame" nebo "Nebe anebo cesta do pekel" ukazují na jeho nenahraditelnost. Marně v paměti pátrám po zpěvákovi, který by měl takový feeling a který by s takovou uvolněností přecházel mezi žánry. Dílem je to samozřejmě dáno i jeho šťastnou rukou při výběru textařů, respektive textů samotných, bez vlastního vcítění se do veršů by to nešlo. Jedině tak mohou vedle sebe stát vážné kusy, nostalgická hrabalovská koláž "Libeňská" nebo dadaisticky hravé "Věnování".

Pokud by se skutečně měla deska "Mohlo by to bejt nebe…" stát poslední tečkou v jeho diskografii - a věřím, že by to tak být nemuselo, Michal Prokop má energie dost a dost -, je to finále patřičně velkolepé. Obešlo se ale bez patosu i příslovečného tlačení na pilu či hraní na nostalgické struny. Tenhle hudebník už jiný nebude - a to je bezesporu jeho klad. Jeho cílem byla vždy poctivá, uvěřitelná a hlavně upřímná muzika. A té je na "Mohlo by to bejt nebe…" spousta.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • důstojné rozloučení (R., 07.06.2021 02:52) Reagovat

    No, já bych byl rád, kdyby nějaký tlak z vydavatelství na pana Prokopa byl. Protože on nějaký tlak je nutnej, jinak se pak věci vlečou a alba vycházejí se strašným odstupem. Navíc si myslím, že je to Prokopovo poslední album, protože pochybuji, že by v 85 letech ještě nějaké album vydal. Ale i tak je to velmi důstojné rozloučení. Pane Prokope, děkujeme.

  • mohlo by být, ale není (Honza, 07.06.2021 09:27) Reagovat

    Naštěstí se podařilo vyplout z mělčin, které představovalo minulé album; nebaví mě ten plesový orchestrální sound, který kopíruje taneční rytmické vzorce, Framus 5 pro mě vždy byla kapela originální rockpopové melodie a naléhavého sdělení. Ten rozjuchaný optimismus jí moc nesluší... Takže na novém albu mě v tomhle smyslu baví Hoří Notre Dame, Má vlast, Las minute man ...Je třeba pochválit instrumentální podobu, skvělý zpěv a velmi dobré texty. Nicméně - je mi líto - té invence na desce moc není, když srovnám s Mišíkovou bilancí Jednou tě potkám, tak tady jsme o třídu níž...

  • Výborná deska (Marian K., 07.06.2021 20:07) Reagovat

    Za mně - výsostná porce výborné muziky ! p.Prokop hudebně i interpretačně mimořádně vyzrálý. Rád jsem za CD zaplatil a zejména ted mi v autě hraje pořád. Muzikanti úplně skvělí. Zvuk výborný. Dělá mi radost, dobrou náladu a jsem hrdý na to, jak dobré máme muzikanty. Bohužel je na můj vkus málo hrají v rádiích, což mně dost štve. Nejsme v Americe. P.Prokop je naše ve svém žánru , rodinné zlato. Vzpomenme .. Město Er , Kolej Yesterday atd. K V A L I T A ! p.Prokope ! Fakt ! Dobrá práce ! P.S. A za "Notre Dame " ..poděkování zvláště



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY