Pupil Slicer na výživném debutu "Mirrors" tříští hudbu na střepy

23.04.2021 12:55 - Jiří V. Matýsek | foto: Prosthetic Records

Metalcore má své nejlepší roky za sebou. Ačkoliv to mnohé skupiny táhnou dál, často se ke svému původnímu stylu staví zády. A ty, co se ho zuby nehty drží, se zasekly v notně vyčpělém bludném kruhu. Naštěstí jsou tu výjimky, které stojatou hladinu žánru notně čeří. Třeba Pupil Slicer a jejich "Mirrors".
8/10

Pupil Slicer - Mirrors

Skladby: Martyrs, Stabbing Spiders, L'Appel Du Vide, Panic Defence, Husk, Vilified, Worthless, Wounds Upon My Skin, Interlocutor, Mirrors Are More Fun Than Televison, Save Your Dream, Kill Your Friends, Collective Unconscious
Vydáno: 12.3.2021
Celkový čas: 37:44
Vydavatel: Prosthetic Records
Pupil Slicer se řadí k tvrdým kapelám v jejichž čele stojí frontwoman, podobně jako u ukrajinského fenoménu Jinjer. Nařknout ale Kate Davies z něžnosti by bylo velkou chybou: její hlasový projev je šťavnatý, hrubý, agresivně křičený - a v každém případě výrazný. Další barvy přidávají hostující vokalisté, takže dojde i na echt deathmetalový growl. Ze žánrové špíny se tady vůbec čerpá často. Metalcore jako takový zůstává lehce citelný v náznacích houpavých melodií, ty jsou ovšem velice často epilepticky roztříštěné a zašpiněné grindcorovou frenetičností, blackovou útočností a mathcorovými skřípajícími kytarami.

O potenciálu londýnské trojice vypovídala splitka s dalšími formacemi, očekávání podtrhnul i první videoklip z debutu "Mirrors", "Wounds Upon My Skin". A deska tato očekávání naplňuje měrou vrchovatou - dvanáct skladeb neposedí. Rytmy a útržky melodií se co chvíli mění, je tu plno nedořečených vět, pomyslných chyb v přenosu - až má jeden tendenci kontrolovat, jestli se mu zase neláme kabel od sluchátek.

Výsledek trochu připomíná sofistikovaný patchwork, se kterým si někdo dal sakra moc práce. Ne, tohle není slepenec, ale promyšlený chaos. V kontrastu k sotva minutu přesahujícím, v ostrém tempu nasypaným kouskům, jako je "Vilified" nebo "Stabbing Spiders", jsou dvě - na poměry skupiny - rozsáhlé skladby prozíravě umístěné v závěru alba. Nenarušují tak jeho první dvě notně nátlakové třetiny. "Mirrors Are More Fun Than Television" a hlavně druhá valivá a překvapivě melodická "Collective Unconscious" ukazují, že tahle banda zvládne nejen hlučný chaos, ale rovněž systematicky strukturované a v některých pasážích pomalejší skladby. A neztratí u toho ani zbla ze svého drajvu.

O Pupil Slicer rozhodně bude ještě slyšet. Vlivy vyškrabané z nejrůznějších koutů tvrdě kytarové muziky kloubí s grácií. Výsledek přesto nevyvolává pocit pokoutného vykrádání a lepení nekompatibilních střepů k sobě. Na to je v něm až příliš mnoho vlastní invence, hráčských schopností a energie.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY