Pod názvem The Canal se skrývá dvojice Petr Mareš a Mila Lombardo. Prvně jmenovaný je hudebním hledačům známý zejména pod přezdívkou Prof. Neutrino, pod kterou vydává alba už od konce devadesátých let. Za tu dobu si vypracoval specifický styl, založený především na samplingu. Častá je v jeho tvorbě také práce s různými mimohudebními koncepty, od komunikace se záhrobím (deska "The Quiet Unvisible") po pohádkový svět Milana Kozelky (nedávná kolekce "Bílej vodník"). Druhá polovina dua, Mila Lombardo, je právnička z Panamy, zabývající se lidskými a zvířecími právy. A taky fanynka elektronické hudby.

Právě tato společná vášeň svedla jejich cesty v dávných dobách portálu MySpace, a když zjistili, že sdílených zájmů je více a patří mezi ně také poezie, začal se pomalu rodit nápad na společné nahrávky zhudebněných básní. Tak vznikla několikaletá spolupráce, během níž Mila prostřednictvím mobilního telefonu přednášela vybrané verše a Neutrino je poté doplňoval o nekonvenční hudební doprovod.

První materializací této kooperace bylo sedmiskladbové EP "CANAL - Transatlantic Phone Session", které vyšlo na podzim 2013 na Neutrinově labelu Maitrejah Recordinx a které obsahovalo takto zpracované básně Williama Blakea, Charlese Baudelaira nebo Edgara Allana Poea. O čtyři roky později následovalo druhé minialbum a v mezidobí také výběr remixů jedné z kompozic, které vytvořili Dva, Federsel nebo Moimir Papalescu.

Letošní "Transatlantic P(h)O(n)EM Session" je vlastně spojením dosavadních ípíček projektu, doplněných o novinku ve formě básně Johna Keatse "The Dove". Toto staronové dlouhohrající album vyšlo 18. srpna loňského roku prostřednictvím tuzemského digitálního labelu Blue Lizard, který má ve svém katalogu také dvě remasterované studiovky Prof. Neutrina z přelomu deváté a nulté dekády. Tamtéž posléze vyšla také zmiňovaná remixová kolekce.

Vydavatelství se specializuje převážně na ambientní hudbu, do této škatulky ale tvorba The Canal spadá jen z malé části. Prof. Neutrino je totiž ve výběru samplů a práci s hudebním materiálem poměrně eklektický. V často znepokojujícím mixu experimentální elektroniky se tak potkává například avantgardní hudební skladatel Arnold Schönberg, názvuky flamenca, hudby Dálného východu nebo oldschoolového hiphopu s minimalistou Terrym Rileym nebo chilským písničkářem-mučedníkem Victorem Jarou.

Jara je zároveň jedním z dalších básníků, jejichž díla dvojice zhudebnila. Vedle už jmenovaných klasiků zde totiž nalezneme texty méně známých osobností ze španělsky mluvících oblastí (Federico García Lorca, Pablo Neruda, Jorge L. Borges), bangladéšského básníka Rabíndranátha Thákura nebo okultisty Aleistera Crowleyho.

Výsledek je tudíž velmi pestrý a jednotícím prvkem zůstává především Milin přednes. Ten je možné charakterizovat spíše jako deklamaci než jako zpěv. Její hlas je příjemně zastřený, jakoby netečně chladný a vlivem popisovaného způsobu natáčení (který je zašifrován i v názvu desky) dodává skladbám také lo-fi nádech.

Zejména v případě Crowleyho básně "At Sea", Thákurovy "Endless Time" nebo Poeovy "A Dream Within A Dream" došlo k přesvědčivému napojení hudby na původní text. Album "Transatlantic P(h)O(n)EM Session" funguje především jako celek a stejně jako zmiňovaný ambient od posluchače pro plný zážitek vyžaduje odevzdání se jeho proudu. Odměnou je hudba často až hypnotických kvalit, která se vzpírá času a ve druhém plánu má svými texty co říci i dnešnímu světu.