17.03.2021 16:00 - Jiří V. Matýsek | foto: Exorcizphobia
Trutnovská Exorcizphobia si na domácí thrashové scéně kroutí patnáctou sezónu. Za tu dobu si vydobyla velice slušnou pozici vyztuženou dvěma slušnými splitky s Lahar, Catastrofy a Kaar, jedním ípíčkem a rovněž dvěma plnohodnotnými alby. V závěru loňského roku přišla třetí řadovka "Digitotality".
Na následovníka dlouhohrajícího debutu "Something Is Wrong" se čekalo docela dlouho. Šest let je doba, která může být v hudbě vražedná. S "About Us, Without Us" ale
Exorcizphobia naštěstí dala jasně najevo, že je při síle. Deska patřičně kousala, měla drive i energii, bavila. S odstupem času ale jako by jí něco scházelo. Po pouhých dvou letech je tu "Digitotality", na níž trutnovská čtveřice dotahuje to, co z její tvorby prosakovalo už posledně.
Maniakální přístup zaznamenaný na předchozím počinu dostal na novince pevnější kontury. Bay Area thrash z podhůří Krkonoš, dochucený retro feelingem, ostrý na těch správných místech, natlakovaný, nekompromisní, ale nikoliv
slayerovsky řeznický. Je zahraný ve svižném tempu a seká hlava nehlava. Jako by se skupina zastavila, nadechla nechala svou hudbu, aby nasála nové vlivy - a přesto zůstala nepokrytě thrashová, se vším, co ke stylu patří. Do jaké míry jsou tyto a další změny dány kompletní personální výměnou v rytmické sekci, není úplně zřejmé, každopádně je to ku prospěchu.
Ve srovnání s předchozím albem nakynul hrací čas o nějakých deset minut a rozhodně se nejedná o vatové výplně. Exorcizphobia má více času si se skladbami hrát, více je strukturovat. A může si dokonce dovolit takovou věc, jakou je rozsáhlá, devítiminutová (!) instrumentálka "Oumuamua", na niž plynule navazuje
pouze osmiminutová tečka "Perception In The Key". V tomhle tandemu nahrávka instrumentálně vrcholí. Obecně vzato, přímočarý tah na branku v duchu
nekoukám napravo ani nalevo nahradil kombinační přístup, který se nebojí riffy čeřit příležitostně použitou elektronikou.
Co se textové stránky týče, trutnovští
sekají, jak je v žánru dobrým zvykem. Současná společnost jim k tomu dává nekonečné množství podnětů. Aktuální dílo obalili tématem digitální totality. Sledování, Velký bratr, virtuální realita, hněv, strach, … Témat je spousta a Exorcizphobia není první, kdo se je rozhodl využít. Výsledek ale funguje, navíc vrcholí motivačně a vyzývá ke změně:
"Be yourself, don't be afraid what the others think 'bout you / step out from world of lies, speak your truth, no compromise / there's a way how to be free, perception is the key" ("Perception Is The Key"). Chválit lze i dobrou srozumitelnost vokálu, v němž ubylo ječivé zběsilosti, a vůbec podařenou produkci. Škoda jen té lehce
hatfieldovské manýry, která tu občas zaznívá (například v "Corporate Dance").
Album "Digitotality" je pro Exorcizphobii výrazným krokem vpřed. Zběsilost, jež byla hnacím motorem staršího materiálu, zde nahradily promyšlený sevřený koncept a výhružnost. A to kapele sluší. Loňský podzim byl bohatý na spoustu skvělých desek z oblasti tvrdé kytarové muziky. "Digitotality" mezi ně spolehlivě patří.