Po trojici čistě beatových výběrů ("Beat Line", "Big Beat Line" a názvem lehce stranou stojícího kompletu "Beat (Al)Boom") se Supraphon pustil do prozkoumávání muziky pozdější, již rockové. Vše odstartovala šířeji zaměřená "Rock Line", nyní se tvůrci kompilace začali nořit hlouběji, do specifičtěji zaměřených oblastí. Po "Jazz Rock Line" je tu nově "Art Rock Line".

Jak ostatně přiznává i poznámka z přebalu (paradoxně převzatá z Wikipedie!), pojem art rock je obtížně definovatelný a jeho nitky vedou všude možně od klasického rocku přes progresivní tendence až k jazzovým vlivům. Možná to tedy byl na zkušeného Karla Deniše, který sestavil i tuto kolekci, tak trochu bič. A nutno říct, že si s tímto nesnadným úkolem poradil velice dobře, jakkoliv výsledku schází pevná sevřenost předchozích částí série.

Ono taky těžko hledat - a vyžadovat - sevřenost materiálu, když se a) pohybujeme v rozmezí let 1971 až 1985, které přineslo řadu protichůdných výbojů a vlivů, b) věnujeme sešněrované hudbě období normalizace, která vše, co Západ jen trochu připomínalo, raději odsouvala do stínů. Nejvýraznějším pojítkem šestatřiceti skladeb na ploše 150 minut (!) je tak sofistikovanost - ať už hudební, nebo textová. V každém případě je to pozoruhodná sestava.

Začátek patří Vargovu Collegiu Musicum, pokračuje se přes překvapivě hardrockového Petra Nováka a jeho koncepční nahrávky "Kráska a zvíře", nepostradatelný Blue Effect a ještě nikoliv bluesového Jana Spáleného až k ojedinělému uměleckému vzepětí (v rámci normalizačních možností) Olympicu.

Hity typu "Píseň o jablku" (Progres 2), "Avignonské slečny z Prahy" (Blue Effect, tehdy tedy M.Efekt) nebo předělávka flamengovské "Doky, vlaky, hlad a boty" v podání C & K Vocalu střídají nenápadné perly jako raný singlový Abraxas nebo výběr z ojedinělého projektu Ota Petřina & Super-Robot.

V jednom ohledu jde kompilace "Art Rock Line" - a šla by i kterákoliv jiná - trochu proti samotnému principu sofistikovanějších podob rocku. Ty totiž naplno využívaly albového formátu a svou hudbu prezentovaly jako větší, uzavřené celky. Tato sbírka si důsledně zakládá na tom, aby jednotlivé skladby vyzobávala z různých alb či singlů. Jedinou výjimkou je uzavřený výsek z desky "Kráska a zvíře" Petra Nováka.

Písně jsou tak ve většině případů za sebe seskládány bez kontextu a vazeb, které jejich tvůrci zamýšleli. Zamrzí to u Deža Ursinyho, Fermáty i Olympicu. Jestli by nakonec nebylo lepší zvolit podobný postup jako u dříve vydané "Rock Al(Boom)", jež ono albové propojení držela.

Tyhle art-rockové drobky jsou nicméně skvělou ukázkou toho, kolik dobré muziky tady v daném období vznikalo a kolik jí mělo dokonce světové parametry. V tomto ohledu by mohl tento výběr posloužit jako jakýsi návod, rozcestník či ochutnávka, směrovka k dalšímu, vlastnímu objevování. Je rovněž ukázkou, že by se ještě nějaká další linie mohla skrze českou rockovou hudbu načrtnout. Co třeba nová vlna nebo hard rock?