Kladenská parta Zrní vydává singl "Milimetr", po písních "Sladkej výlet" a "Inaugurace" třetí z kousků, které se nedostaly na loňský "Nebeský klid". Skladba nese poselství o tom, že zdánlivá maličkost může mít později obrovské následky.

"Spojil jsem tři jamy ze soustředění, který mi pořád zněly v hlavě. Chtěl jsem, aby z toho byla trochu cejtit Afrika, a bavilo mě, že je to v kontextu Zrní netradiční. A taky mám rád nejasný atmosféry, vystihující i jiný místa ve spektru pocitů než klasický smutky, melancholie, radosti atd. A tady se to dělo. Cejtil jsem, že je to svý. Byla to asi první věc, kterou jsem doma na 'Nebeskej klid' zpracoval, a taky první text, kterej jsem pro desku napsal. Otevřel téma celýho alba," vzpomíná frontman kapely Honza Unger.

"Zabejval jsem se myšlenkou, jak k mnoha zdánlivě velkejm skokům a k mnoha zásadnim činům vede nejprve nepatrnej pohyb, nahlodávání, nenápadný posouvání, až se najednou něco překlopí přes hranu. A tak neexistujou velký dny, respektive každej je stejně velkej," dodává s tím, že tímto směrem by se mohla ubírat i nová tvorba jeho skupiny.

Doprovodný vizuál tvoří záběry tanečních rituálů afrického kmene. Domácí archiv neznámého cestovatele sestříhala Natálie Kratochvílová, výsledek barevně doladil dvorní grafik kladenské formace Aleš Fulín.

"Milimetr" tak uzavírá vyváženou trojici odpadlíků. Osobně mě z nich baví asi nejvíc, už tou svou jinou energií, roztancovaností, elektronikou a rovnováhou mezi tím, jak Zrní znělo kdysi a jak zní teď. Popěvek "Dík za klíč" zní až spirituálně.

Možná je škoda, že se tyto songy na album nedostaly - třeba místo jiných, ke kterým jsem si cestu nacházela obtížněji. Ale možná je to takto lepší. Písně tak získaly více času k dopracování a nyní získávají více pozornosti. Zaslouženě.