Po vydání úspěšného alba "Sheer Heart Attack" obsahujícího první skutečný a vážně pojatý hit "Killer Queen", jenž bodoval v hitparádách a tím zajišťoval skvělé prodeje, se čtveřice Freddie Mercury (zpěv, klavír), Brian May (kytary, zpěv), Roger Taylor (bicí, zpěv) a John Deacon (basa) paradoxně ocitla na pokraji finančního bankrotu.

Kvůli nevýhodně podepsané smlouvě s nahrávací společností Trident Studios byli Queen odříznuti od příjmů z prodeje. Došlo to dokonce tak daleko, že při tvorbě nové desky byl Taylor, typově jinak silový bubeník, ostatními krocen a upomínán, aby tak neničil paličky. Nové totiž nebylo z čeho pořídit. A mohli bychom pokračovat výdaji na Deaconovu svatbu a následnou kauci na koupi jeho domu a tak dále.

Zdá se to být absurdní? Tady jsou upřímná Mayova slova: "Byli jsme v úplném bankrotu. Natočili jsme úspěšné desky, ale nevracely se nám žádné peníze, a kdyby 'A Night At The Opera' nemělo obrovský úspěch, myslím, že bychom prostě zmizeli někde na dně oceánu. Prostě kdesi v zapomnění."

To vše se odrazilo ve skladbě "Death On Two Legs. (Dedicated to)", kterou Mercury & spol. věnovali svému bývalému manažerovi Normanu Sheffieldovi. Ale nepřebíhejme. Předně bylo nutné hledat cestu, jak z toho ven.

Řešením bylo jedině vyvázat se z oné smlouvy. V prosinci 1974 skupina najala právníka. Jim Beache začal vyjednávat o odchodu od společnosti Trident Studios a po devítiměsíčním sporu byli Queen osvobozeni, a mohli tedy podepsat smlouvu s EMI Records ve Velké Británii a Elektra Records v Severní Americe. Znovu tak získali kontrolu nad svými vydanými nahrávkami. Avšak nebyla to výhra úplná. Hudebníci museli zaplatit sto tisíc liber, aby mohli vyplatit své smlouvy, a ze svých příštích šesti alb museli dát původní společnosti vždy jedno procento ze zisku.

S nedostatkem finančních prostředků začali Queen okamžitě hledat nové vedení. Do užšího výběru se dostala tři jména: Peter Rudge, Peter Grant, tehdejší manažer Led Zeppelin, a John Reid, který byl v té době manažerem Eltona Johna. Rudge byl v té době na turné s Rolling Stones, a tudíž byl nedosažitelný, na řadu tedy přišel Grant. Ten, ač po této pozici toužil, formaci navrhl jet na turné s LedZepp. Mercury & spol. se však po předchozích neblahých zkušenostech obávali, že jim tento chlapík podtrhne stoličku a dá přednost právě partě kolem Page & Planta, nakonec tedy oslovili Reida. Ten zpočátku o produkci čehosi se značkou Queen pochyboval, avšak poté, co se dozvěděl, že skupina chce jít do studia s tím, že vytvoří svou nejlepší nahrávku vůbec, se jí nakonec ujal.

Muzikanti začali najednou pod novým vedením a taktéž pod tlakem obav z neúspěchu, který by jen prohloubil jejich krizi, tvořit jinak, než byli doposud zvyklí. Vystupovali jako tvrdí manažeři svých nápadů, které dávali až s obavami do společného tvůrčího kotle. To však nakonec neslo své ovoce. Jako producent vznikající kolekce byl vybrán Roy Thomas Baker, který společně se zvukovým inženýrem Mikem Stoneem nakonec ze čtveřice začal dostávat maximum. A tak se začal zpracovávat papiňák překypující nápady, a to za cenu v tu dobu neskutečných čtyřicet tisíc liber. Tato suma však nebyla utracena nikterak jednorázově.

"Vrátili jsme se ke konceptu, který jsme uplatňovali na desce 'Queen II'." Brian May

Třítýdenní komponování a zkoušení probíhalo v pronajatém domě poblíž Kingtonu v Herefordshire. Nachystaný materiál se nakonec točil v nevídaných sedmi studiích po dobu čtyř měsíců. Dobové tisky se ptaly, co to ten Mercury chystá. Údajně se totiž mihl postupně v několika studiích sám, jen se zvukovým mistrem, aby cosi natočil a zase v tichosti zmizel. Vždy se prý jednalo jen o nějaké vokální linky. Šeptalo se o tom, že to Freddie dělá proto, aby to od něj nikdo neokopíroval a vše zůstalo v tajnosti. Realita však možná nebyla až tak tajemná, jak se dneska zdá. Vše opravdu více napovídá faktu, že se to vše dělo jen z důvodu nedostatku peněz. Jednotlivé krátké frekvence byly přece jen levnější než pronájem studia na celé týdny.

"Buď, anebo. Neexistovalo nic jiného. Jinak by bylo po nás." Roger Taylor

A co tedy po ony čtyři měsíce vznikalo? Minimálně kompilace toho nejlepšího ze všech stylů, co byly tenkrát k mání. A to není všechno. Na rozdíl od svých dřívějších alb, kdy Queen používali šestnáctistopý mix, se připravovaná kolekce točila pomocí čtyřiadvacetistopého zařízení. To hudebníkům umožnilo provádět i doposud nevídaná kouzla třeba právě pro operní vsuvku sborů v "Bohemia Rhapsody" či a cappella nářek v "The Propeth's Song". A kupříkladu doprovodné vícehlasy doznaly mnohých změn.

Zmíněná "Bohemian Rhapsody" (nikoli česká, ale bohémská) je třívětá skladba, která je Freddieho opus magnum. Všechny části pro klavír, basu a bicí stejně jako hlasové aranže byly denně promýšleny a zapisovány - ovšem ne do notového záznamu, ale do telefonního seznamu. Jeho listy postupně dostávali jednotliví muzikanti a pod vedením zpěváka nahrávali své příslušné party, aniž by měli představu o tom, jak bude znít výsledek. Během tohoto procesu se skladbě láskyplně přezdívalo "Freddieho věc" a název se objevil až během závěrečných sessions.

Tajemství temné opery? Ona slavná sekce byla původně zamýšlena jako krátký bridge skladby "Galileos", který by spojoval baladickou a hardrockovou část písně. Mezihra je plná temných klasických postav: klaun z Commedia dell'arte Scaramouche, astronom Galileo, hlavní postava v Beaumarchaisově "Lazebníkovi sevillském" a "Figarově svatbě" Figaro a Belzebub, identifikovaný v Novém zákoně jako satan, princ démonů, ale v arabštině jako pán much. Z arabštiny je převzato rovněž slovo Bismillah - je vyňato z fráze v Koránu "Bismi-llahi r-rahmani r-rahiim", což znamená "Ve jménu Boha, nejmilostivější, nejmilosrdnější". Tak si vyberte. Zpěvák nikdy nevysvětlil, co oním textem myslel. Údajně je vše o jeho niterních vztazích.

Na připravované Opeře vznikala zvukově naprosto unikátní nahrávka s hromadou v rockové muzice ne často používaných nástrojů. May na svůj Red Special předvedl napodobeninu orchestrionu prostřednictvím zesilovače postaveného Deaconem, známého jako Deacy Amp, později komerčně vydaného jako zesilovač Brian May od firmy Vox. Mercury pro většinu písní používal klavír, Taylor občas netradičně využil tympány a gong, ve skladbě "39" hrál Deacon na kontrabas a zajímavostí je i elektrické piano Wurlitzer v "You're My Best Friend". Nelze si nevšimnout ani klasické kytary a harfy v "Love of My Life", na kterou hraje samotný May, a zmíněného orchestrionu v "Good Company", do které zakomponoval mimo jiné i banjo a ukulele.

"Bylo to drahé album a zároveň pro nás obrovsky složité. I když se na to teď zpětně podívám, zajímalo by mě, jak jsme některé z těchto věcí udělali." Brian May

"Noc v opeře", pojmenovaná podle hry bratří Marxů, s obalem podle grafického návrhu samotného Freddieho, obsadila první příčky po celém světě. Prodalo se jí více než šest milionů kopií. Získala všeobecné uznání a mnoho ocenění. Nutno však podotknout, že dobové kritiky byly dosti na vážkách. Jedni pěli ódy na radost, druzí desku rovnou spláchli. Ale tak to bylo téměř vždy s jakoukoli tvorbou Queen. Tyto kritiky se Freddie Mercury vždy lakonicky snažil komentovat slovy: "Fuck off at all, darlig!" byť jej věty neuznání vždy vnitřně trápily.

"A Night At The Opera", to není jen "Bohemian Rhapsody". Nabízí velmi sevřený, dechberoucí celek, který na tu dobu velmi dobře propojil hudební styly od hard rocku přes operu, pop, kabaret, dixieland až po art rock. Celé dílo tak trochu připomíná divadelní představení, které vás vede od vstupu do Opery přes korzování po foyer se sklenkou dobrého pití po samotné hlavní představení o třech epických dějstvích včetně závěrečných úklon herců. Jen ten potlesk na konci jaksi chybí... ale vlastně ne, ten je na každém posluchači. Já i po šestačtyřiceti letech tleskám, a to ne jen že slušnosti a úcty. Dnes aplauduji možná ještě hlasitěji a křičím: "Bravo!"

Zákulisí vzniku nahrávky "A Night At The Opera" i pohled za oponu dobových způsobů práce ve studiu nabízí další díl cyklu Slavná alba, který ČT art odvysílala v pátek 21. května a který bude po následujících čtrnáct dní v archivu stanice.

Cyklus článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.