Původně měl disk vyjít ještě před Vánocemi, ale kam ten spěch, když virus si se svým odchodem dává na čas a hodlá nás tu ještě nějaký ten pátek potrápit. Právě Ztraceného dva koncerty v naší největší hale byly poslední velkou akcí tohoto typu, jen pár dní nato mohl Marek zaklapnout své pestrobarevné piano a na to, kdy ho bude moci znovu rozeznít, stále čeká.

Poctivá příprava obou koncertů byla znát už přímo na nich a ani předložený audiovizuální výstup nespadá do kategorie odfláklých. Občasná možná až přílišná zpěvákova afektovanost není nijak hraná, což je slyšet z jeho hlasu při momentech, kdy "Píseň rodičům" věnuje dvěma osobám z nejdražších anebo kdy v hitu "Ta pravá" alespoň virtuálně vítá na pódiu Karla Gotta.

Základem je dobře sestavený setlist, ze kterého zde z neznámých důvodů chybí přídavek v podobě songu "Já nemám čas", který Ztracený složil pro Hanu Zagorovou. A vůbec by nebylo špatné, kdyby v záznamu ponechal i chvíli, kdy svoji přítelkyni žádá o ruku. DVD je seskládáno z obou vystoupení a je na něm milé, že se zpěvák rozhodl pro autenticitu a případné chyby needitoval ve studiu. V tehdy zbrusu nové "Tak se nezlob" je tedy drobné textové zaškobrtnutí, "O pravdě" je zase odzpívaná na výsuvné plošině s hlavovým mikrofonem, který rozhodně čistě nezní. Ale právě takové okamžiky jsou tím, co dělá živá vystoupení atraktivními, a pokud nějak výrazně nezasahují do celkového vyznění, tak proč je tam nenechat.

Uprostřed večera pak jako vítr vtrhne na pódium Marta Jandová, aby s Miroslavem Slodičákem (vlastní Ztraceného jméno) zazpívala energické písně "Káva a sex" a "Počasí". S blížícím se závěrem koncertu přibývá hitů i energie v publiku. Netradičně potom Ztracený jako úplné outro zvolil tehdy ne až tak populární pecku "Naše cesty". Chytře však tuto informaci vypustil už několik měsíců dopředu a k písničce natočil velmi působivý klip, který účtuje s komunistickou zlovůlí. Skladba se neuvěřitelně chytla u všech generací publika. Ostatně Ztraceného opravdu poslouchají děti v mateřských školkách i důchodci a texty znají slovo od slova. Člověk se zhruba hodinu a půl prostě dobře baví a prozpěvuje si. I nutkání přeskočit méně známé kousky tu jaksi chybí.

Důvod je prostý - jsou to zkrátka dobré popové songy s nosnou melodií, jasnými texty a zaručenou kvalitou. Jak interpret postupně zraje lidsky, tak zraje i muzikantsky a autorsky. Dnes si může málokdo říct, že polovinu skladeb na jeho řadovce tvoří jasné hity. "Ztracený v O2 areně" dokazuje, že Marek Ztracený má před sebou mety v podobě fotbalových stadionů. Tady je však jeden velký otazník. Všichni víme, co se pod ním skrývá...